Příběh draka

kapitola 33.

Degoni na nás začali nalétávat a útočit. Opustili jsme svou formaci a snažili se vyhnout náletům. Útočili úplně na všechny. Naráželi do nás, a chtěli nás shodit z našich draků. Zatínaly své drápky do kůže draků kteří se snažili zasáhnout je ohněm. Najednou se jeden z draků vynořil z mraků pod Stormem a narazil do něj. Vyhodilo mě to ze sedla, ale stačila jsem se chytit. Najednou jsem zaslechla výkřiky. Ohlédla jsem se a viděla jak ze sedla padá Isla a Sebastian. Cassaras stihl v čas zareagovat a Islu chytil. Ale Sebastiana ne. Těsně minul jeho ruku a Sky i ostatní měli co dělat s Degony.

Já: ,,Storme, pomoz ostatním a nelétej za mnou pokud ti neřeknu."

Nevím co mě to najednou napadlo, ale prostě jsem se pustila Stormova sedla a propadla jsem se do mraků. Slyšela jsem Cassarase jak zařval mé jméno a Storma jak se s řevem vrhl na Degony. Otočila jsem se hlavou dolů abych padala rychleji a dohnala tak Sebastiana. Najednou jsem ho uviděla. Padal rychle, hodně rychle. A země se taky nebezpečně rychle blížila. Už jsem jen pár metrů od Sebastiana který si mě všiml. Zavřu oči a soustředím se pouze na proměnu. Nevnímám co se okolo děje, pouze se soustředím na svou druhou podobu. A když otevřu oči, už nejsem člověk ale obrovský zlatý drak. Stáhnu křídla k tělu a jakmile jsem pod Sebastianem tak je roztáhnu a on mi spadl na záda. Jakmile vím že se drží, tak začnu máchat křídly abych se opět dostala nahoru. Přiletím mraky a vyletím těsně před skupinkou letících draků. Tím pádem si mě všimli i Degoni. Začali řvát takovým neuvěřitelně pištivým způsobem a než jsem se nadála, byli pryč. Cassaras nasměroval Greena k přistání na jedné louce a já i ostatní jsme ho následovali. Sebastian se stále nějak držel ale Sky nebyla nadšená že letí se mnou a ne s ní. Sotva jsme přistáli, tak všichni slezli ze svých draků. Všichni byli vyděšení. Já jsem si lehla aby mohl Sebastian snáz slézt. Jakmile seskočil, tak jsem se proměnila zpět do své lidské podoby. Jakmile jsem zase stála na lidských nohou, Storm ke mě přiběhl a já ho pořádně objala. Nikdy mě nezklamal a taky nezklame. Cassaras šel nejdříve k Sebastianovi kterého několikrát přejel starostlivým pohledem. Nejen že ho měl na starosti, ale ještě to byl jeho synovec. Byli příbuzní. Začala jsem pohledem kontrolovat ostatní, když v tom jsem se pohledem zastavila na Izildurovi. Nevypadá zas tak vyděšeně jako ostatní. Ostatní se po sobě neustále koukají a rozhlíží se, ale on a Black koukají spíš do země a nebo na sebe. Připadají mi až moc klidní. Najednou si ale všimnu okolní krajiny. Ta louka je mi povědomá. A pak si vzpomenu. To je ta louka kde jsem tehdá trénovala s Mitasem. Už jsem ho strašně dlouho neviděla. Najednou jakoby jen myšlenka na něj ho přivolala. Ucítila jsem na sobě pohled. Ale ostříží a zároveň přívětivý. Otočila jsem se a podívala se do dvou ledově modrých očí. Usmála jsem se a rozešla jsem se za ním. Cassaras si všiml že někam jdu a sledoval můj pohled. Jakmile si všiml svého otce, také se tam rozešel a ostatní nás následovali. Sotva jsem k Mitasovi došla, přivítala mě i jeho dračice Rain. Měla jsem ji moc ráda. Jakmile si všimla Storma, taky se s ním šla přivítat. Pak se se s Mitasem přivítal i Cassaras než všichni ostatní dorazili. Koukali se na Mitase a Rain nedůvěřivě ale jelikož viděli jak se Cassaras s ním baví, už neměli tak nepřátelské pohledy. Nevím proč se elfové a lidé tak nesnáší. Co si tak hrozného udělali?

Mitas: ,,Jsem rád že tě zas po dlouhé době vidím Taro."

Já: ,,Já jsem také ráda. Neviděli jsme se opravdu hodně dlouho. Jak jsi nás našel?"

Mitas: ,,Slyšeli jsme řev a tak jsem se skupinou bojovníků vyrazil na průzkum. Když jsem pak zahlédl černo zlatého draka letícího střemhlav dolů, celkem jsem se vyděsil co se děje. Pak jsem ale zahlédl jak přistáváte zde na louce a tak jsem sem vyrazil."

Nathan se najednou začal rozhlížet. Trochu vytáhl meč z pochvy ale jelikož byl nejspíše moc blízko Mitasovi, zesa vyběhlo šest elfů a jeden z nich dal bleskovým pohybem Nathanovi nůž pod krk. Ostatní to okamžitě brali jako útok a postavili se do střehu připraveni k boji. Což ale zase elf bral jako útok a nůž Nathanovi přitiskl ještě víc. Okamžitě jsem věděla co dělat. Nechala jsem rozzářit své oči a zařvala jsem.

Já: ,,Všichni přestaňte. Zbraně dolů."

Jelikož jsem byla v poloviční proměně, můj hlas měl jakousi mě neznámou intenzitu a vždy vyvolal respekt vůči mě. Všichni chviličku váhali ale nakonec dali zbraně dolů a elf Nathana pustil. Ten od něj poodběhl s rukou držící se za krk. Měl tam maličkou rýhu ze které mu vytékala troska krve. Trochu naštvaně jsem se podívala na elfa o kterém jsem moc dobře věděla že musí být o dost starší než já ale on stejně pohoršeně sklonil hlavu. Já jsem si jen povzdechla a čekala jsem než se všichni uklidní. Pak jsem se obrátila k Mitasovi.

Já: ,,Mitasi, mohli bychom prosím někde chvíli pobýt. Všichni jsme vyčerpaní a někteří draci jsou poměrně dost zranění od Degonů."

Mitas: ,,Ale jistě. Akorát mi musíš slíbit že si své bojovníky uhlídáš před incidenty. Výš jak to teď mezi ledmi a elfy je."

Já: ,,Máš mé slovo."

Najednou se ale ozval hlas. Izildurův hlas.

Izildur: ,,Jak jako její bojovníky. My nejsme její bojovníci. Jestli tihle jo tak ale já ne. Jsem princ z Dračí země a ne žádný voják holky co se umí měnit v draka."

Elfové se zatvářili poněkud naštvaně a opět sahali po zbraních. Izildur udělal krok v před jako výzvu. Vtom ale zasáhl Sebastian který svého bratra opět strčil na místo kde byl.

Sebastian: ,,Pokud sis nevšiml, právě nám Tara zachránila život! Být tebou tak mlčím jestli nechceš rozpoutat boj!"

Sebastian byl opravdu naštvaný. Dá se říci že svého jen o pár minut mladšího bratra seřval. Pak se podíval na Mitase.

Sebastian: ,,Omlouvám se za svého bratra. Už se to nebude opakovat."

Hodil po Izildurovi ještě výhružný pohled.

Mitas: ,,V pořádku princi Sebastiane. A pokud jste si to nerozmysleli, tak by jsme se měli vydat na cestu."

Cassaras: ,,Promiň otče, ale obávám se že to asi pěšky nedojdou."

Mitas: ,,Neboj Cassarasi. Však já vím."