you're still my favorite crime | j.jk ✔️

21. Kapitola

Maya's pov

Otevřela jsem oči a zazívala. Bylo půl deváté. První hodinu jsem měla až v deset, respektive jsem měla mít od osmi přednášku, ale vůbec se mi na ni nechtělo, a tak jsem se rozhodla, že ji vynechám.

Poté, co se včera večer Jee vytratila za Jiminem, jsem ji už neviděla. Předpokládám, že byla přes noc s ním. Nebo ji někdo unesl, když byla na cestě za ním? Dobrá, možná bych neměla být tak paranoidní.

Zničehonic se otevřely dveře a dovnitř vběhla má veselá kamarádka.

„Taky jsi se vybodla na přednášku? Super, protože mám novinky!“ vypískla a rozeběhla se za mnou, načež skočila ke mně do postele. Povzdechla jsem si a zavrtala se do deky. Ještě bych spala, je dobře, že už je pátek.

„Povídej.“ řekla jsem.

„No... Šla jsem tedy za Jiminem a řekla jsem mu, že k němu něco cítím, jen ještě nejsem schopná identifikovat, co to vůbec je za pocity. Řekla jsem, že ho mám vážně ráda, líbí se mi a chtěla bych s ním být víc než jen kamarádka. A on mi řekl, že to cítí stejně.“ řekla s úsměvem na tváři a já ji šťastně pozorovala.

„To je úžasný, Jee. Moc ti to přeju.“ řekla jsem a pevně ji objala.
„A kde jsi byla v noci?“ dodala jsem a zkoumavě si ji prohlédla.

„Tobě to asi bude připadat moc zbrklé, uspěchané a tak, ale... Tak nějak jsme se neudrželi a... Asi víš, na co narážím.“ řekla a já pobaveně zavrtěla hlavou.

„Já ti nemám co vyčítat, spala jsem s Jungkookem ještě dřív, než jsme si vyznali nějaké city. Takže neboj, soudit tě nebudu.“ uchechtla jsem se.

Vážně, jak bych zrovna já mohla někoho soudit?  Nevím, jestli si mamka domyslela, že mezi námi něco takového bylo ještě dřív, než jsme spolu začali chodit, ale myslím si, že kdybych jí o tom řekla, taky by z toho nebyla dvakrát nadšená. Nejspíš by se jí to moc nelíbilo, což jí nemám za zlé.

„Chci ti poděkovat, že jsi mi řekla, ať za ním jdu a řeknu, co cítím. Bez tebe bych na to asi nesebrala odvahu a teď jsem za to vážně ráda. Hrozně moc bych chtěla, aby nám to vydrželo. Nevím, s ním je to vážně jiné, nechci o něj přijít.“  řekla Jee.

„Neměly bychom tu novinku později zavolat Min a Soomin? Nejspíš z toho budou obě vedle.“ řekla jsem s úsměvem.

„Dobrý nápad. Ale asi bychom se teď měly zvednout, jestli chceme stihnout první hodinu.“ řekla a já přikývla. Nejspíš bych se vážně měla začít dávat dohromady.

<><><>

Pohodlně jsem se usadila na židli a opřela si mobil klasicky o skleničku, kterou jsem měla položenou na stole. Byl pátek večer a Jungkook poprvé za tu dobu, co jsme byli na vysoké, dnes nepřijel, vždy jezdil v pátek. Napsal mi, že mu je trochu blbě, ale že to bude určitě zítra lepší a dorazí hned ráno.

Jakmile ale přijal videohovor, hned jsem viděla, že mu nemůže být blbě jen trochu.

Vypadal unaveně, měl červený nos a už při pozdravu jsem mohla slyšet, jak se mu blbě mluví a má plný nos.

„Tohle znamená trochu blbě?“ zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím.

„Vždyť mi nic vážného není, nedramatizuj to. Prostě jsem byl asi tři dny zpátky venku s kamarádem a začalo příšerně pršet. Než jsme doběhli zpět na kolej, tak jsem byl promočený skrz na skrz. Nejspíš jsem jen nastydl.“ zamumlal.

„Nevypadáš moc na to, že bys byl v pohodě a nic moc ti nebylo.“ řekla jsem starostlivě.

„Fajn. Je mi mizerně,“ vydechl nakonec, načež se rozkašlal, „ale zítra ráno už přijedu, slibuju.“

„Neblázni. Je ti očividně dost hrozně, klidně bych odpřisáhla, že vidím, jak se klepeš. Nedělej hrdinu a nejezdi sem, nechci, aby se ti ještě přitížilo.“ řekla jsem zamračeně. Občas bych ho za tu jeho paličatost fakt praštila.

„Ale já tě chtěl vidět.“ řekl tiše a sklopil zrak. Nejspíš pro něj bylo pořád těžké něco takového vyslovit a stále se ještě nesmířil s tím, že už nemá tak ledové srdce a umí být vlastně docela milý a plný lásky.

„Já vím, já tebe taky. Ale uvidíme se příští víkend, až ti bude líp. Bude lepší, když se uzdravíš, než aby sis to trápení prodlužoval.“ řekla jsem. Vážně mi dělal starosti, takhle nemocný ještě nebyl ani jednou za dobu, co ho znám. Nechci, aby se mu cestou udělalo ještě hůř.

<><><>

Seděla jsem v autě vedle Taehyunga a s úsměvem se koukala z okénka.

Byla sobota, osm hodin ráno. Ještě včera večer jsem Taemu zavolala, jestli čistou náhodou nemá dnes cestu z Gwangju do Jeonju. Hned mu bylo jasné, odkud vítr vane a že chci nejspíš hodit až do Seoulu. Nejdřív se mu to moc nepozdávalo, protože cesta z Gwangju do Jeonju trvala něco málo přes hodinu a poté nás čekaly ještě dvě hodiny do Seoulu, ale řekl mi, že to pro mě udělá.

Byla jsem ráda, že jsme se s Taehyungem stali dobrými přáteli. Nevím, kdo jiný by mě za tou mou nemohoucí hromádkou neštěstí hodil.

„Děkuju, Tae. Chceš ho jít pozdravit? Abys hned zas nemusel jet.“ řekla jsem, když zastavil před univerzitou, na kterou chodil můj přítel.

„Ne. Říkala jsi, že mu je vážně blbě a asi bude rád za co nejmenší přítomnost lidí. A nechci se vám tam plést, budete určitě rádi, že jste jen spolu,“ usmál se na mě, „jdu si dát snídani někam do kavárny a poté jedu za rodiči do Busanu. Až budeš chtít v neděli hodit domů, tak mi napiš, přijedu pro tebe.“ nabídl se.

Ještě jednou jsem mu poděkovala, rozloučila se s ním a poté už jsem se vydala směrem, kde byla kolej. Nebo alespoň jsem doufala, že jdu správně.

Naštěstí jsem věděla, jaké číslo pokoje Jungkook má, a tak jsem neměla problém s tím, že bych tu ještě bloudila a hledala ho všude možně.

Zaklepala jsem na dveře a po chvíli se otevřely.
Bylo vidět, jak moc v šoku Jungkook je.

„Mayo? Jak ses sem dostala?“ zeptal se šokovaně. Jeho hlas zněl stále dost ochraptěle a bylo mi ho líto.

„Tae byl tak hodný a odvezl mě sem. Chtěla jsem být s tebou. A navíc se o tebe chci postarat. Budu tento víkend tvá osobní zdravotní sestra, co ty na to?“ řekla jsem s úsměvem, když mě pustil dovnitř s zavřel za námi dveře.

„Jsem vážně rád, že tu jsi, ale nechci tě nakazit.“ zamumlal.
Musím říct, že ty kruhy pod očima jsou šílené. Spal ten chudák vůbec?

„Počítám s tím, že to od tebe možná chytím,“ pokrčila jsem se smíchem rameny, „ale je pro mě důležitější, že budu s tebou.“ přistoupila jsem blíž k němu a omotala mu ruce kolem břicha, načež jsem se k němu přitiskla a pevně ho objala. Jungkook si opřel bradu o mou hlavu a objetí mi opětoval.

„Jsem rád, že jsi tady.“