Příběh draka

kapitola 45.

Pořádně jsem se přivítala jak s mamkou tak s bráchou. To bylo poprvé co jsem ho viděla kvůli mě brečet štěstím. Nakonec jsme museli ale vypadnout. Peter i ostatní muži byli v bezvědomí ale to nic nezaručovalo. Řekla jsem mamce a bráchovi ať si vezmou jen ty nejnižší věci a mobily ať tu nechají. Pak si je vzali na starost Neli a Lily a já se Sebastianem jsme pomohli Cassarasovi. Museli jsme se dostat do chaty. Byla už tma a to nám alespoň částečně zaručovalo že se nikde nikdo neobjeví. Cassaras sotva chodil ale i tak jsme se všichni dostali do chaty. Tam jsme položili Cassarase na postel a já jsem se snažila sehnat lékárničku. Naštěstí jsem jí našla v jedné ze skříní. Ty horší rány jsem Cassarasovy vyčistila, zašila a obvázala, ale ty ostatní stačilo jen vyčistit a obvázat. Pak jsem ho nechala odpočívat, i když mi bylo jasné že tak dlouho nevydrží. Mamka byla totálně vystrašená. Celá se třásla a brácha byl taky ve stresu. Chidil sem a tam, chytal se za hlavu a vypadal opravdu vyděšeně.

Já: ,,Vašku, sedni si."

Vašek: ,,A proč jako?"

Já: ,,Chodíš tady pořád sem a tam a akorát tím ostatní znervózňuješ."

Vašek: ,,Já jsem ale taky nervózní. Právě nás málem zabili. Toho chlapa kterej se nám snažil pomoct totálně zřídili a ty se tu objevíš po třech letech, kdy jsme si všichni mysleli že jsi mrtvá!"

Já: ,,Mrtvá?"

Vašek: ,,Jo mrtvá."

Mamka: ,,Když jsem našla ten dopis který jsi mi napsala, odnesla jsem ho na policii a tam mi řekli že by to mohl být únos. Od toho dne jsi byla prohlášena za nezvěstnou a když tě po roce a půl hledání nenašli, prohlásili tě za mrtvou. Tebe, Neli a Lily. Všechny tři. Měli jste společný pohřeb. Na hřbitově máte hroby vedle sebe. Málem mě to zničilo. To jediné co mě drželo nad vodou byl Vašek. Ale nebyla jsem schopná něco udělat s tvým pokojem a tak jsem ho tam nechala tak jak byl. Taro, řekni proč jsi odešla."

Já: ,,Musela jsem. Ti chlapi co tam byli dneska, šli po mě už před těmi třemi lety. Poprvé kdy mě napadli, tak to bylo když jsi musela do té nemocnice za kamarádku. Napadli mě v jedné slepé uličce kam mě zahnali. Chtěli mě zabít. Tehdy se poprvé ukázal Cassaras. Zachránil mi život a od té doby na mě dával pozor. Teda, dával na mě pozor už dřív ale akorát jsem o tom nevěděla. Pak se stalo ještě několik incidentů které nás nakonec donutili odejít. Kdyby mě Cassaras neodvedl, tak zemřu. Dostal mě do bezpečí a učil jak se bránit a bojovat. Pak jsem se teprve mohla vrátit pro vás, abych vás zachránila. Ale Peter a ostatní už věděli že jsme tady. A protože teď ví přesně o co nám de, musíme sehnat ostatní a co nejdříve je odtud dostat."

Mamka: ,,Takže proto jsi odešla? Aby jsi nás ochránila?"

Já: ,,Ano."

Mamka: ,,Ach zlatíčko. A ten muž, Cassaras. To je on?"

S těmito slovy mamka ukázala na spícího Cassarase.

Já: ,,Ano. No a když už jsme u toho představování, představím ti i ostatní."

Ohlédla jsem se na své přátele kteří se buď opírali o zeď nebo seděli a nespouštěli nás z očí.

Já: ,,Takže, tohle je Lexi, Josh, Kyle, Elizabeth, Daniel, Isla, Olivie, Jack, Nathan, Amelie, Sheila a Sebastian."

Postupně jsem na každého z nich ukázala a řekla jejich jména. Nakonec jsem skončila Sebastianem který seděl vedle mě. Mamka si je všechny pozorně prohlížela a pak se zastavila u Sebastiana.

Mamka: ,,Ty jsi ten který zachránil Taru když na ní mířil Peter, že?"

Sebastian: ,,A...ano."

Mamka: ,,Děkuji ti."

Na to Sebastian nic neřekl, jen se na mě podíval. Najednou jsem zaslechla bolestné zasyčení a hned mi bylo jasné kdo to je. Koukla jsem se na místo kde ležel Cassaras. Cassaras se probral a samozřejmě že se hned pokoušel vstát ale bolest mu to nedovolila. Alespoň má dost rozumu na to že zůstal ležet. Povzdechla jsem si, vstal a došla k němu.

Já: ,,Jak ti je?"

Cassaras: ,,Bylo i líp."

Já: ,,Ale i hůř."

Cassaras se pousmál.

Cassaras: ,,Máš pravdu. Ale musím vstávat. Musíme pryč."

Já: ,,To počká do rána. Jseš na tom blbě, nehodlám řešit že sebou někde uprostřed cesty sekneš."

Cassaras si naštvaně povzdechl. Najednou se ozvala mamka.

Mamka: ,,Cassarasi."

Cassaras: ,,Ano?"

Mamka: ,,Děkuji že jste mi zachránil dceru a že ji stále chráníte. Jsem Vám nesmírně vděčná a nevím jak Vám poděkovat."

Cassaras: ,,Nemusíte mi děkovat."

Cassaras se znovu pokusil posadit a tak mi nezbylo nic jiného než mu pomoct. Cassaras se opřel o stěnu a já jsem si šla zpátky sednout.

Mamka: ,,Taro, co jsi dělala když jsi byla pryč?"

Tahle otázka mě zaskočila. Cassaras a ostatní se na mě podívali a čekali co odpovím. Nemůžu teď říct mamce co se opravdu děje. Nemůžu jí říct že je portál do jiného světa, nemůžu jí říct že tam existují pegasové, jednorožci, zlovlci, grifové, elfové, veleorli, měňavci a draci. Nemůžu jí říct že jezdím na zlovlkovy, že létám na drakovi, že jsem dračí jezdec a že se dokážu měnit v nejmocnějšího a nejsilnějšího draka na světě. Nemůžu jí říct že záleží jen na mě jestli Země i Dračí země tak jak ji znám zaniknou či ne. To zkrátka nemůžu. Alespoň ne teď.

Já: ,,Všechno ti řeknu mami, až přijde ten správný čas. Teď se musíme soustředit na to jak všechny dostat do bezpečí a hlavně, kam teď půjdeme. Jestli tady zůstaneme, je to moc riskantní. Musíme do bezpečí, někam kde nás nenajdou. Alespoň dokud neseženeme všechny."

Všichni mlčeli. Nikdo nic neříkal. Jediný kdo teď může vědět o nějakém úkrytu je mamka a Vašek.

Mamka: ,,O něčem bych věděla. A má to sloužit přesně pro takovýto účel."

Já: ,,Jak to myslíš."

Mamka: ,,Když jsi zmizela a následně tě prohlásili za mrtvou, začala jsem být více opatrná. A proto jsem učinila některá opatření."

Já: ,,Jaká opatření?"

Mamka: ,,Nechala jsem postavit budovu ale mimo záznamy. Je uprostřed ničeho. Nic jiného tam není. Má to sloužit jako úkryt."

Já: ,,Tak je to jasný. Za úsvitu vyrážíme."