you're still my favorite crime | j.jk ✔️

17. Kapitola

Maya's pov

Prošla jsem s Jinem a Namjoonem v podstatě celý kampus a můžu říct, že se mi ulevilo, když to tu teď alespoň trochu znám a k tomu mám dva nové kamarády. Kluci byli moc milí a říkali, že kdykoliv budu potřebovat s něčím pomoct nebo poradit, můžu za nimi přijít.

„Ježiš. Další příspěvek na "Drbně z Jeonju".“ řekl Jin a já nadzvedla obočí.

„Co je to?“ zeptala jsem se.

„Instagramová stránka, kterou spravuje někdo odtud z univerzity, nevíme kdo. Nejspíš nějaká holka, která má ráda drby. Lidi jí tam posílají různé tajné informace o jiných studentech a tak. Každý den tam přibude něco.“ zasmál se Namjoon.

Já jen nevěřícně zakroutila hlavou. Lidi vážně už netuší, jak se zabavit. A nejspíš toho mám o mé škole ještě hodně co zjistit.

Podívala jsem se na hodinky a zaklela.

„Do háje. Za pět minut mi začíná hodina, musím letět. Zatím, kluci!“ zavolala jsem za nimi a už se vydala směrem k hlavní školní budově. Asi by nebylo moc fajn, kdybych hned první den přišla pozdě.

<><><>

Ležela jsem na zádech v posteli a zírala do stropu. Jee byla opět někde v kampusu s Jiminem, ale já s nimi nešla, ačkoliv mi to Jimin nabízel. Chtěla jsem je nechat o samotě.

Zaslechla jsem, jak mi někdo zaklepal na dveře a trhla jsem sebou. Byla jsem lehce mimo, a tak mě zaklepání vytrhlo z myšlenek a poměrně jsem se ho lekla.

Zvedla jsem se a došla ke dveřím. Když jsem je otevřela, zjistila jsem, že za nimi stojí Jin.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho udiveně, „co tu děláš?“

„Viděl jsem v kampusu Jee a Jimina a všiml jsem si, že tam s nimi nejsi. Tak mě napadlo, že se tu možná sama nudíš. Nechceš někam zajít?“  zeptal se Jin.

Souhlasně jsem přikývla hlavou, vrátila se do pokoje pro mobil a poté jsme se společně vydali do kampusu.

„Byla jsi už v knihovně? Mohl bych ti ji ukázat, je moc pěkná.“ nabídl se Jin.

„Nebyla. Ale ráda bych ji viděla, děkuji.“ usmála jsem se.

Vydali jsme se do knihovny a já jen s úžasem procházela všemi těmi uličkami, které byly plné regálů s různými knihami. Bylo to tu opravdu velké a moc se mi tu líbilo.

Posadili jsme se k jednomu menšímu stolečku a já se zadívala z okna, z kterého bylo skvěle vidět do kampusu.

„Zase jsi chtěla být chvíli sama? Nebo proč s nimi nikdy nikam nechodíš?“ zeptal se Jin a já svůj pohled opět přesunula na něj.

„Ne, o to nejde. Původně jsem to nechtěla vyžvanit, tak tě prosím, abys to nikomu neříkal. Ale Jee se líbí Jimin a asi bude lepší, když budou mít prostor na to, aby se poznali.“ Řekla jsem s úsměvem na rtech.

Jin nejprve pootevřel překvapeně ústa, poté se ale také začal usmívat. „Jo takhle. Nechceš jim dělat páté kolo u vozu, chápu.“

„Jo, asi tak nějak.“ zasmála jsem se.

Strávili jsme spolu asi hodinu a nevím, čím to bylo, ale už teď jsem v Jinovi viděla kamaráda, možná i staršího bratra. Přišel mi takový milý, ochranářský a pro každou špatnost. Zdálo se mi, že ho vážně zajímá, co říkám, což mě těšilo. Nemám ráda lidi, kteří dělají, jací jsou s vámi kamarádi, přitom je ale ani nezajímají vaše zájmy a pokaždé, když o něčem vyprávíte, vám do toho skočí s nějakou svou záležitostí, která jim přijde více důležitá a záživná.

„Hele, Mayo... Já vím, že jsi asi skromná a je ti blbé se ozvat, už teď jsem to na tobě poznal, ale kdyby ses někdy cítila osaměle, tak za mnou můžeš přijít, i za Namjoonem. Rádi s tebou někam zajdeme. V našem ročníku nemáme moc lidí, se kterými by se dalo bavit a se staršími je to složité, moc na nás nejsou zvědaví. Ale hlavně vím, jaké to je být tady nový a nic tu neznat a rád ti s čímkoliv pomůžu.“ řekl Jin, když jsme spolu stáli před mými dveřmi od pokoje.

„Děkuju, Jine. Je to od tebe milé a ráda tebe i Namjoona budu vídat častěji. Pozdravuj ho, mimochodem.“ řekla jsem s úsměvem. Poté jsem k němu přistoupila a nejistě ho objala. Bylo to jen letmé objetí, sotva jsem se ho nějak dotkla.

Překvapeně na mě koukal. „Za co to bylo?“

„Jsem ráda, že mi pomáháš se začlenit,“ zazubila jsem se, „uvidíme se zítra. Ještě jednou děkuji.“

„Není za co. A Namjoonovi pozdrav vyřídím, věřím, že bude rád. Je hrozně komunikativní a taky rád všem pomáhá, takže si myslím, že v tobě hned napoprvé viděl mladší ségru, o kterou se musí postarat.“ zasmál se můj nový kamarád.

Popřáli jsme si dobrou noc a já konečně po celém dni zalezla do svého pokoje. Byla jsem neskutečně unavená. Přes prázdniny jsem si dost odvykla na školní povinnosti.

V pokoji se už na posteli rozvalovala Jee. Hned, jak mě viděla, tak se vymrštila do sedu. Usadila jsem se na svou postel a ona na mě hleděla s jiskřičkami v očích.

„Ahoj. Copak?“ zeptala jsem se pobaveně.

„Jimin je ten nejúžasnější kluk, kterého jsem kdy poznala. Je hrozně pozorný, milý, vtipný a... A krásný.“ vydechla a já se rozesmála. Byla rozkošná.

„Vážně, Mayo, jak se s ním mám dát dohromady?“ zeptala se a zoufale se na mě podívala. Nadzvedla jsem obočí. Tak takový zájem o kluka jsem u ní ještě nezažila, ačkoliv jsem s ní strávila vlastně jen čtrnáct dní na táboře a mimo něj jsem s ní nikdy nebyla.

„No... Nevím, já moc zkušeností s kluky nemám. Jungkook je můj první přítel a k tomu jsme se k sobě dostali dost zvláštním způsobem, vždyť jsme spolu ani nechodili hned ze začátku, měli jsme mezi sebou prostě to divné cosi.“ uchechtla jsem se a nervózně se podrbala na zátylku. Vážně, jak jí mám zrovna já udílet nějaké rady týkající se vztahů? Jsem s Jungkookem přes půl roku a nikdy předtím jsem nikoho neměla, nejsem žádný vztahový guru.

„To nevadí, ale nějak jsi ho musela očarovat. Jak se balí hezcí kluci, sakra? Máš to vědět!“ řekla a rádoby naštvaně našpulila spodní ret. Já vyprskla smíchy.

Jee se sebrala ze svého lůžka a místo toho přišla k mé posteli a lehla si vedle mě.

„Ty máš hezkýho kluka, tak co na něj zabralo?“ zeptala se a dloubla mě prstem do žebra. Já ji plácla přes ruku a s pobaveným úsměvem zakoulela očima.

„Já nevím, proč jsem se mu zalíbila, ale nic jsem pro to nedělala, prostě se to stalo a jednoho dne mě políbil, když jsme spolu dělali projekt, však jsem vám to vyprávěla na táboře, jak to vlastně bylo. Zkrátka buď přirozená a nespěchej na to. Znáte se dva dny, nemusíte spolu hned začít chodit. Prostě se nějak vzájemně oťukejte a víc se poznávejte jakožto kamarádi. Pak se uvidí.“ řekla jsem a Jee si povzdechla.

„On je tak... Bože.“ zasténala a přitiskla si k obličeji obě dlaně, načež si povzdechla. Já se jen uchechtla a říkala si, že jestli to takhle bude s Jee probíhat každý den, tak se z ní asi zblázním.

<><><>

Přeji vám všem krásné Vánoce! Ať najdete pod stromečkem to, co jste si přáli, dejte si něco dobrého k jídlu a užívejte si čas s rodinou.
Děkuji všem, co tu jsou se mnou. ❤️