Příběh draka

kapitola 22.

Celá Cassarasova přednáška trvala asi dvě hodiny. Byla hlavně o tom jak se máme k čerstvě vylíhnutému drakovi chovat a čím ho krmit a čím prozatím ne. Asi po hodině ustavičného stání a poslouchání mě začali bolet nohy tak moc, že jsem nemohla udělat ani krok. A Green dostal nápad že si mu můžu sednout na nohou když si lehne. Takže opět na mě ostatní koukali jak vyoraný myši. Další hodinu jsem teda proseděla a pak už jsme mohli všichni jít. Momentálně ležím u sebe v pokoji a přemýšlím. Přemýšlím nad svojí rodinou. Jak se asi má mamka, hledá mě nebo ne. Táta na ní musel podat žalobu že se nedokáže ani postarat o vlastní dceru. A bratr mi pomalu začíná chybět. Nikdy dřív bych si nepřipustila že by mi chyběl ale bohužel musím říct že mi opravdu chybí. Dál jen ležím s vejcem v rukou když v tom se rozrazí dveře a v nich stojí Lily.

Lily: ,,Pojď honem. Neli i mě se líhně vejce."

V tu ránu jsem byla v pozoru. Vejce jsem si pro jistotu vzala s sebou a už jsem s Lily běžela do pokoje Lily, kde na posteli byla položena obě vejce. Já i Lily jsme se posadily na okraj postele vedle Neli a pozorovaly jsme jak vejce pomalu pukají. Pak najednou to jedno z vajec pukne úplně. To červeno-oranžové. A po chvíli i to tmavě modro-fialové. Obě dráčata byla hrozně moc roztomilá. To z červeno-oranžového vejce je červené a to z tmavě modro-fialového vejce je tmavě modré, jako noční obloha a na krajích křídel a ocasu pomalu přechází tmavě modrá na tmavě fialovou. Prostě obě úžasná. Dráčata se pomalu začala rozhlížet ale moc dobře věděla koho si vybrala a k těm se také vydala. Každé dráče se přitisklo ke svému budoucímu jezdci. Byl to úžasný pohled. Já jsem pohladila to své vejce. Už aby jsi se vylíhlo. Šla jsem pak opět do pokoje a nechala je o samotě. Znovu se jen dívám do stropu i když bych měla už dávno spát. Ale němuž usnout. Zítra je poslední den kdy se může dráče vylíhnou a pokud ne, tak může zemřít. Víc jsem si přitiskla vejce k sobě. Pak jsem po chvíli usnula.

...

Druhý den ráno na snídani nás čekalo překvapení. Princ Sebastian přišel se svým dráčetem na rameni. Bylo bílé a pak mu pomalu přecházeli barvy do světlounce modré. Bylo roztomilé. Už jsem také zjistila že dráče Neli je samička a dráče Lily je sameček. Nic méně jména se zítra ohlašují před králem. Takže když se můj drak nevylíhne, bude to obrovská ostuda. Po snídani jsem šla na hodinu tance, hodinu etikety a hodinu dějin, přestože už minule viděli že všechno co po mě chtěli umím. Pak byl oběd a následně jsem musela za Cassarasem na trénink. Jsem zvědavá co dneska Cassaras vymyslel. Sotva jsem se ale přiblížila k tréninkovému kruhu, došlo mi co je dneska v plánu. Lukostřelba. Konečně. Dojdu tedy k čekajícímu Cassarasovi.

Já: ,,Ahoj, takže konečně něco co mě opravdu baví."

Cassaras: ,,Nebuď tak drzá, nebo snad chceš posilovat?"

Já: ,,Ne dobrý, děkuji."

Vzala jsem tedy zavěšený luk a toulec s šípy a začala střílet. Bylo tam deset terčů a u všech jsem trefila střed. Bodejť by ne když mě učí napůl elf. To jsou mistři boje a hlavně střelby z luku. Cassaras mě naučil jak vždy docílit toho aby se šíp zabodl tak kam chci. Otočila jsem se na něj.

Cassaras: ,,Skvělé. Co jsem slyšel tak každý jezdec který skvěle zvládá zbraně se kterými se učí tak dostane svoji. Tak jsem ti taky jednu obstaral."

Podal mi černý luk s vyrytými ozdobnými ornamenty a k němu stejný toulec s šípy. Nevěřila jsem vlastním očím. Konečně alespoň budu mít vlastní zbraň.

Cassaras: ,,Ale meč ti zatím nedám i když ho zvládáš poměrně dobře. Nic méně si tě ještě vyzkouším jak to umíš s bojovými noži."

Podal mi dva lehce zahnuté nože. S nimi jsem se také učila. Tyhle byli ale kvůli bezpečnosti tupé. Ale mají v sobě magii. Jsou lehké jako pírko a zároveň dokáží hlavě odolat úderu meče. Jsou i dobrou nenápadnou zbraní. Nemusela jsem se tentokrát stavět do bojové pozice. Cassaras mě učil v čas zareagovat v jakoukoliv situaci. A ta byla právě teď. Cassaras natáhl meč a zaútočil. Já jeho úder vykryla ale to už přišel další a další. A takhle to šlo asi hodinu. V kuse. I to mě Cassaras učil. Výdrž. S tímto často selžou většina vojáků, ale i dračích jezdců. Totálně vyčerpá jsem se posadila na zem. Cassaras si také sedl. I přez to že jsou ty Bože tupé, tak si odnesl pár škrábnutí.

Cassaras: ,,Musím říct že se z tebe začíná stávat opravdová bojovnice. A ty nože se ti budou v budoucnu hodit."

Opět mi něco podával ale tentokrát to byli nože. Úplně nové nože. S překvapením jsem si je převzala.

Já: ,,Já děkuji. Proč mi prosimtě dáváš ty nože?"

Cassaras: ,,Po hradě se ti bude chodit lépe s dvěma noži u boku než s lukem a toulcem plným šípů. Ty nože můžeš nosit téměř kam chceš aniž by si jich někdo všiml a je to dobrá zbraň. Luk a šípy můžeš mít třeba když se něco bude dít."

Já: ,,Děkuji."

Cassaras: ,,Zasloužíš si je. A co tvoje vejce. Pořád se nevylíhlo?"

Já: ,,Zatím ne. Nejhorší ale je, že toto je poslední den kdy se ještě muž vylíhnout. A pokud ne, tak jsem v koncích."

Cassaras: ,,Neboj vylíhne se. A teď už si než odpočinout. Dneska to dávám volno."

Já: ,,Dobře."

Zvedla jsem se, vzala své nové zbraně a šla do svého pokoje. Už se tu po tom měsíci zde začínám orientovat. Je to celkem snadné, stačí si najít záchytné body. U svého pokoje jsem byla téměř hned. Vešla jsem dovnitř, zavřela za sebou, vzala vejce a sedla jsem si s ním v náručí do postele. Do půlnoci zbývá takových šest hodin. Lehla jsem si na bok a své čelo přitiskla na dračí vejce. Když v tom jsem uslyšela křupání. Zvedla jsem se. To vejce, bylo nakřáplý. Posadila jsem se k němu a pozorovala jak pomalu puká. A pak z vejce vykoukla černá hlavička s modrými ostny a stejně modrýma očima. A po chvíli vylezlo celé dráče. Černo-azurově modré. Bylo černé, ale pak mu křídla přecházela do modré.

Dráče ke mě došlo a začalo se ke mě lísat. Pohladila jsem ho na hlavičce ale v tom mnou projela bolest a já omdlela.