you're still my favorite crime | j.jk ✔️

7. Kapitola

Maya's pov

Zaklepala jsem na dveře od Jungkookova pokoje a modlila se, že už je Jaesang pryč. Holky byly předtím někde spolu, jelikož já se rozhodla strávit nějakou chvíli ve sprše, a tak jsem nevěděla, jestli už třeba Soomin odešla za ním.

Můj černovlasý přítel mi otevřel a na rtech měl svůj typický úšklebek. Zavřela jsem za námi dveře a když jsem pochopila, že tu Jaesang není, jsem mu dala ruce kolem krku a začala ho líbat.

Jungkook položil své ruce pod mé hýždě a vyvinul na ně lehký tlak, čímž mě donutil mu omotat nohy kolem pasu.

V ložnici se posadil na postel a já stále seděla na jeho klíně. Na nic jsem nečekala, uchopila jsem jeho tričko a přetáhla mu ho přes hlavu.

On mě také zbavil vrchního kousku oblečení a začal svými polibky zahrnovat můj krk a hrudník. Vzdychla jsem a jednou rukou zabloudila do jeho havraních vlasů.

Po chvíli přestal a začal se věnovat rozepínání mé podprsenky. Já mezitím začala líbat jeho krk, jelikož jsem věděla, že to má rád. Potvrdilo se mi to, když začal zrychleně dýchat.

Jednu paži mi omotal kolem pasu a jedním rychlým pohybem nás otočil tak, že jsem nyní ležela na zádech na posteli a on se skláněl nade mnou.

Netrvalo to dlouho a už jsme se vzájemně zbavili všech kousků oblečení.
Cítila jsem, že je nyní řada na mě. Seděli jsme zrovna naproti sobě a vyměňovali si pár vášnivých polibků. Položila jsem mu obě ruce na hrudník a donutila ho tím opřít se o čelo postele.

Já si vlezla na něj a rukama se zapřela o jeho ramena, abych měla nějakou oporu než dosednu.
Tázavě jsem se mu podívala do očí a on přikývl, což jsem vzala jako znamení a spojila naše těla v jedno.

Pomaličku jsem dosedla a srdce mi bušilo jako splašené. Chvíli jsem si jen zvykala, poté jsem ale začala s prvními pohyby.

Jungkook mi zaryl nehty do boků a já se opřela čelem o jeho rameno, přičemž jsem se nepřestávala pohybovat.

„Jsi unavená?" zašeptal, když si všiml, jak se o něj opírám a mé pohyby nejsou ani zdaleka tak intenzivní, jako je zvyklý.

Odtáhla jsem se od něj a přikývla. Vážně jsem byla po dnešku unavená - náš pěší výlet byl dlouhý dvacet kilometrů a bylo tam hrozné horko a už když jsem sem šla, jsem cítila únavu a vyčerpání.

„Postarám se o tebe." řekl tiše a přetočil mě pod sebe.

Nejspíš na mě nechtěl spěchat, když jsem mu potvrdila svou únavu, a tak jen pomaličku přirážel a něžně mě líbal na rty.

„Přidej," zašeptala jsem mu do ucha.

„Jsi si jistá? Jen ti nechci ublížit. Vím, že jsi unavená." zeptal se mě starostlivě.
Milovala jsem tuhle jeho starostlivou stránku.

„Jsem si jistá. Prosím." zašeptala jsem a pohladila ho rukou ve vlasech.

On mě políbil na čelo a zrychlil tempo.

<><><>

„Jsem rád, že jsme konečně měli chvíli pro sebe." řekl tiše, když jsme vedle sebe leželi u něj v posteli a já se opírala o jeho hrudník.

„Já taky." zašeptala jsem a poté si smutně povzdechla. Už za měsíc a půl se budeme vídat pouze o víkendech, jinak ne.

„Děje se něco?" zeptal se.

„Ne, nic se neděje, jen... Neumím si představit, že už s tebou nebudu každý den. Budeš mi chybět." řekla jsem a snažila se zahnat slzy, které mě začínaly štípat v očích.

Malinko jsem se od něj odtáhla, lehla si na bok a otřela si oči. On si lehl na bok naproti mě a položil mi ruku na pas.

„Zvládneme to. Neměj strach." zašeptal.

„Já se nebojím, že to nezvládneme. Já se jen bojím, že se mi bude až moc stýskat," smutně jsem se na něj usmála, „už jsem si zvykla na to, že každý den vídám tvůj úsměv a tvoje oči."

„Budeme si volat. Klidně ti za den pošlu deset svých selfie. Nakonec budeš ráda, že máš ode mě chvilku klid." řekl a já se zasmála.

Přiblížila jsem se k němu, otřela se svým nosem o jeho a poté ho něžně políbila.

„Ještě před rokem jsi mě tu nesnášela." zašeptal s úšklebkem a přejel rukou po tetování JK7, které jsem měla na svých žebrech od loňského léta.

„A ty se divíš?" uchechtla jsem se.

„Vlastně ani ne," usmál se, „a taky doufám, že už mě nikdy nesnášet nebudeš. I Jaesang se změnil, vždyť je teď někde se Soomin. Ještě loni se taky neměli moc v lásce."

Já se pousmála nad představou, že by má kamarádka třeba taky mohla mít hezký vztah. Moc bych jí to přála.

„Nesnášet tebe, Jeone Jungkooku? To je asi stejně nepravděpodobné, jako to, že se Jee přestane lidem vrtat v osobních věcech." oba jsme se zasmáli a já ho rukou pohladila po tváři. Vážně se mi po něm bude neskutečně stýskat.