Příběh draka

kapitola 28.

Sedím na židli vedle Cassarase. Stále se neprobudil. Už tu jsem zhruba hodinu a jen koukám do zdi. Night hlídá venku a Storm je nejspíš někde u Greena. Cassaras vypadá opravdu hrozně. Všude má hluboké tržné rány a stratil spoustu krve, ale je to elf a těm se zranění hojí rychle. Dál jsem koukám do zdi a přemýšlím. Musím se co nejdříve vrátit do hradu ale bez Cassarase neodejdu. Z ničeho nic se pohl. Rychle jsem se otočila a upřela na něj pohled. Vyšla jsem před místnost kde stál nějaký elf nejspíš na stráži a přítomnost Nighta se mu moc nelíbila.

Já: ,,Vzkažte prosím Mitasovi že Cassaras se probral."

Elf na nic nečekal, jen kývl a už šel rychlým krokem pryč. Já jsem se vrátila dovnitř zrovna ve chvíli kdy se Cassaras pokoušel posadit ale hned si zase lehl.

Já: ,,Tak na to zapomeň, musíš ležet."

Cassaras: ,,Taro, co tu děláš? Měla jsi být dávno na hradu. A jak dlouho jsem byl vlastně mimo. A co máš s rukou?"

Já: ,,No takže, jsem tu kvůli tobě, byl jsi mimo asi den od doby co tě našli a ruka to odnesla když mě napadli hydeři."

Cassaras: ,,Hydeři?! Po tobě šli hydeři?!"

Já: ,,Jo."

Najednou se otevřely dveře a v nich se objevil Mitas. Ihned šel ke Cassarasovi a pohlížel si ho trochu starostlivým pohledem.

Já: ,,A co napadlo tebe. Mitas říkal že takhle zřídit Greena by nedokázali."

Cassaras: ,,Nebyli to hydeři, ale něco jiného o čem jsem nikdy neslyšel. Byli to jakési potvory trochu podobné drakům. Ale zároveň byli naprosto odlišné. Černé, v očích jen bělmo, křídla i tělo potrhané, od tlamy jim odkapávala pěna a místo ohně chrlili jakousi žíravinu. Byli naprosto odporní."

Mitas: ,,Degoni, to byli Degoni. Už po tisíc let se považují za vymýcené. Byli to služebníci svých temných pánů. A teď jsou zřejmě služebníci Démona. Akorát mi pořád nejde do hlavy jak se sem dostali. Nemohli. Ledaže....."

Já: ,,....by je někdo pustil."

Cassaras: ,,Ale kdo? Kdo by dobrovolně pouštěl temné tvory do naší země."

Já: ,,Někdo kdo mě z celého svého srdce chce zničit. A tenhle svět se mnou."

...

Sedím na zemi opírající se zády o strom. Night spokojeně leží vedle mě a Storm se momentálně baví s Rain. Green už je také v pořádku a schopen letu, takže se vydáme k hradu. Pak zahlédnu Cassarase který jsem směrem ke mě. Tentokrát jsem to byla já kdo čekal. Pro jednou.

Cassaras: ,,Otec nás doprovodí. Ty pojedeš na Nightovi a já si vezmu koně. Green by mě unesl jen chvíli a nechci aby se zranění ještě zhoršila."

Jen jsem přikývla a dál pozorovala krajinu okolo sebe. Cassaras se chtěl posadit kousek ode mě ale Night začal vrčet a vypadalo to že pokud se ještě přiblíží, roztrhá ho na kusy.

Já: ,,Myslela jsem že spolu vycházíte."

Cassaras: ,,Popravdě ne. Night je zlovlk a ti elfy nesnáší odjakživa. Zlovlci byli dříve také přisluhovači temných ale pak se osamostatnili. Začali žít jako divoká zvířata a postupem času se už nedala ochočit. Zlovlci poslouchali jen toho, koho si vybrali. A Night si vybral tebe."

Já: ,,Upřímně, v životě jsem o zlovlcích neslyšela. Ani učitel nám nic neřekl o těchto zvířatech. Proto jsem ani netušila že je tak nebezpečný."

Cassaras: ,,Tušil jsem že si tě vybere. Proto jsem ti řekl ať si vezmeš s sebou jeho. Kdyby jsi si vzala draka, moc daleko by jsi se nedostala. Do chvíle by tě měli. Ale Night je jediný zlovlk žijící v okruhu stovek kilometrů. Neměli proti němu šanci."

Nad tím jsem se musela pousmát. Night zvedl hlavu a v tu chvíli mi bylo jasné že máme společnost. Mitas zrovna přicházel s šedým koněm a s něčím co by člověka že Země jen tak nenapadlo. Vedl nádherného černého jednorožce. Každý si představuje ta zářivě bílá stvoření, ale černý se jen tak nevidí. Mitas podal Cassarasovi otěže koně a sám se ladně vyhoupl na hřbet jednorožce. Cassaras také nasedl a já jsem nasedla na svého obrovského zlovlka. A pak jsme se vydali na cestu. Všichni tři draci nás sledovali ze vzduchu a zároveň hlídali okolí.

...

Jedeme už nějakou dobu a konečně se začínáme blížit k městu které se nachází pod hradem. Jakmile jsme vyjeli ze stínů lesa, upřeli se na nás pohledy všech obyvatel. Cassaras začal být nervózní a neustále těkal očima zda se někdo nesnaží přiblížit k Mitasovi. A náhle mi došlo proč. Mezi elfy a lidmi stále panovali neshody. Nenápadně jsem se také začala rozhlížet a zaslechla jsem Cassarase jak šeptá.

Cassaras: ,,Nechceš se už raději vrátit?"

Mitas: ,,Když už jsem tady, tak se pokusím urovnat nějaké nesrovnalosti."

Cassaras si jen zoufale povzdechl a já jsem nás dál vedla do kopce k branám hradu. Ještě jsem byli od brány poměrně daleko a už jsem zaslechla pokyn k otevření. Ale ne jen to. Na hradbách se shromáždilo trochu více vojáků než obvykle. Začala jsem být trochu nervózní. Možná to přece jen nebyl tak dobrý nápad. Projeli jsme branou a zastavili na nádvoří. Jakmile někteří vojáci viděli Nighta, úplně zbledli. Sesedla jsem a pohladila jsem Nighta po hlavě. Cassaras také sesedl a Mitas také. Pak se otevřeli dveře hradu a z nich vyšel král a královna.

Král: ,,Mitasi, měli jsme snad nějakou dohodu. Když budeš chtít o něčem jednat, máš poslat vzkaz a mi se sejdeme na louce. I když jsi otec mé ženy, nechci tě zde vidět. A ještě více je zavádějící že tě zde vidím s Tarou. Pokud vím tak jsi před třemi dny utekla neznámo kam."

Já: ,,Odpusťte výsosti, ale musela jsem. Měla jsem své důvody."

Král: ,,Takže pokud tomu správně rozumím, spřáhla jsi se s nimi."

Já: ,,Co prosím, jak to myslíte?"

Královna: ,,Fredericku prosím uklidni se."

Král: ,,Ticho. Stráže zatkněte ho."

Jakmile ale udělali stráže jeden krok, z oblohy se snesla až doposud nespatřená Rain, která byla zcela odhodlaná chránit svého jezdce. Ale tento hrad byl plný draků. A ti zase měli za úkol zneškodnit jakéhokoliv protivníka. K Rain se přidal i Green ale to nebylo dost. Všechny nás obklíčili draci. Nebylo kam utéct. Jeden drak se zaměřil na Rain a chystal se chrlit oheň. Všechno se stalo hrozně rychle a já nepřemýšlela. Drak otevřel tlamu a vypustil na Rain ničivý dračí oheň. A ve stejnou chvíli jsem se ocitla mezi ohněm a Rain.