you're still my favorite crime | j.jk ✔️

34. Kapitola

Maya's pov

Doktor Choi okamžitě přišel Jungkooka prohlédnout a po půl hodině nám přišel říct dobrou zprávu - bude tu muset být ještě dva dny, aby měli jistotu, ale poté bude propuštěn a bude muset jezdit jen na kontroly kvůli jeho zlomené ruce a žebrům.

Bylo nám povoleno za ním po kontrole znovu jít, což jsme samozřejmě neodmítli.

Stáli jsme s Taehyungem u dveří a já se je chystala otevřít, ale zastavil mě.

„Myslím, že bys tam měla jít zatím sama. Asi si toho máte dost co říct.“ usmál se. Jen jsem mu úsměv opětovala a vešla dovnitř.

„Ahoj, marode. Prý už tě brzy pustí. To je skvělá zpráva.“ usmála jsem se a usadila se na židličku vedle jeho postele, na které předtím seděl Tae.

Černovlasý mladík se pousmál a pokusil se zdravou rukou zapřít loktem o matraci, aby se mohl posadit, následně ale sykl a zpátky si lehl.

„Všechno mě bolí.“ zasténal.

„To věřím. Ale budeš v pořádku.“ pousmála jsem se.

„Hele... Kam jsi to vůbec jel? Neměl jsi být náhodou ve škole?“ zeptala jsem se.

„Jel jsem za tebou, zrzko.“ zamumlal a já vytřeštila oči. Proč by to dělal?

Nervózně jsem poposedla a nechápavě se na něj zadívala.

„Za mnou? Proč?“

„Chtěl jsem jen vysvětlení. Nedalo mi spát, proč jsi mě... Vždyť víš. Proč jsi mě podvedla, co byl ten důvod.“ řekl a já se zamračila.

„Ale já už ti řekla, že jsem tě nepodvedla. Nikdy bych ti to neudělala, protože tě mil- protože... Protože nejsem taková.“ na poslední chvíli jsem zastavila sama sebe před vyslovením toho slova. „Hele, jak jsi vlastně přišel na teorii, že jsem tě podvedla?“

„Viděl jsem tu fotku na Instagramovém účtu s drby z vaší školy. Líbala ses tam s tím tvým kamarádem. Seokjinem, nebo jak se jmenuje.“ řekl.

Tohle potvrdilo teorii, kterou mi předhazoval i Jimin a Jee. Dávalo to smysl, tudíž se tomu ani nedivím.

„Takhle to ale nebylo. Ano, Jin mě políbil, ale já mu to neoplatila. Muselo to být vyfocené v těch pár vteřinách, co se to stalo. Řekla jsem mu, že k němu nic necítím a že s ním chci být jen kamarádka. Mrzí mě, pokud ti to ublížilo a myslel sis, že bych tě podvedla. Neudělala bych to. Vždyť musíš moc dobře vědět, že pro nikoho jiného oči nemám.“ řekla jsem a při poslední větě se začervenala.

„Vážně?“ zeptal se. Zadívala jsem se mu do očí a přikývla.

„A ty... Spal jsi s ní? S tou holkou?“ zeptala jsem se nervózně. Upřímně jsem se vážně bála jeho odpovědi.

„Nespal. Když jsem tu fotku viděl, tak jsem měl vztek a chtěl jsem se ti pomstít, takže jsem odchytil první holku, u které jsem věděl, že by mě chtěla. Ale poté, co jsi tam vtrhla a pohádali jsme se, tak jsem jí poslal pryč. Nechtěl jsem se dotýkat nikoho jiného a poznal jsem, že i když mám vztek, tak to není to správné řešení a později bych toho litoval.“ řekl a mně v tu chvíli spadl kámen ze srdce.

„Takže jsme... Jsme v pohodě?“ zeptala jsem se nejistě a nervózně se kousla do rtu. On jen s úsměvem přikývl. Všimla jsem si, jak se mi zadíval na rty a lehce se nadzvedl. Věděla jsem, že se moc zvedat nemůže, protože ho to bolí, a tak jsem se k němu naklonila a spojila naše rty v jedny. Rozbušilo se mi srdce tak, jako kdyby to byl náš první polibek.

„Najednou se mi udělalo nějak líp.“ zamumlal a já zakoulela očima.

„To jo, ty kecko.“ uchechtla jsem se a pohladila ho po tváři.

„Jsem ráda, že jsi v pořádku.“ řekla jsem a zasněně se mu podívala do očí. Vážně se mi ulevilo.

<><><>

Hned po mně šel za Jungkookem i Tae a následně jsme tam byli všichni tři. Povídali jsme si, smáli se a byli rádi, že máme jeden druhého. Sestřička donesla Jungkookovi i oběd a jelikož se nebyl kvůli jeho zraněním schopný sám najíst, tak jsem mu pomohla. Nejdřív se vzpíral, že to zvládne sám, ale po chvíli mu došlo, že to tak jednoduché nebude.

Bohužel mi poté také došlo, že za tři dny mě čeká zkouška, na kterou budu muset jít. Kdybych zanedbávala školu, mohli by mě z ní i vyhodit a to jsem nemohla potřebovat.

Taehyung se nabídl, že mě tam odveze a zavolá Hoseokovi, aby za Jungkookem zajel, když bude mít čas. Nechtěl ho plašit ještě v době, kdy byl Jungkook v bezvědomí, protože měl strach, že bude mít Hobi velkou starost, jelikož už zkrátka takový byl.

„Děkuju, že jsi mě odvezl. Vlastně děkuju za všechno. Nevím, co bych si bez tebe počala.“ řekla jsem, když jeho auto zastavilo před mým kampusem.

„Není za co. Poslední dva dny byly šílené.“ uchechtl se.

„Jo, to byly.“ zasmála jsem se a promnula si ospalé oči.

„Už jsi mu to řekla? Vždyť víš, co myslím.“ řekl a sklopil zrak k mému břichu.

Rukou jsem si přejela po břiše, které na sobě ještě samozřejmě nedalo znát, že jsem těhotná. Povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou.

„Neřekla. Nechtěla jsem to tam na něj tak vybalit. Ale udělám to co nejdřív. Jen mu to nechci říkat, dokud je pořád ještě v nemocnici.“

„To chápu. Budu ti držet palce, určitě to přijme dobře. Odpočiň si trochu, jo?“ řekl s povzbudivým úsměvem a poté mě objal.

Rozloučila jsem se s ním a poté se vydala na kolej.
Je pravda, že potřebuji alespoň pár hodin spánku a něco teplého do žaludku.