Příběh draka

kapitola 11.

Další dva dny byl Cassaras schovaný v zahradním domku. Chodila jsem tam za ním, a kontrolovala ho. Je ráno a já se zrovna chystám jít za ním. Včera už se přemístil na gauč, protože spát na stole není moc příjemné. Zrovna dávám nějaké jídlo do batohu abych mu přinesla snídani. Ale nevzala jsem to hlavním vchodem. Už mám jinou cestou. Na balkoně v mém pokoji jsem si obula připravené boty a už jsem lezla dolů po pletivu. Dole jsem ladně doskočila na zem a nenápadně se vydala k zahradnímu domku. Otevřela jsem dveře a proklouzla dovnitř. Tam jsem rozsvítila a rozhlédla jsem se po Cassarasovi. Ale nikde nebyl. Ani na gauči, ani nikde jinde. Vyšla jsem zase ven a rozhlédla jsem se. Zvuk došlápnutí na trávu se ozval přímo za mnou. Zatla jsem ruku v pěst a předstírala že se chystám zaútočit rukou. Pak jsem se ale z ničeho nic otočila a místo rukou sem zaútočila mohou a trefila se neznámému do břicha. Ale když jsem se podívala kdo to je, ihned jsem přestala. Byl to Cassaras a já ho kopla přímo do rány na břiše.

Já: ,,Promiň Cassarasi, ale když se za mnou plížíš jako nějakej zabiják tak se braním."

Cassaras: ,,To je v pohodě, měl jsem vědět že zaútočíš. Konec konců jsem tě to naučil. "

Já: ,,No tak vidíš, i ty jsi se nechal zmást, jinak by jsi to vyblokoval. A přinesla jsem ti snídani."

Cassaras: ,,Díky, ale už jsem jedl po cestě k myslivně abych si vyzvedl věci."

Já: ,,Aha, tak dobře. Já se teda najím. Jo a Cassarasi, dneska musím k tátovi."

Cassaras: ,,Dobře, budu poblíž. A v kolik tam jdeš?"

Já: ,,V deset, což je za dvě hodiny."

Cassaras: ,,Počítat umím."

Já: ,,Ok, kdyby se něco dělo, prostě třeba dej nějaké znamení a já přijdu. A nebo kdybych tě potřebovala já tak to asi poznáš."

Cassaras: ,,Samozřejmě. Ale teď už jdi, máš v pokoji návštěvu."

Podívala jsem se do pokoje a opravdu. Někdo tam chodil. Vyběhla jsem k domu a vzala to hlavními dveřmi aby to nebylo podezřelé. Zula jsem se a vyběhla nahoru do svého pokoje. Těsně před dveřmi jsem se zastavila a otevřela naprosto bez spěchu. V pokoji byla moje mamka a brala mé tašky k tátovi.

Já: ,,Co se děje ?"

Mamka: ,,Táta si pro vás nakonec přijede dřív a to za pět minut. A jelikož jsi tu nebyla, brala jsem ti věci dolů."

Já: ,,Aha děkuji."

Převzala jsem si od ní nějaké věci a odnesla dolů k předsíni. Ještě jsem si vzala mobil a sluchátka a šla jsem čekat ven na příjezd táty. Pak jsem si ale vzpomněla.

Já: ,,Mami, ještě si musím zaběhnout do zahrady, nechala jsem tam batoh."

Mamka: ,,Jasně."

Rozběhla jsem se do zahrady a běžela k domku. Otevřela jsem dveře a vyhledala pohledem Cassarase.

Já: ,,Jen jsem ti chtěla říct, že táta přijede už za pět minut."

Cassaras: ,,Děkuji za oznámení, ale moc dobře víš že bych to zjistil a stejně se tam dostal."

Já: ,,Já vím, ale pro jistotu jsem ti to přišla říct."

Cassaras: ,,Jo jasně. A myslím že už je tady."

Vykoukla jsem ven a opravdu, právě přijížděla tátova bílá Audi. Jen jsem ještě kývla na Cassarase a běžela zpátky i s batohem který jsem měla v domku. Táta zrovna vystupuje když proběhnu.

Táta: ,,Ahoj Taro, chyběla jsi mi."

Já: ,,Ty mě taky."

Pak mi ale zkazí náladu jedna určitá osoba. Tátova milenka. Je stejně vysoká jako já, má blond vlasy a světle hnědé oči. Jmenuje se Hana a upřímně, je to ukázková blondýna z vtipů. Nemám jí příliš v lásce a upřímně kdo jde s ní nakupovat, ten musí dostat infarkt. Jen jí pozdravím pouhým ahoj a jdu nandavat věci do auta. Brácha je někde venku, takže mu jen odvezeme věci a on pak přijde rovnou tam. Když nandám do auta poslední tašku, jdu si sednout. Kvůli Haně musím sedět v zadu protože když sedí v zadu tak se jí dělá blbě. Rozloučím se s mamkou a jednu si tedy dozadu a čekám až nastoupí táta s Hanou aby jsme mohli jet. Dům kde jsem žila společně s mamkou, bráchou a tátou je kousek odtud. Je to patrový oranžový dům se zahradou. Hned pod námi bydlí moje babička s dědou. Tátovo rodiče. Mám je ráda a vždycky za nimi ráda zajdu. Táta zaparkuje na parkovišti u domu a já můžu konečně vylézt. V tom autě se kvůli tomu Hany parfému nedalo dýchat. Otevřu kufr, vezmu si svoje věci a jdu do svého pokoje. Tam se zavřu a vybalím si věci. Je to středně velký pokoj s postelí, psacím stolem a velkou vestavěnou skříní. Na zdi visí rámečeky s fotkami mě s holkama a mě s rodinou. Sednu si ke stolu a vyndám svůj sešit. Mám chuť malovat. A jako obvykle maluji draka. Velikého bílého draka s modrýma očima a krásně vykrojenými křídly. Viděla jsem ho ve snu. Často kreslím draky které vidím ve snech. Nakonec jsem se svým výtvorem hotová. Bílý letící drak a za ním letí čtyři další. Červený, zelený, černý a modrý. Zaklapnu sešit a jdu k oknu. Ráda se dívám ven. Je to hezký pohled. Najednou mi začne zvonit mobil. Vyndám ho z kapsy a podívám se na displej. Volá mi Neli. Celé dva dny o sobě nedala vědět i když jsem jí psala. Zvednu to.

Já: ,,Ah...."

Nestačím to ani doříct protože mi Neli skočí do řeči.

Neli: ,,Taro, pomoc. Jsou tu nějací chlapi. Jsou před domem Lily a snaží se dostat dovnitř. Jsme schované ve skříni."

Já: ,,Dobře, hlavně klid. Pomůžu vám."

Típnu to a běžím ven. Táta s Hanou jsou pryč. Naštěstí. Obuji se a běžím ven. Nemám čas odemykat vrata. Prostě se rozběhnu, vyskočím na plot, přehoupnu se a běžím pryč. Musím najít Cassarase. Sotva na to pomyslím, přiběhne mi do cesty.

Já: ,,Musíme rychle za Neli a Lily k Lily domu. Jsou tam ti chlapi. Snaží se dostat dovnitř za nimi."

Cassaras: ,,Dobře, počkej tady a já tam běžím."

Já: ,,Ale nemůžeš mě tu nechat. Musím s tebou jinak mě tu samotnou dostanou. Když půjdu s tebou vím že mě případně ochráníš. Kdybych tu zůstala sama, mají mě hned."

Cassaras: ,,Tak dobře, pojď."