Příběh draka

kapitola 18.

Dívala jsem se do obrovského sálu po jehož stranách byla spousta lidí, uprostřed byla ulička na jejímž konci byli schody vedoucí na vyvýšenou plošinu na níž jsou dva trůny. A na nich seděla královna Nelani, zřejmě král a dva kluci stáli hned vedle. Cassaras vykročil a já se ho rozhodla následovat. A mě následovali zase holky. Šla jsem hned za Cassarasem a z každé strany mírně za mnou šly holky. Najednou jsem vůbec neměla strach. Cítila jsem se uvnitř silná a i kdyby mi chtěl někdo něco udělat, umím se bránit. Došli jsme až před schody a Cassaras se uklonil. Napodobila jsem ho a holky napodobily mne. Královna Nelani nám dala rukou pokyn k
vzpřímení a my poslechli. Cassaras nejednou odešel stranou a já tam s Neli a Lily zůstala.

Královna: ,,Vítám vás zde v Dračí zemi lady Taro, a samozřejmě i tvé přítelkyně. Já jsem královna Nelani, toto je můj muž král Frederick první a toto jsou mí dva synové. Princ Izildur a princ Sebastian."

Pokývnu hlavou v náznaku úklony. Je to zvláštní pocit. Pak jsem se zaměřila na vzhled těch dvou princů. Izildur byl ani ne moc vysoký a měl takový zákeřný úsměv. Hnědé vlasy, hnědé oči a svaly. Sebastian byl vysoký, vypadal jako upřímný a slušný člověk. Černé vlasy, azurově modré oči a stejně jako Izildur měl svaly. Zřejmě to bylo kůly genům elfů, protože jejich otec král Frederick tak moc urostlý nebyl. Pak si vzal slovo král.

Král: ,,Takže lady Taro, jsme moc rádi že jsi zde. Přivedli jsme tě sem, aby jsi se stala dračím jezdcem. A pokud to bude možné, tak i tvé přítelkyně. Být dračím jezdcem je velká zodpovědnost, ale jsme si jistí že to zvládneš. A proto oficiálně oznamuji že slavnost výběru bude za sedm dní."

Král se zvedl a sním i královna. Já a holky jsme se znovu uklonily. Král s královnou a jejich synové se odebrali k jedním z postranních dveří. Nejednou se ke mě přiblížil Cassaras. A něco mi začal šeptat.

Cassaras: ,,Pojďte, jdeme za nimi. Ta oficiální část už skončila."

Trochu nechápavě jsem se na něj podívala. Jen naznačil abych šla za ním a já poslechla. Holky šly za mnou a tak jsme se blížili ke dveřím. Cassaras pootevřel abychom mohli projít, ale aby tam nebylo vidět. Já s Neli a Lily jsme tam proklouzli a za námi i Cassaras. Byla to velká místnost uprostřed níž byl stůl. U něj stala královská rodina. Chtěla jsem se uklonit, ale král mě zastavil.

Král: ,,Zde nemusíš Taro, ta oficiální část už skončila. Mě můžete milé dámy říkat v soukromí králi Fredericku. Ale na veřejnosti asi víte jak to chodí."

Já: ,,Děkuji."

Král: ,,Neděkuj, určitě máte hlad, pojďte bude se podávat oběd."

Jelikož jsem ani nevěděla kam si sednout, počkala jsem než se ke svým místům rozejde královská rodina. Pak jsem si také sedla na jedno místo a holky vedle mě. Cassaras se také posadil a pak se začalo podávat jídlo.

...

Když všichni dojedli, služebnictvo odneslo talíře ale my zůstali sedět.

Já: ,,Promiňte králi Fredericku, ale smím se vás na něco zeptat?"

Král: ,,Ale jistě."

Já: ,,Co je ta slavnost výběru?"

Král: ,,Slavnost výběru je slavnost při níž se sejdou všichni obyvatelé kterým je šestnáct až sedmnáct let, kteří mají předpoklady a chtějí stát se dračími jezdci. Při slavnosti jsou všichni v jedné obrovské síni v níž jsou na stolech vyskladaná dračí vejce. Postupně každý projde zkouškou výběru. Postaví se doprostřed místnosti a čeká jestli ho nějaké z dračích vajec začne volat. Pokud ano, člověk se ho dotkne a pokud se mu na ruce objeví znamení spojení, patří k sobě na vždy. Vytvoří se nezničitelné pouto mezi jezdcem a drakem. Drak se pak vylíhne a tím oficiálně začíná výcvik dračího jezdce. Pokud si dotyčného žádný drak nevybere, ale chce sloužit, jde k vojákům."

Já: ,,Aha, děkuji."

Královna: ,,Letos bude naprosto jedinečná slavnost výběru. Nejen protože jste tu vy, ale i proto že jsou Sebastian a Izildur připraveni se jí také zúčastnit."

Já: ,,A když si mě nevybere žádný drak nepředpokládám že mě pošlete zpátky."

Královna: ,,Ne Taro, to bohužel nemůžeme."

Já: ,,Takže budu případně u vojáků."

Královna: ,,No, ne tak úplně. Ty jsi naprosto jedinečná, měla by jsi jiný výcvik než ostatní v obou případech. I když si že drak vybere, budeš mít mnohem nechci říct náročnější, ale intenzivnější výcvik."

Já: ,,Odpusťte královno Nelani, ale stále nevím proč."

Královna Nelani se podívala na krále Fredericka a pak na Cassarase. Oba přikývli. Co to má být? Vůbec nic nechápu. Stále si občas myslím že to všechno je jen šílený sen a já že jsem někde v nemocnici v kómatu. Pak král Frederick vstane.

Král: ,,Pojď za mnou."

Nechápavě vstanu a jdu za ním. Uslyším že ostatní také vstali a jdou pomalu za námi. Král nás vede dlouhými chodbami, až se dostaneme do jedné tmavé chodby na jejímž konci jsou velké železné dveře a u nich stráže. Otevřou a my vejdeme dovnitř. Je tam tma ale když si mě oči přivykli tmě jen jsem zůstala stát na místě. Byla to veliká místnost a na její druhé straně na zdi byl nakreslený velký zlatý drak. Před tou zdí byl velký kamenný stůl a na nem kniha. Král ji otevře a rukou naznačí ať jdu k němu. Přistoupím a podívám se na knihu. Srdce se mi zastaví a nemůžu se ani nadechnout. V té knize jsem já. Jsem tam nakreslený můj obličej. Jsou jasně vidět moje vlasy a mě oči, vypadá to jako kdyby mě právě někdo namaloval. Ale co je to zvláštní, je že je tam jen půlka mého obličeje, tu druhou tvoří hlava draka. Zlatého draka se zelenýma očima. Těma samýma jako mám já, ale v dračí verzi. Zatočila se mi hlava. Najednou jsem si vzpomněla na ten sen. Moc dobře vím co to znamená ale prostě se musím zeptat.

Já: ,,Co to znamená."

Král: ,,To znamená že jsi napůl člověk a napůl drak. Zlatý drak jehož osud je předurčen k tomu aby nás zachránil. Toto je důvod proč po tobě Démon šel, jsi jediná kdo ho dokáže porazit. Jsi drak."