Příběh draka

kapitola 16.

Všichni čtyři mě popadli. Začala jsem se bránit ale bylo mi to k ničemu. Měli brnění a já byla jen v tričku a teplácích. Začala jsem sebou házet ještě víc, když v tom jeden z nich vytáhl meč a dal mi ho pod krk. Dostala jsem hrozný strach a měla chuť křičet, ale najednou se rozrazili dveře a někdo toho kdo mi dával nůž pod krk odstrčil. Byl to Cassaras. Odstrčil odemě i ty zbylé tři a já se natiskla do kouta a vyděšeně koukala. Cassaras jim něco řekl a oni přestali. Nevěděla jsem co řekl. Těkala jsem očima po místnosti a hledal možnost úniku. Pak přišla ještě nějaká žena v draze vypadajících šatech, s ledově modrýma očima. Najednou se mi někdo dotkl ramena a moje ruka vystřelila. Ten někdo byl Cassaras. Mou ruku hravě zachytil a jen ji držel dál od svého obličeje.

Cassaras: ,,Taro, vnímáš mě vůbec?"

Vnímala jsem ho jen tak napůl. Najednou se mi zatočila hlava a já začala padat na zem. Cassaras mě zachytil, vzal do náruče a položil na tu postel.

Já: ,,Co se stalo?! Kde to jsem?! Proč tu vlastně jsem?!"

Cassaras: ,,Taro klid, vše je v pořádku. Opravdu ti nikdo nechce ublížit, přísahám. Chápu že se bojíš a to že se na tebe takhle vrhli nebylo správné, ale ty jsi dva muže jen tak poslala k zemi. Pochop, nevěděli co od tebe čekat."

Pomalu jsem začala úplně procházet k sobě a všechno se mi vybavilo. A pak jsem si vzpomněla úplně na všechno a ztuhla uprostřed pohybu.

Cassaras: ,,Taro, co se děje?"

Já: ,,O....on, byl tam."

Cassaras: ,,Kdo? Kde?"

Já: ,,Jak jsme běželi v tom lese, najednou mi hlavou projela silná bolest která se přenesla do celého těla. Měla jsem pocit jako by mě někdo rval na dva kusy, jako by někdo ze mě rval mou duši. A pak se od sebe oddělily. Mé tělo a má duše. Já i s mou duší jsem se objevila v nějaké místnosti bez oken, jen uprostřed byla zabodnutá hořící louč. Byla jsem přivázaná ke zdi řetězy a pak se tam najednou objevil on. Démon. Mučil mě. Bičoval mě řetězem z temnoty a pomalu řezal tím zahnutým nožem po celém mém těle. Mučil mě dlouho. Byla to neskutečná bolest. Křičela jsem a všude ze mě tekla krev. Najednou jako by se část mě duše vrátila k tělu ale já tam stále zůstala. Znovu mě začal bičovat ale pak jako by jsem se mu začala vytrácet. Ale ještě předtím mě stihl asi tak desetkrát bodnou do těla. Do břicha, do srdce, do rukou, do nohou a nakonec do očí. Pak jsem se propadla do tmy a vzbudila se tady. A pak po mě šli tihle."

Cassaras: ,,Omlouvám se, je to moje chyba. Tu řeznou ránu na ruce jsem jaksi vyléčil, ale o té ráně do srdce jsem nevěděl. Měl jsem se zeptat."

Já: ,,A já ti to měla říct."

Chtěla jsem se zasmát, ale najednou jsem začala cítit i moje tělo. Každá rána z toho snu, byla realita. Podívala jsem se do míst, kde jsem měla rány. Byli tam malé, sotva patrné jizvy.

Cassaras: ,, Pár dní to bude zřejmě bolet."

Já: ,,Na bolest jsem si za poslední dobu poněkud zvykla."

Pak jsem se podívala směr ke dveřím. Ta žena tam stála a pozorovala mě. Ti muži už odešli a i ta první žena. Jen ta s těmi zdobenými šaty. Pak jsem si ale všimla co má na hlavě. Korunu. Překvapeně jsem sebou trhla.

Žena: ,,Ahoj, já jsem Nelani královna Dračí země. Myslím že můj bratr ti už o mě říkal."

Já: ,,Ano říkal výsosti, ale jaksi se zapomněl zmínit, že jste královna."

Hodila jsem po Cassarasovi vražedný pohled. Ten se jen nevinně pousmál.

Já: ,,Mohu se zeptat výsosti?"

Královna: ,,Pro tebe v soukromí Nelani a na veřejnosti královna Nelani. A ano můžeš se zeptat na co chceš."

Já: ,,Kde jsou mé kamarádky?"

Královna: ,,Jsou ve svých nových pokojích. A jsou v pořádku. Jestli chceš, pošlu pro ně."

Já: ,,Děkuji. A Cassarasi, neodpověděl jsi mi stále na otázky, ale kde jsem si už domyslela, proč to mi asi neřekneš a co se stalo už jsem si také domyslela."

Cassaras: ,,Proč tu jsi, ti řeknu až později, teď se ale budeš muset věnovat svým kamarádkám."

Sotva to dořekl, otevřeli se dveře a tam stáli holky. Měla jsem takovou radost že je vidím. Obě se ke mě rozeběhly a objaly mě. K mé smůle mě ale objaly v místech ran. Zasyčela jsem bolestí a obě mě pustili.

Neli: ,,Omlouváme se."

Já: ,,To nic, jsem ráda že vás vidím."

Lily: ,,To my taky."

Znovu mě objaly, ale tentokrát opatrněji.

Neli: ,,Co se ti vlastně stalo?"

Podívala jsem se tázavě na Cassarase a ten kývl. Tak jsem tedy začala.

...

Vše jsem jim dopodrobna řekla. Pak jsme si ještě povídali a Cassaras s královnou někam šli. Už byl večer, když se otevřely dveře a tam byla Cassaras.

Cassaras: ,,Tak pojď, tvůj pokoj už je připravený."

Já: ,,Můj pokoj?"

Cassaras: ,,Ano, máš ho mezi pokojem Neli a pokojem Lily. Jsou tam dveře aby jste mohly mezi pokoji procházet a jen tak mimochodem, máš největší z těch tří pokojů."

Jen jsem se pousmála a vstala. Pomalu jsem se vydala za Cassarasem. Šli jsme po několika chodbách a po schodech, až se Cassaras zastavil před posledními dveřmi v jedné z chodeb. Otevřel dveře a pustil mě dovnitř. Pokoj byl nádherný. Byl sladěný do bílé a žluté, nábytek byl ze světlého dřeva, postel s nebesy, čtyři velká okna a balkónové dveře. Vydala jsem se k nim a vyšla na balkón. S potěšením jsem zjistila, že stejně jako u mého pokoje u mamky, je balkon směrem na východ. Tady byl ale výhled mnohem hezčí. Výhled do údolí a lesů plných velkých stromů a luk. Draci létali v mracích a zapadající slunce mi zářilo do bočních oken, takže můj pokoj byl momentálně celý do zlata. Bylo to úžasné. Pak jsem zahlédla nádherného zeleného draka který mi přistál přímo na balkoně.

Cassaras: ,,To je Green, můj drak. A neboj, ten balkón se nepropadne protože je opředen magií aby tu mohl přistát i drak."

Já: ,,Aha."

Green: ,,Konečně ji vidím při vědomí."

Já: ,,A já konečně vidím draka."

Green i Cassaras se na mě otočili.

Green: ,,Ty, ty mi rozumíš?"

Já: ,,A neměla bych?"

Cassaras: ,,Neměla i měla žároveň."