you're still my favorite crime | j.jk ✔️

16. Kapitola

Maya's pov

Druhého dne už mě čekal první školní den. Jakmile jsem vešla do třídy, hned jsem pocítila, že bude hodně věcí jinak. Už ty podlouhlé lavice byly úplně něco jiného než ty pro dvojice, na které jsem byla zvyklá na střední.

S Jee jsme se usadili v bezpečné vzdálenosti od katedry, abychom nebyly příliš na ráně. Pět minut před začátkou hodiny se k nám přiřítil Jimin, který vypadal, jako kdyby před deseti minutami vstával. No, možná jsem nebyla daleko od pravdy.

„Zaspal jsem.“ řekl zadýchaně a usadil se vedle mě. Jee se tvářila trochu závistivě, ale asi by bylo divné, kdybych mu zničehonic přikázala, ať se posadí vedle ní a ne mě.

Prohrábl si své uhlově černé vlasy a já si nemohla nevšimnout, s jakým obdivem se na něj Jee kouká. Asi se jí vážně hodně líbí.

„Všimly jsme si.“ ušklíbla jsem si a položila si na stůl propisku a blok na zápisky.

Byla jsem nervózní. První hodina tady a zároveň má první hodina bez Jungkooka. Bylo to zvláštní. Byla jsem zvyklá na to, že byl po mém boku. Už jsem si zvykla na to, že mi provokativně sahal pod lavicí na stehno a vlastně jsem to měla ráda. A taky mi bude chybět jeho pomoc při matematice, ve které byl lepší než já.

Do místnosti vešel vysoký muž oblečený ve slušných společenských kalhotách, košili a saku. Usoudila jsem, že to je učitel, kterého budeme mít na první hodinu.
Naposledy jsem se nadechla a poté vydechla. Tak jo, to zvládnu.

<><><>

„Ale já fakt netušil, že mluví na mě!“ obhajoval se zrovna Jimin, když jsem společně s ním a s Jee seděla na obědě. Dnes nás čekala už jen jedna hodina a zrovna jsme se smáli tomu, jak byl Jimin na druhé hodině úplně mimo. Něco si čmáral do jeho bloku a vůbec nedával pozor, tudíž to vypadalo, že drze ignoruje profesora, který na něj promluvil. Asi nemusím zmiňovat, že si o něm pan profesor už myslí svoje a má na něj pifku.

„Byl jsi úplně mimo, ale úplně. Vypadal jsi jako já při hodinách matematiky ve čtvrťáku.“ řekla jsem se smíchem.

Začal mi vibrovat mobil, který jsem měla položený na stole a na rtech se mi vykouzlil úsměv, když jsem viděla, kdo volá.

„Nebude vám vadit, když si odběhnu?“ zeptala jsem se nejistě. Přišlo mi trošku nevhodné od nich utéct, když spolu obědváme. Na druhou stranu, Jee bude určitě ráda, že je s Jiminem na chvíli sama.

„Jen si to vezmi.“ řekli Jimin s Jee naráz, načež se na sebe podívali a vyprskli smíchy. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou, zvedla hovor a popošla dál od stolů.

Hned, jak jsem zaslechla Jungkookův hlas, jsem cítila ten krásný pocit bezpečí. Jeho hlas bylo něco, co mě neskutečně uklidňovalo.

„Ahoj,“ řekl, „jaký jsi zatím měla den?“

„Docela fajn. Profesoři, které jsem zatím poznala, jsou celkem v pohodě. Teď jsem na obědě s Jee a Jiminem, pak máme ještě jednu hodinu a pro dnešek padla.“ řekla jsem.

„Jak jde Jee to balení toho kluka?“ řekl Jungkook pobaveně.

„Nijak ho nebalí, nebo se alespoň zatím moc neprojevila. Nevím, přijde mi před ním nervózní, to obvykle nebývá, většinou jde po těch klucích po hlavě a je jí jedno, co řekne, prostě se je snaží získat. Ale vypadá to, že jsou na stejné vlně. Budu jí držet palce.“ řekla jsem s úsměvem.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli mě budeš chtít o víkendu vidět.“

„Jsi blázen? Jasně, že budu. Na takové věci se vůbec nemusíš ptát!“ vychrlila jsem ze sebe. Vážně, proč by se někdo ptal na takovou kravinu? Není snad jasné, co odpovím?

„Jen jsem se chtěl ujistit.“ uchechtl se.

„Už teď se těším, i když je teprve pondělí,“ zjihla jsem, „počkej. Kde chceš spát?“ nadzvedla jsem obočí.

„No v parku asi ne. U tebe, kde jinde?“ řekl a já si dokázala živě představit ten jeho úšklebek, protože ten sarkastický tón mluvil za vše.

„Nemůžeš si to jen tak nakráčet na mou kolej, když tady nestuduješ.“ zamumlala jsem.

„Děláš, jako kdybych snad někdy dodržoval nějaká pravidla. Nikdo to nezjistí, ty si myslíš, že to budou tak moc kontrolovat? Budu opatrný, aby mě odtamtud nikdo nevyhnal. Věř mi trochu.“ řekl a já si povzdechla. Má pravdu, přeci to nebude zas tak kontrolované. A vážně nevím, kde jinde by přespal.

Když jsme se rozloučili, došla jsem zpět ke svým dvěma přátelům, kteří se zrovna něčemu smáli. Jídlo měli už oba dojedené, na mém talíři už byl jen zbytek, který bude beztak už studený.

„Chceme si jít s Jiminem trochu víc prohlédnout kampus, půjdeš s námi?“ zeptala se Jee.

„Ne, to je v pohodě, ještě... Potřebuju se před hodinou ještě zastavit na koleji. Běžte sami.“ řekla jsem a věnovala Jee spiklenecký úsměv. Ona to okamžitě pochopila a úsměv mi opětovala.

Chtěla jsem je nechat na chvíli spolu, třeba tak budou mít větší šanci si popovídat a ještě víc se poznat.

Odnesli jsme tácy a Jimin s Jee se vypravili na obhlídku kampusu.

Na koleji jsem nic nepotřebovala, byla to jen výmluva, aby šli jen oni dva. Nějak jsem ale nedomyslela, co mezitím budu dělat, protože do začátku poslední hodiny zbývalo ještě asi čtyřicet minut.

Nakonec jsem se vydala na druhou stranu kampusu, než na kterou šli moji přátelé. Nebudu lhát, necítila jsem se moc sebevědomě, jak jsem tu kráčela sama, když to tu vůbec neznám.

V tom jsem si ale všimla Jina a Namjoona, kteří seděli pod obrovským stromem. Všimli si mě, a tak jsem jim jen nejistě zamávala. Moc velkou šanci je poznat jsem neměla a byla jsem trochu stydlivá. Jin mi ale rukou pokynul, ať jdu k nim, a tak jsem šla.

„Ahoj, Mayo. Posaď se k nám, jestli chceš.“ nabídl mi Namjoon a já se pohodlně usadila na zelený trávník.

„Kde máš Jimina a tu tvou kámošku?“ zeptal se Jin.

„Šli si prohlédnout kampus a chtěla jsem být chvíli sama.“ zalhala jsem. Nechtěla jsem jim hned vyžvanit, že je Jee z Jimina celá pryč.

„Tak to jo. Co tvůj první den? Líbí se ti tu?“ Namjoon se na mě tázavě podíval a já si odkašlala.

„No... Jo, líbí se mi tu, ne že ne. Jen se tu cítím trochu nesvá a nervózní. Moc to tu neznám.“ nervózně jsem se pousmála.

„Můžeme ti to tu teď trochu ukázat, když budeš chtít.“ nabídl se Jin.

„Tak jo.“ souhlasně jsem přikývla. Všichni tři jsme se zvedli a vydali se napříč kampusem, aby mi to tu kluci mohli ukázat.
Očividně tu jsou samí milí lidé, což je jedině dobře. První den se zatím jeví lépe, než jsem očekávala.