Příběh draka

kapitola 44.

Žaludek se mi stáhl nervozitou. Vydala jsem se jak nejrychleji to šlo k domu. Ta černá auta. Je mi jasné kdo tu je. Dostala jsem se až pod balkón a vylezla na něj. Šla jsem tak nejtišeji jak to jen šlo. Otevřela jsem dveře na balkón a vešla dovnitř. Zase jsem je zavřela a šla dál když v tom jsem uslyšela hlasy. Zaposlouchala jsem se. Bylo to několik mužských hlasů. Vyšla jsem z pokoje na chodbu a když jsem byla u schodů tak jsem se schovala za roh ale zároveň tak abych viděla co se děje dole. A když jsem to uviděla, trhla jsem sebou. Viděla jsem svou matku, svého bratra a Cassarase. Mamka i brácha měli svázané ruce, v puse roubík a každého držel jeden muž. Ale Cassaras na tom byl značně hůř. Byl také svázaný a klečel na zemi, ale neměl roubík a byli u něj tři chlapi. Dva ho drželi a ten třetí ho mlátil. Cassaras vypadal straně. Z pusy mu tekla krev, po těle měl spoustu dalších ran a byl celý pomlácený. Chtěla jsem zakročit když v tom se ozval hlas. Ten hlas! Zrychlil se mi tep i dech. Ten hlas..........patří Peterovi! Sotva jsem na to pomyslela, Peter vyšel z poza rohu. Ten muž, který doteď mlátil Cassarase, uhnul a jeho místo zaujal Peter. Peter vzal Cassarase za vlasy aby mu pořádně viděl do tváře a zároveň tak byl Cassaras donucen se Peterovi dívat přímo do očí.

Peter: ,,Takže, zeptám se tě znovu. Kde....je....dračice!"

Cassaras zarytě mlčel a díval se na Petera nenávistným pohledem.

Peter: ,,Ty vážně nic neřekneš. Že? Cassarasi."

Cassaras dál mlčel. Nedal na sobě nic znát, pouze dál vraždil Petera pohledem. To bylo ale Peterovi zřejmě jedno. Najednou se začal Peter potichu smát. Smál se tak napůl jako psychopat a napůl jako by byl zklamaný.

Peter: ,,Snažíš se na sobě nedat nic znát ale přitom jseš překvapení že znám tvé jméno. No víš, máme velmi spolehlivé zdroje. To díky tomu víme že jste se vydali sem. Že se sem vydala dračice."

Teď vypadal Cassaras ještě více naštvaný. Jen tak se na Petera díval a pak mu plivl do obličeje. Peter si pomalu utřel obličej a pak Cassarasovi vrazil takovou že se svezl na zem a ti dva chlapi ho museli zvednout.

Peter: ,,Ta vaše oddanost vůči ní je obdivuhodná. No nic, tak to ukončíme. Už jsi nám k ničemu."

Po těchto slovech vytáhl Peter pistoli a přiložil mu ji k čelu.

Peter: ,,Rozluč se se svým životem."

V ten moment jsem vyrazila. Přehoupla jsem se přez zábradlí a seskočila dolů. Peterovi jsem vyrazila zbraně z rukou, praštila ho tak že odletěl tři metry a pak jsem zaútočila na ty dva. Oba jsem je složila na zem kde zůstali ležet v bezvědomí. Cassaras se také svezl na zem ale to už jsem se musela věnovat Peterovi který se zvedal. Měl roztržený ret a tekla mu krev z hlavy jak se praštil o stůl. Byla jsem vytočená a to způsobylo mou částečnou proměnu a tím pádem i větší sílu. Sice jsem měla ten šátek a kapuci od mikiny ale Peterovi bylo jasné kdo jsem.

Peter: ,,Ale ale, naše dračice. Promiň ale musím se smát, protože mám příšerný deja vu."

Po těchto slovech se opravdu začal potichu smát. To mě ještě víc naštvalo a chtěla jsem zaútočit ale Peter mě zastavil jedinou připomínkou.

Peter: ,,To bych být tebou nedělal. Cassarase už jsi sice zachránila ale nezapomínej na ty dva za mnou."

Ustoupila jsem o krok dozadu ale stále jsem zůstala stát před Cassarasem. Najednou začala mamka vydávat zvuk jako by chtěla něco říct ale roubík jí v tom bránil. Peter k ní obrátil svůj pohled.

Pater: ,,Nedělejte si to ještě těžší paní Novotná."

Mamka s tím přestala a Peter obrátil svou pozornost zpátky na mě.

Peter: ,,Takže jak to vyřešíme. No, měl bych pro tebe takový návrh. Ty se vzdáš a já tyhle dva ušetřím. Platí?"

Musela jsem se rozhodnout. A to hodně rychle. Najednou jsem za sebou zaregistrovala pohyb.

Cassaras: ,,Nedělej...........nedělej to. Takhle je.........nezachraníš."

Cassaras sotva mluvil byl na tom špatně. Jak dlouho ho takhle mučili? Pak ale začal opět mluvit Peter.

Peter: ,,Neposlouchej ho. Přece jsi sem přišla proto aby jsi je zachránila. Ne? Taro."

Jakmile vyřkl mé jméno, mamka a brácha vytřeštili oči a podívali se na mě. V ten moment se naše pohledy setkaly.

Peter: ,,Pročpak si nesundáš tu kapuci a šátek a neukážeš své matce svůj obličej?"

Nejdříve jsem váhala. Váhala jsem ale nakonec jsem si stáhla kapuci a sundala šátek. V ten moment se mamce objevily v očích slzy a začala brečet. Jediné co jsem ale teď mohla dělat, bylo věnovat jí svůj smutný úsměv. Pak jsem se ale obrátila zpátky na Petera.

Já: ,,Nepotřebuji nějakou dohodu. Zachráním svou rodinu ať to stojí co to stojí. Tenkrát jsem neměla odvahu udělat víc než tě jen zranit ale teď, pokud se ve zlém dotkneš mé rodiny nebo mých přátel, přísahám že tě zabiju!"

Peter: ,,Vážně? Tak jak to že pořád žiju?"

Já: ,,Moc šancí si nedávej."

Najednou se na mě z ničeho nic vrhl jeden z těch chlapů. Jen tak tak jsem se mu vyhla a pak ho stejně jako předtím složila na zem. V ten moment na mě už ale mířil Peter pistolí. Ale najednou se tam z ničeho nic objevil Sebastian a vrhl se na Petera. Ten proti němu neměl šanci. Hned po Sebastianovy se tam objevili i ostatní. Josh a Kyle pomohli Sebastianovy s Peterem, Amelie a Lexi rozvázali mamku a bráchu a já jsem se mezi tím věnovala Cassarasovi. Pomohla jsem mu se posadit a opřít se o zeď. Vypadal strašně. Pak přiběhl Sebastian.

Sebastian: ,,Já se o něj postarám, ty jdi za svou rodinou."

Kývla jsem, zvedla jsem se a vydala jsem se k mamce a Vaškovi. Ti oba už byli rozvázání a Lexi zrovna pomáhala mamce vstát. Já jsem se zastavila kus od nich. Jakmile mě mamka zaregistrovala. Rozešla se pomalu ke mě. Šla pomalu a jakmile byla jen kousek přede mnou, tak se zastavila. Jen tak mě sledovala, jako by nemohla uvěřit svým očím a pak jí začaly po obličeji opět téct slzy.

Mamka: ,,Taro? Jsi to vážně ty?"

Já: ,,Jsem mami."

V ten moment mi mamka skočila okolo krku a začala brečet jako želva. Já jsem jí stiskla v pevném obětí a i mě se začali drát do očí slzy. Už mám zase rodinu.