you're still my favorite crime | j.jk ✔️

18. Kapitola

Maya's pov

Udivilo mě, jak rychle první týden školy utekl. Každý den jsem trávila s Namjoonem a Jinem, jelikož jsem dávala Jee s Jiminem co největší prostor. Samozřejmě, že jsem s nimi občas někam zašla, abych nepůsobila pro Jimina až moc nápadně, ale jinak jsem se snažila je nechávat pospolu.

Namjoon a Jin se mi stali během těch pár dnů věrnými přáteli, kteří mi radili úplně se vším a já se po jejich boku cítila dobře.

Konečně nadešel pátek večer a já věděla, že za několik minut se zde objeví Jungkook. Neskutečně jsem se na něj těšila. Snažila jsem se nějak upravit svůj zevnějšek, ale nakonec jsem to vzdala.

Na obličeji mi po delší době opět vyrašilo akné, což bylo samozřejmě kvůli stresu ze školy. Měla jsem to tak vždycky, teď byl dva měsíce klid díky prázdninám a nyní se to děje znovu. Vlasy jsem měla v takovém polorozpadlém drdolu a ani jsem se neobtěžovala vystřídat tepláky a tričko za něco hezčího. Vypadala jsem trošku, jako kdyby mě našli u popelnic, ale nijak zvlášť mě to netížilo. Jungkook mi vždy říkal, že jsem hezčí přirozená, tak co bych se namáhala, že?

Když jsem zaslechla zaklepání na dveře, okamžitě jsem vyskočila na nohy. Jee tu ani nebyla, byla opět někde v kampusu se svým potenciálním přítelem, jinak by se mi určitě smála za mé nadšení.

Rozeběhla jsem se ke dveřím a otevřela je. Když jsem se setkala s těma důvěrně známýma čokoládovýma očima, nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Je tady. Po týdnu bez něj ho konečně vidím před sebou.

Okamžitě jsem mu skočila kolem krku, nohy omotala kolem jeho pasu a on dal své ruce pod mé hýždě, abych se na něm udržela, ačkoliv to asi bylo zbytečné. Držela jsem se ho jako klíště.

„Jsi tady.“ zamumlala jsem do jeho ohybu mezi krkem a ramenem.

„Vážně?“ zeptal se sarkasticky a já jen zakoulela očima. Malinko jsem se od něj odtáhla a s rukama spojenýma za jeho krkem se na něj zadívala.

„Stýskalo se mi. Já vím, že to byl jen týden, ale i tak.“ řekla jsem.

On neodpověděl, místo toho se zadíval na mé rty a okamžitě se na ně vrhl. Jeho polibky byly plné něhy a lásky a já ani nedokázala popsat, jak moc šťastně se cítím.

Opatrně mě položil na zem a poté si začal se zájmem prohlížet pokoj. S nadzvednutým obočím se zadíval na rámeček na nočním stolku, v němž byla fotka nějakého korejského herce. Vzal rámeček do ruky a s úšklebkem se na mě zadíval.

„Na mě se nekoukej, tahle strana pokoje patří Jee.“ uchechtla jsem se. Jungkook jen pobaveně zavrtěl hlavou a položil rámeček zpět na noční stolek.

„Kde máš vůbec Jee?“ zeptal se.

„Někde s Jiminem. Jsou spolu celý týden.“ uchechtla jsem se.

„A ty? Nejsi doufám celý týden sama?“ zeptal se a přistoupil ke mně. Vzala jsem ho za ruku a s úsměvem se mu zadívala do tváře. Bylo milé, jak byl starostlivý.

„Ne, nejsem. Trávím dost času s Namjoonem a Jinem, říkala jsem ti o nich, když jsme si volali.“ řekla jsem.

„Představíš mi je? I toho Jimina.“ řekl a pokračoval v prohlídce pokoje. Nevím, co tu hledá za štěstí, moc velké to tu není. Nemohla jsem si nevšimnout samolibého úšklebku na jeho tváři, když si všiml mikiny, která dřív patřila jemu a nyní byla složená na mém polštáři.

„Jasně. Jsou to dobří kamarádi, budou se ti líbit.“ pokývala jsem hlavou.

„Dobře, potřebuju si na ně posvítit a ujistit se, že na tebe nebudou nic zkoušet, nebo ti nijak neublíží,“ zamumlal, „a vůbec, bavíš se tu kromě Jee i s nějakou holkou? Motá se kolem tebe až moc kluků.“

„Ale, tvá žárlivá stránka vyplouvá na povrch,“ zasmála jsem se, „ale nemusíš mít strach. Nic na mě zkoušet nebudou a jsou to hodní kluci. A s holkama se tu nebavím. Nevím, ale nějak moc cizím holkám nevěřím. Jee mám ráda a věřím jí, ale přijde mi, že umí být holky trochu mrchy, víš? Kluci mi přijdou upřímnější a nemluví o sobě tolik za zády. Vždyť Namjoon s Jinem byli jediní, kdo mi nabídli nějakou pomoc a řekli, že mi to tu ukážou. Holky se tu pořád jen sjíždí pohledem a soudí jedna druhou.“ pokrčila jsem rameny.

„V tom máš asi pravdu. Ale i tak bych je chtěl vidět.“ řekl a já přikývla.

„Vlastně jsem si vzpomněl, že pro tebe něco mám.“ řekl Jungkook a já nadzvedla zvědavě obočí.

„A co?“ zeptala jsem se.

„Otoč se a zavři oči.“ řekl a já přikývla, načež jsem se k němu otočila zády.

Cítila jsem, jak mi dal něco kolem krku a následně to zapínal. On mi dal řetízek?

„Můžeš.“ přistoupila jsem k zrcadlu, které jsme měly s Jee v pokoji a zatajila dech. Byl to stříbrný řetízek s drobným srdíčkem jako přívěsek. Nebyl to žádný kýč, zkrátka jednoduchý, ale překrásný řetízek. Milovala jsem jednoduchost.

„Ten je tak krásný.“ vydechla jsem.

„Nebyl jsem si jistý, jestli se ti bude líbit. Upřímně jsem ani nevěděl, jestli ti ho dát, protože jsem ho nekoupil sám. Když máma umírala, což bylo v nějakých mých jedenácti letech, tak si ho sundala z krku a řekla mi, že je mi sice málo, ale mám si ho nechat a dát ho pak nějaké holce, u které budu mít pocit, že si ho zaslouží a je pro mě ta pravá. Abych řekl pravdu, tak jsem na něj zapomněl a až ve chvíli, kdy jsem si balil na kolej, jsem ho znovu našel v pokoji.“ řekl a já cítila, jak se mi oči zalily slzami.

Přišla jsem k němu blíž a pevně ho objala.

„Tohle je mnohem lepší, než kdybys ho koupil speciálně pro mě.“ zašeptala jsem.

Jungkook omotal paže kolem mého těla a věnoval mi ještě pevnější objetí, než já jemu. Jsem tak ráda, že ho mám konečně tady.