Příběh draka

kapitola 52.

Skočila jsem přímo k Amy a zakryla ji svým tělem. Pak granát dopadl a vybuchl. Přitiskla jsem Amy k sobě a snažila jsem se vydržet obrovský nápor té ničivé síly. Pak mi ale došlo že nejde přímo na mě. Odvážila jsem se otevřít oči a uviděla jsem něco překvapujícího. Částečně jsem se proměnila, ale nejen to. Dokázala jsem že mi narostla jen křídla, kterýmy jsem nás obě přikryla. Nevím jak jsem to udělala. Ten obrovský nápor přestal a já jsem si oddechla. Zvedla jsem opatrně jedno z křídel a podívala se okolo sebe. Všude něco hořelo ale nijak jsem žádné nebezpečí neviděla. Křídla mi zmizela a já jsem se plně rozhlédla. Pak jsem se ale začala soustředit na Amy.

Já: ,,Amy."

Vůbec nereagovala. Lehce jsem jí zatřásla s rameny ale ani to nepomohlo. Byla v bezvědomí. Rychle jsem jí zkontrolovala tep, dech a jestli nemá nějaké zranění. Tep i dech měla v pořádku a zranění měla jen lehké od toho jak si zasekla nohu v té paletě. Měla ji pořezanou a poškrábanou. S úlevou jsem vydechla. Najednou jsem zaslechla hlasy volající mé a Amyino jméno. Vzala jsem ji opatrně do náruče a vydala se vstříc těm hlasům. Šla jsem skrze kouř směrem odkud hlasy přicházeli a najednou jsem je uviděla. Všechny. Všichni byli v pořádku. První kdo si mě všiml byl táta. Se slzami v očích se k nám vrhnul. Obě nás kontroloval pohledem. Chtěl se zeptat ale já jsem ho předběhla.

Já: ,,Jsem v pořádku a Amy taky. Je jen v bezvědomí."

Táta pomalu přikývl a mezitím k nám doběhli i ostatní. Když doběhli Sebastian, byl bílý jako stěna a vypadal že se za chvíli složí.

Sebastian: ,,Tohle už prosím nikdy nedělal."

Já: ,,Proč, ty jsi se snad o mě bál?"

Sebastian: ,,No co myslíš. Málem mě trefilo."

Cassaras: ,,Já jsem také pro aby se takovéhle věci už neopakovaly."

Neubránila jsem se úsměvu. Byla jsem ráda že jsou v pořádku.

Já: ,,Fajn. Jdeme a to rychle."

Vydala jsem se i s Amy v náručí směrem k místu kde máme koně. Museli jsme se ale skrývat, protože výbuch upoutal pozornost zdejších obyvatel. Vždycky když okolo nás někdo probíhal, jsme se schovali a pak šli dál. Sotva jsme dorazili na místo, na nic jsem nečekala. Ostatní si zřejmě chtěli odpočinout ale na to nebyl čas. I Cassaras to tak vnímal. Samozřejmě za jakmile jsem přišla, ti co tu čekali se začali ptát co se stalo ale naštěstí to vysvětlování za mě převzal Sebastian. Pak jsem ale už musela upoutat jejich pozornost.

Já: ,,Všichni si sbalte věci. Musíme ihned jet. Když budeme chvátat, budeme u portálu zítra odpoledne."

Pak se ale ozvali někteří co byli s námi. Konkrétně Hana.

Hana: ,,Ale Taro, jsme unavení a Amy je v bezvědomí."

Povzdechla jsem si.

Já: ,,Tak tedy dobře. Ale odsud musíme vypadnout. Odjedeme kousek dál. Jen pro jistotu."

Táta: ,,A jak to uděláme s Amy?"

Já: ,,Vezmu ji k sobě. Dva dospělí a dítě by bylo na jednoho koně už moc."

Šla jsem k Peggy. Najednou za Amy cítím zodpovědnost. Začínám ji opravdu vnímat jako mladší sestru. Popravdě řečeno jsem si vždycky přála mladší sestru. Najednou přišel Cassaras.

Cassaras: ,,Podržím ji. Ty mezitím nasedni a já ti ji podám."

Já: ,,Díky."

Cassaras si od mě převzal nezvládnou Amy, já jsem nasedla na Peggy a pak jsem si Amy převzala. Posadila jsem si ji před sebe, jednou rukou jsem ji držela a tou druhou jsem řídila Peggy. Pak jsme akorát počkala až nasednou i ostatní a mohli jsem vyrazit.

...

Nejeli jsme zas tak daleko ale tak aby jsme byli v bezpečí. Znovu jsme se utábořili a Amy jsme uložili do jednoho ze spacáků. Nemohla jsem spát a tak jsem si sedla a opřela se o strom který byl hned vedle Amy. Řekla jsem že si klidně vezmu hlídku a tak jsem tu tak seděla a hlídala. Pravdou je že jsem to udělala hlavně i kvůli Amy. Sakra. Proč je v bezvědomí. Přitáhla jsem jí spacák víc ke krku a dál jsem hlídala. Tohle bude ještě dlouhá noc. Ale zítra už by jsme mohli být konečně v bezpečí. Mohli bychom být konečně doma. Chybí mi Storm, Night a i Mitas. Už jsem ho hodně dlouho neviděla. Jen tak jsem se utápěla v myšlenkách a vzpomínkách. Když v tom jsem postřehla jak se Amy pohnula. Otočila jsem se k ní a pozorovala co se bude dít. Začala trochu škubat hlavou že strany na stranu, když v tom najednou otevřela oči a posadila se. Zrychleně dýchala a byla zřejmě zmatená a vyděšená. Vrhla jsem se k ní a chytila ji za ramena.

Já: ,,To nic, to je dobrý."

Amy se na mě podívala a v tom se mi vrhla okolo krku a začala brečet. Teď jsem byla ta překvapená já. Jen tak jsem ji tam tak držela v obětí, když v tom jsem si všimla že se probudili i ostatní. Táta a Hana jakmile Amy uviděli, objevil se jim na tvářích úsměv. Držela jsem Amy v pevném obětí a byla ráda že je v pořádku. Koneckonců, teď je to moje mladší sestra. Když se mě po dlouhé době pustila, vrhla se do náruče svým rodičům. Tento povik vzbudil naprosto všechny. Ale všichni byli rádi že je Amy v pořádku. Je to malá šťastná holčička. Doufám že si v novém světě zvykne. Že si tam všichni zvyknou. Nebude to pro ně jednoduché ale věřím že to zvládnou. Budou se muset leccos naučit a přizpůsobit se. Amy bude muset chodit do tamní školy. Táta si bude muset najít práci. A nejen on ale všichni. Ale já jim pomůžu. Pomůžu jim tak jak to jenom půjde. Nenechám je na holičkách. Najednou jsem si všimla že svítá. Tím pádem je čas. Když pojedeme rychle, budeme u portálu odpoledne. Nemůžu se dočkat. Těším se až uvidím královnu a krále. Jsem zvědavá co budou moji rodiče a blízcí říkat na to že s nimi celou tu dobu cestoval korunní princ Království Draka a že já jsem Dračí královna.

Já: ,,Všichni do sedel. Vyrážíme do Království Draka."