Příběh draka

kapitola 19.

Už je to pět dní od doby mého zjištění že jsem napůl drak. Nikdo mi ale nemůže poradit s tím jak se proměnit. Je noc a já nemůžu spát zítra má být ta slavnost výběru a já jsem hrozně nervózní. Vyjdu na balkón a posadím se do křesla. Tohle je místo na kterém se vždy uklidním. Nevím proč ale prostě je to tak. Vždy když jsem v noci vzhůru, jdu sem. Pohodlně se usadím a pozoruji hvězdy. I když jsem v naprosto jiném světě, i zde se musím učit. Každý den se učím historii a jazyk elfů. S tím mi občas pomáhá Cassaras. Jazyk elfů je velice zvláštní. Když řeknete i pouhé děkuji, připadá vám to jako naprosto něco jiného. Ale pak se v myšlenkách vrátím ke své dračí podobě. Jaké to asi je být drakem. Létat po obloze, chrlit oheň a tak dále. Zatřesu hlavou a jdu do pokoje v naději že konečně usnu. Ale cítím že to tak rozhodně není. Obleču si plátěné triko, kalhoty a vezmu si boty. Vyjdu že dveří na chodbu, potichu zavřu a rozejdu se do neznáma. Procházím dlouhými temnými chodbami a prohlížím si všemožné věci. Občas narazím na stráže, ale ty buď obejdu nebo se okolo nich proplížím. Ale jinak vše probíhá naprosto v klidu. Když v tom uslyším za rohem kroky. Přitisknu se ke stěně. Zrovna jsem minula stráže takže ten kdo se tu přichází nemůže být jeden z nich. Kroky se zastaví a já slyším zrychlený dech. Ví o mě. Nemám po ruce nic čím bych se případně bránila. Zbývají mi jen mé ruce. Ten někdo vyskočí z póza rohu. Vyhnu se a chci se bránit, ale uprostřed pohybu se zastavím. Můj protivník také přestane. Je to princ Sebastian.

Já: ,,Omlouvám se vám princi Sebastiane. Neměla jsem tušení že jste to vy."

Princ Sebastian: ,,To nic, já se také omlouvám. A klidně mi říkej Sebastiane."

Já: ,,Děkuji pr...... Sebastiane."

Sebastian: ,,Neděkuj, je mi ctí. Mohu se zeptat kam jdete lady Taro?"

Já: ,,Jen Tara, ale abych pravdu řekla, ani nevím."

Sebastian: ,,Jsi nervózní před slavností výběru, že?"

Já: ,,Ano jsem, ty také?"

Sebastian: ,,Ano. A to jsi jen tak prošla přez všechny ty stráže?"

Já: ,,Nějak jsem se proplížila."

Sebastian: ,,Aha a víš vůbec cestu zpátky?"

Já: ,,No to si nejsem tak jistá."

Sebastian: ,,Tak já tě doprovodím."

Sebastian se rozešel směrem k mému pokoji. Tak moment, jak ví kde mám pokoj?

Já: ,,Sebastiane?"

Sebastian: ,,Ano?"

Já: ,,Jak víš kde mám pokoj?"

Sebastian se zarazil. Bylo vidět že přemýšlí co říct.

Sebastian: ,,No, matka nám to říkala. Ten pokoj vybírala ona."

Já: ,,Aha."

Prostě jsem ho následovala chodbami. Občas jsme obešli stráže a pak jsem se objevila před dveřmi mého pokoje.

Sebastian: ,,A jsme tady."

Já: ,,Díky. A Sebastiane, co mám dělat zítra při té slavnosti."

Sebastian: ,,Jen předstoupíš a necháš magii aby tě vedla. Věř mi, nebudeš se moct od vejce hnout."

Já: ,,Děkuji a dobrou noc."

Sebastian: ,,Dobrou noc."

Vešla jsem do svého pokoje a vlezla si do postele. Zavřela jsem oči a pomalu usnula.

...

Ráno že mě někdo stáhl peřinu. Nespokojeně jsem zamručela a zabořila obličej do polštáře. Pak se mnou někdo začal třást.

Agnes: ,,Lady Taro, musíš vstávat. Za tři hodiny je slavnost výběru."

Sotva to dořekla, už jsem byla do sekundy vzhůru a lezla jsem z postele. Agnes a Mia se začaly smát a mě to nedalo a taky jsem se začala smát. Pak mě dostrkaly do koupelny. Umyly mi vlasy, učesala a spletly do zaplétaného copu. Pak jsem si vzala na sebe to samé jako tehdá když jsem předstoupila před královskou rodinou, akorát místo šatů jsem měla plátěné triko. Pak jsem si sedla a čekala až pro mě někdo přijde. Pak někdo otevřel dveře. A kdo jiný než Neli a Lily.

Lily: ,,Už musíme jít, Cassaras čeká na chodbě."

Já: ,,Aha, tak fajn."

Vyšla jsem spolu s holkama na chodbu. Cassaras tam čekal a sotva nás zahlédl, rozešel se chodbou k nám.

Cassaras: ,,Tak, slyšel jsem že jsi si udělala půlnoční procházku po hradě. Úspěšně jsi se proplížila přez stráže, ale jeden tě přesto zahlédl."

Já: ,,Nesnažila jsem se moc. Flákala jsem se."

Cassaras: ,,Tak to tě brzy přejde protože tě v budoucnu budu trénovat a učit."

Já: ,,Takže jako za starých časů."

Cassaras: ,,Akorát s tím rozdílem že nejspíš budeš mít svého vlastního draka."

V ten moment ve mě hrklo. Mám strach že si mě žádný drak nevybere. Znáte ten pocit když máte jít na nějaké vystoupení a ukázat co umíte? Tak teď to ještě ztrojnásobte.

Já: ,,Tak by jsme asi měli jít."

Cassaras jen kývne a rozejde se chodbou. Mám hroznou trému. Přece jen si mě má vybrat drak. Projdeme společně nejméně deseti chodbami a pak se ocitneme před velkými zdobenými dveřmi. Tam se zastavíme.

Cassaras: ,,Takže, první na řadu půjdou princové, pak půjdeš ty Taro, pak Neli a Lily a pak všichni ostatní podle postavení. Ti bohatí půjdou jako první a ti chudí jako poslední."

Já: ,,To je ale poněkud nefér."

Cassaras: ,,Toto pořadí má ale dvě strany pohledu. Ta první je většinou bohatých. A to ta že když jsou bohatí tak si myslí že jsou něco víc, ale právě proto si je drak většinou nevybere. Ta druhá je že čím chudší jsi, tím více si všeho vážíš. A toho si draci váží. Takže si většinou vyberou chudého než bohatého."

Já: ,,Aha."

Cassaras: ,,Tak jdeme."

Já: ,,Jasně."

Cassaras se otočí a otevře dveře. Objevíme se v naprosto obrovské místnosti do které by se vešlo nejméně šest draků. A tato místnost je z poloviny plná lidí a tu druhou polovinu tvoří stoly plné dračích vajec. Cassaras nás vede ke královské rodině. Sebastian má na sobě slavnostní oblečení a u pasu má šavli. Dojdeme až k nim a zaujmeme místa vedle krále Fredericka a královny Nelani.
V tom těsně za mnou někdo projde a v tom je vedle mě Sebastian.

Já: ,,Jak je vám princi."

Sebastian: ,,Asi tak jako vám lady."

Tyhle formality nesnáším. Ale jsme na veřejnosti, takže je to nutné. Pak se najednou král Frederick zvedne z křesla a zatleská. Celá místnost ztichne a i špendlíky by bylo slyšet spadnout.

Král: ,,Takže, sešli jsme se zde aby jsme zvolili další generaci dračích jezdců. Postupně každého vyzveme aby předstoupil. Jako první předstoupí princ Izildur."

Izildur vstoupí mezi stoly a zavře oči. Najednou se rozejde i se zavřenýma očima směrem k jednomu ze stolů. Okolo toho chodí až se zastaví u jednoho černého vejce. Dotkne se ho a najednou se mu rozzáří ruka a tak nás zmizí. Izildur otevře oči, vezme vejce do rukou a pozvedne ho nad hlavu. Celou místností se rozezní potlesk a pak přijde na řadu Sebastian. Dojde mezi stoly až po chvíli dojde k jednomu ze stolů. Zastaví se a dotkne se bílého vejce. Ruka se mu rozzáří a když to skončí, opět se místností rozezní potlesk.

Král: ,,A nyní předstoupí lady Tara."

Všichni utichnou a upřou své pohledy na mě.