Příběh draka

kapitola 21.

Celý zbytek dne jsem proležela v posteli a přemýšlela. Nejdříve ten sen a pak tohle? Co to se mnou kruci je? Vylezu z postele a jdu na balkón. Vejce mám celou dobu u sebe. Říkali že bude trvat tak jeden až dva týdny než vylíhne. Hrozně se těším až budu moct cítit ten pocit a vítr ve tváři. Pohladím vejce a odnesu ho dovnitř, kde ho opatrně položím na postel. Mám hlad, tak si pro něco dojdu do kuchyně. Potichu se vykradu z pokoje a jdu chodbami do míst, kde si myslím že je kuchyně. Asi po hodině bloudění ji konečně najdu. Vsadím se že jsem mezitím musela nachodit alespoň další tři kilometry. Vklouznu potichu dovnitř a rozhlédnu se. Světlo jde akorát že zapálených loučí zavěšených na stěnách, ale jinak je tam vidět dobře. Do nosu mě udeří vůně pečiva které je čerstvě upečené na zítřejší snídani. Rozhlédnu se jestli je tu něco co bych si mohla vzít, když v tom si všimnu že na stole uprostřed místnosti je položený talíř se sušenkami a vedle stojí sklenice mléka. Zajímalo by mě pro koho to je že je to tu po nocích připravené. A jako odpověď za mnou zavrzaly dveře. Rychle jsem se otočila a můj pohled se střetl s tím Sebastianovím.

Sebastian: ,,Co tady takhle v noci děláš?"

Já: ,,Mohla bych se zeptat na to samé princi."

Sebastian: ,,Já sem chodím téměř každou noc. Když nemůžu spát, zajdu si sem na sušenky s mlékem. Kuchařky mi je zde nechávají."

Já: ,,Aha, no já jsem dostala hlad a tak jsem si řekla že bych si mohla něco vzít."

Sebastian: ,,Jen si vem co chceš."

Já: ,,Děkuji."

Rychle jsem popadla kus chleba a vyběhla z místnosti. Šla jsem chodbou a až pak mi došlo že ani nevím kam jdu. Tak jsem tedy opět začala bloudit. Pak jsem najednou zaslechla kroky a instinktivně jsem se přitiskla ke stěně. Byla to jen noční stráž. Naštěstí. Rozešla jsem se dál a díky bohu jsem svůj pokoj konečně našla. Bože, taky jestli se člověk vyzná tak musí mít hlavu jak pátrací balón. Potichu jsem vešla do pokoje, dojedla zbytek chleba a lehla jsem si do postele.

...

Někdo se mnou zatřásl. Ach jo, copak se tady nemůžu ani vyspat? Pomalu otevřu oči. Po pokoji už pobíhají Agnes s Miou a Neli s Lily sedí na mé posteli a sněží se mě všemožnými způsoby probudit.

Lily: ,,Vstávat Taro, dneska máme první den výuky dějin a těch ostatních věcí. Jo a pak prý máme i hodinu nauky o dracích."

Já: ,,Bože, to ani tady před školou neuteču?"

Neli: ,,Očividně ne."

Povzdechnu si a vstanu. Agnes mi dá oblečení a já se jdu převléct. Pak už se jdu jen nasnídat a běžíme na hodinu. První máme hodinu tance. Jak já tanec nesnáším. V tom mi někdo položí ruku na rameno. Já se tak leknu že moje ruka výstřely ale Cassaras ji jako vždy hravě chytí.

Já: ,,To si snad děláš srandu. Vyděsil jsi mě."

Cassaras: ,,To jsem sice neměl v úmyslu, ale dobře. Jen jsem ti chtěl říct že zítra máš hodinu boje a má sestra mi přikázala aby jsem tě i nadále trénoval já."

Já: ,,Aha dobře. Prý jsi někam odletěl."

Cassaras: ,,Musel jsem něco zjistit. Ale teď už by jsi měla jít. Už tak máš zpoždění."

Já: ,,A sakra."

Jako střela se rozeběhnu chodbami směrem k učebně.

...

Takhle to jde dalších deset dní. Učitel tance si na mě snad zasedl, učitelka dějin je zatím celkem v pohodě, učitelka etikety mi neustále opakuje že dochvilnost je základní a Cassaras se mnou každý den tři hodiny v kuse trénuje v boji a pak mi ještě další hodinu vykládá o dracích, jaké jsou druhy a jakou mají povahu. Třeba jsem zjistila že existují draci kteří chrlí azurovo-světle modrý oheň. Je to prý velmi vzácné. A tento oheň je prý mocnější než ostatní. Na severu země, kde jsou jen samé ledovce žijí ledoví draci. Ti nechrlí oheň, ale led. Jinak všichni draci chrlí oheň ale i různých druhů a barev. Když se však zrodí drak jehož jeden z rodičů je ledoví drak a druhý je normální drak, tak právě tento jedinec může chrlit tento modrý oheň. Ale i to jsou výjimky.
Právě teď jdu chodbou se sním vejcem v ruce. Mě se zatím drak nevylíhl ale slyšela jsem že některým už ano. Vyjdu dveřmi do zahrady, kde se máme spolu s ostatními vybranými jezdci sejít. Když tam přijdu, všimnu si že jedné holce sedí na rameni černo-šedý drak. Vypadal celkem pěkně. Pomalu přicházeli další a další a pomalu jsem začala zjišťovat že téměř úplně všem se už drak vylíhl. Já a holky jsme byly prozatím jediné kdo má ještě vejce. Byli tam draci snad všech tipů a barev. Někteří byli více šupinatí, jiní měli náznaky peří a další byli dost ostnatí. Pak se otevřeli dveře a z nich vystoupili oba princové. Což by nebylo tak zajímavé, kdyby Izildurovi neseděl na rameni černo-červený drak. Všechny pohledy na něm zůstali vyset. To dráče bylo poměrně veliké a vůbec nevypadalo přívětivě. Sebastian si ale stále nesl své vejce. Izildur si to nakráčel doprostřed mezi nás a bylo vidět jak si on i jeho drak užívají obdivné pohledy okolostojících. Pak se přez nás mihl stín a po chvíli k nám přistál Cassaras s Greenem. Cassaras z něj seskočil a Green si stoupl těsně vedle mě, s tím že jsem ho občas pohladila po hlavě. Což ostatní značně vyvedlo z míry. Nikdo nečekal že by se dospělí a téměř cizí drak nechal hladit od obyčejné holky. Pak se ujal slova Cassaras.

Cassaras: ,,Takže, vidím že spoustě z vás se draci už vylíhli a komu ne, tak má ještě dva dny. Pro ty kteří už mají draka vylíhnutého, je teď důležité aby s ním byli, aby mu věnovali svou péči a proto těm kteří už nemají vejce jsou odloženy některé výuky a tak dále. Co se týče boje, ten se nepřerušuje a je potřeba aby jste své draky naučili že nemůžou útočit hned jak se někdo dotkne meče. A zítra s tímto začneme. Jinak zůstává vše pro starém.