you're still my favorite crime | j.jk ✔️

epilog

O 12 LET POZDĚJI

Maya's pov

Stála jsem společně s Jungkookem před velikou budovou a nervózně jsem přešlapovala.

„Co podle tebe bude říkat?“ zeptala jsem se.

„Podle mě bude-“

V tu chvíli nás ale přerušil smích a zvuk nohou dopadajících na kamennou dlažbu. Podívala jsem se před sebe a rozzářila se.

„Mami, tati!“ zavolala s nadšením holčička, která se k nám řítila závratnou rychlostí.

„So-eun!“ zvolala jsem s úsměvem.

Jungkook si přidřepl k zemi a naše šestiletá dcerka mu vběhla do náruče. Zvedl ji do vzduchu a já k nim přistoupila, načež jsem ji vzala za ruku.

„Jaký byl tvůj první školní den?“ zeptal se Jungkook.

„Úžasný! Moc se mi tam líbí.“ řekla s úsměvem. Srdce mi poskočilo, jakou mi to udělalo radost. Bála jsem se, že bude po prvním školním dni nešťastná.

„To máme radost, broučku.“ řekla jsem s úsměvem. Jungkook ji položil na zem a společně jsme se vydali k autu.

„Jsi už velká holka.“ dodala jsem a cítila, jak mi do očí stoupají slzy dojetí.

So-eun se jen ušklíbla a zakoulela očima.
„Však to už jsem dávno.“ řekla, načež se rozeběhla k autu a nechala nás za ní.

Jen jsem se uchechtla a loktem dloubla svého manžela do žeber.

„Tak v tomhle se vážně potatila.“ poznamenala jsem. Jungkook se jen zasmál a poté už jsme se vydali za tím naším malým pokladem.