Příběh draka

kapitola 54.

Jakmile Neli a Lily představily své rodiny, šli jsme do hradu. Chtěla jsem za Stormem ale jelikož bylo rozhodnuto že dnes bude večeře na přivítanou, neměla jsem na výběr. V pokoji jsem se umyla a oblékla si na sebe šaty. Přijít v něčem jiném než v šatech by bylo více než nevhodné. Vzala jsem si na sebe černé šaty které dole postupně přecházely do červené. Byly pěkné. Pak jsem se vydala k jídelně. Cestou jsem na nikoho nenarazila ale vím že tam budu já, Sebastian, Cassaras, Lily, Neli, má rodina, rodina Lily a rodina Neli. Když jsem došla před dveře, stráže mi otevřeli a já vstoupila. Došlo mi že jsem jedna z posledních kdo chybí. Chybí ještě Sebastian. Uklonila jsem se králi a královně a šla jsme se posadit na své místo. Pak se znovu otevřeli dveře a v nich stál Sebastian oblečený jako princ. Celou dobu měl na sobě normální oblečení, ale teď.

Sebastian: ,,Omlouvám se za zpoždění."

Sebastian pozdravil svou matku a otce a také se posadil. Pak král mávl a začala se podávat večeře. Všude plno jídla. Začalo se jíst a mezi sousty jsme vyprávěli co se nám stalo. Samozřejmě že naprosto v klidu. Víceméně jsme převyprávěli králi a královně každý detail. Naše vyprávění ale nejvíce krále překvapilo při popisování incidentu ve vesnici. Na to se nejvíce soustředil. Chtěla jsem se zeptat ale pak mi došlo že by to bylo nevhodné. Takže jsem si to nechala na později. Večeře proběhla v klidu a když jsme dojedli, ještě jsme se chvíli bavili. Pak si začali něco král s královnou potichu povídat a pak si královna stoupla. Tím dala jasně najevo že si žádá naši pozornost.

Královna: ,,Právě jsme se s mužem dohodli že bychom vás všechny chtěli pozvat na ples. Ples na počest Dračí královny."

V tu chvíli ve mě hrklo a malem mi zaskočilo. Ještě horší to bylo když se královna Nelani zaměřila pohledem na mě. Sebrala jsem se.

Já: ,,Děkuji vaše výsosti. Velice si toho vážím."

Ach bože! Ples na moji počest! Proč?! Mě trefí. Stejně jsem nic neudělala.

Král: ,,A ještě bychom chtěli oznámit že pro naše nově příchozí obyvatele jsme sehnali nádherné bydlení. Tyto domy byli k mání už před nějakou dobou ale my jsme zařídili aby jste tam měli spokojený život. Je to takový malý dárek a zároveň částečně splácíme Taře to co pro nás dělá."

Teď měli všichni překvapené pohledy. A já taky. Postavila jsem se a uklonila se.

Já: ,,Děkuji vaše veličenstvo. Nesmírně si toho vážím. Děkuji."

Král se usmál a já jsem se znovu posadila. Pak ještě následovala krátká konverzace a pak už se všichni vydali do svých pokojů. Pro dnešek přespí všichni tady a zítra se budou moci přestěhovat do svých nových domovů. Byla jsem králi a královně nesmírně vděčná. V pokoji jsem se převlékl do noční košile a šla jsem spát. Jsem úplně vyčerpaná.

...

Hned druhý den jsem dostala přesnou adresu domů. Jsou to čtyři domy vedle sebe, ale jak velké domy. Byla jsem až překvapená jejich velikostí. Dokonce měli i stáje. Každá asi pro šest koní. S tím kolik jsme přivedli koní se celá ta stáj rozhodně zaplní. Neli si nechala bleska ostatní koně se rozdělili. Nelina mamka byla tak velkorysá že každému dala tři koně, šest si jich nechala a jednoho který se jí tam už nevešel nechala Lily. Já už jsem koně nepotřebovala. Měla jsem Nighta. Ten den jsem jela na něm. Všichni se ho báli hned jak ho uviděli ale nakonec stejně na něm jela Amy se mnou. I když se to tátovi moc nelíbilo. Všichni se nastěhovali do svých domů. Ještě jsem jim dala nějakou peněžní částku kterou jsem měla z vlastní úschovy. Stejně to úplně nepotřebuji. Vše mi platí královská rodina. Pak jsem odvedla Nighta zase zpátky a šla za Stormem.

Já: ,,(Ahoj Storme, co se takhle proletět?)"

Do pár sekund u mě přistál ten nádherný černo modrý drak a já na něj nasedla. Pobídla jsem ho a už jsme letěli. Udělal jsem pár koleček nad městem a pak jsem se Stormem odletěla jinam. Létali jsme nad lesy a loukami a užívali si svobodu. Bylo to úžasné. Zdálo se mi to jako věčnost co jsem naposledy letěla. Užívala jsem si vítr ve vlasech a volnost kterou jsem tady měla. To bylo to jediné co jsem teď vnímala. Ani já ani Storm jsme nemuseli nic říkat. Oba jsme si tuto chvíli užívali. Nevědomky jsem nasměrovala Storma směrem k elfí vesnici. Dobrá příležitost zajít za Mitasem. Netrvalo dlouho a už jsem viděla ty obrovské stromy. Slétla jsem trochu níž a tím upoutala pozornost elfů kteří chodili po té nádherné stromové vesnice. Přistála jsem se Stormem uprostřed této vesnice a sesedla. Zdejší elfové už mě nevnímali jako člověka, ale jako Dračí královnu. Chovali se ke mě s úctou a zároveň mile. Pravdou je že bych se měla spíše chovat s úctou já k nim. Najednou se mezi elfy objevila mě známá tvář. Mitas došel až ke mě.

Mitas: ,,Jsem rád že jsi v pořádku. Cassaras mi říkal že jsi byla pro svou rodinu na Zemi. Takže to dopadlo dobře?"

Já: ,,Ano dopadlo to dobře."

Mitas: ,,To jsem rád. Pojď, půjdeme si v klidu popovídat."

Přikývla jsem a následovala Mitase k němu do domu. Rain mě také přilétla pozdravit a pak se Stormem odletěli. Mitas měl u sebe pořádek jako vždy. Posadila jsem se na židli ke stolu a Mitas mi podal hrnek s čajem. Elfský čaj byl nejlepší. Pak si sedl na druhou židli.

Mitas: ,,Takže, pročpak jsi přišla?"

Já: ,,Přišla jsem navštívit přítele."

Mitas se usmál.

Mitas: ,,Tak povídej, chci slyšet všechno."

Tentokrát jsem se usmála já a začala jsem vyprávět. Pověděla jsem mu každičký detail a když jsem skončila, Mitas se mě zeptal.

Mitas: ,,Takže ti Cassaras neřekl o tom muži v uličce nic?"

Já: ,,Ne, neřekl. Měl by snad?"

Mitas: ,,Pokud o něm chceš něco vědět, musíš jít za Cassarasem. Ale jsem si jistý, že až přijde ten správný čas, tak ti vše jako vždycky poví. Tím jsem si jistý."

Já: ,,Dobře."