you're still my favorite crime | j.jk ✔️

9. Kapitola

Maya's pov

Dny na táboře uběhly jako voda, až nastal den poslední. Vedoucí tábora si pro nás všechny připravili překvapení v podobě klidného a oddechového dne. Bylo to překvapení i pro nás instruktory a já z toho měla upřímnou radost.

Sledovala jsem Jungkooka, jak se marně snaží rozložit naši společnou deku. Vzhlédl ke mně a když zaregistroval můj pobavený výraz, dal ruce v bok.

„A co kdybys mi třeba pomohla?“ naklonil hlavu na stranu.

„Promiň, bavilo mě sledovat, jak s tím válčíš.“ uchechtla jsem se a poté mu pomohla. Foukal lehký větřík, proto s tím měl takový problém.

Rohy od deky jsme zatížili kameny a poté se na ni usadili.

„Loni ses mi tu málem utopila.“ řekl a já zakoulela očima.

„Jo, já vím, vyprávěl jsi mi to tak stokrát a doteď se mi směješ za mou nemotornost. Škoda, že si to nepamatuju. Docela by mě zajímalo, jestli jsem byla vážně takový kopyto, nebo jsem si za to nemohla.“ pokrčila jsem rameny.

On se jen ušklíbl a poté si přetáhl tričko přes hlavu, načež si lehl na záda a složil si ruce pod hlavou. Lehce jsem našpulila rty zklamáním, když mi došlo, že mi teď nebude věnovat svou pozornost. Rozhlédla jsem se kolem a doufala, že uvidím některou z holek, za kterou bych mohla jít.

Všimla jsem si Soomin, která zrovna rozebírala něco s Min a Jee. Zvedla jsem se a vyšla směrem za nimi.

„Co řešíte?“ zeptala jsem se.

„Soomin se odmítá koupat, protože se stydí jít do plavek před Jaesangem.“ řekla Min.

„Ale no tak. Jsi krásná a bude z tebe nadšený. A pokud ne, tak ať si políbí šos. Dělej, svlíkni se.“ řekla jsem a Soomin si povzdechla.

„Nemám prsa ani zadek. Nebude ze mě nadšený.“ zamumlala rozmrzele.

„O čem to mluvíš? A navíc, pokud by ho na tobě zajímalo vážně jen tohle, tak ti za to nestojí.“ řekla Jee a já přikývla. Tentokrát s ní musím souhlasit.

Soomin se na nás zamyšleně podívala a nakonec si svlékla tričko i kraťasy, načež se před námi objevila v nebesky modrých plavkách.

„Co říkám. Krásná.“ řekla jsem a usmála se na ni. Ona se začervenala. Otočila jsem se na Jungkooka, který se nejspíš rozhodl dát si šlofíka, a tak jsem se rozhodla, že zůstanu s holkama.

Šly jsme se všechny čtyři společně koupat a popichovaly Soomin, jelikož jsme si nemohly nevšimnout Jaesangova pohledu. Díval se na ni pořád a ona byla čím dál tím červenější.

„Jak to spolu teď teda máte? Vůbec nic nám neříkáš.“ řekla Min.

„No... Když spolu máme hlídku, tak se tam bavíme, máme si co říct, takže si povídáme a...“ Soomin se odmlčela.

„A líbáte.“ dodala Jee.

„Jo,“ zasmála se Soomin, „ale nikdy mi neřekl, že se mu líbím, ani se nezeptal, jestli bych s ním třeba nechtěla chodit. A já mám strach se ho zeptat, ale zítra už odjíždíme a nemám čas na to, abych sebrala odvahu.“ zamumlala smutně.

„Já to chápu, že se bojíš. Ale je zcela očividné, že má o tebe zájem, navíc to řekl i Jungkookovi. Zeptej se ho. Uvidíš, že to dopadne dobře. Navíc máš dnes večer skvělou příležitost, když je tradičně táborová diskotéka.“ řekla Min a já souhlasně přikývla.

„Dobře, dneska to udělám. Stejně nemám co ztratit, ne? Už ho neuvidím, nejspíš sem už příští rok ani jeden z nás nepojede, takže by to zítra mohlo být úplně naposledy, co jsem někde poblíž něj.“ řekla Soomin.

„Jsem ráda, že sebereš odvahu. Budu držet palce.“ usmála jsem se na ni.

<><><>

Večer přišlo na řadu typické holčičí zkrášlování. Nejvíc jsme se všechny věnovaly Soomin, protože jsme chtěly, aby byla se svým vzhledem spokojená, když ji dnes čeká tak důležitý krok u jejího potencionálního přítele.

„Jsi kouzelná.“ zadívala jsem se na ni a ona se pousmála. Na náš příkaz si nechala své dlouhé černé vlasy rozpuštěné, protože byly vážně nádherné a krásně se leskly. Oči měla zvýrazněné řasenkou a orámované slabou černou linkou a na sobě měla světle modré šaty nad kolena. Jee se ji snažila uvrtat do úzkých černých šatů na ramínka, ale Soomin odmítla. Chápala jsem ji, byla stydlivá a já bych se na její místě taky takto zachovala.

„No a co ty? Ty nechceš být pro svého překrásného přítele dokonalá? Začíná to už za dvacet minut.“ dala si Jee ruce v bok a zadívala se na mě.

„Prosím tě. Stačí mi pět minut na převlečení a můžeme vyrazit.“ mávla jsem rukou. Ještě pořád jsem na sobě měla teplákové kraťasy a tričko, které jsem nosila celý den.

Min se uchechtla a následně zaklela, když jí praskla gumička na jejím čerstvě dodělaném copu. Povzdechla si a já ji pobaveně sledovala, jak loví v batohu novou gumičku a snaží se cop spravit.

„Nechceš si ty černé šaty půjčit ty?“ zeptala se Jee a vzala do ruky černý kus látky, který předtím nabízela i Soomin.

Skepticky jsem si šaty prohlížela. Nebyl to úplně můj styl - byly vážně uzoučké, délka byla jen do poloviny stehen a špagetová ramínka ve mě také nevzbuzovala příliš velkou důvěru.

Na druhou stranu, od doby, co jsem s Jungkookem, už nemám takový problém se sebevědomím. Vím, že mě má rád takovou, jaká jsem a naučil mě, že se nemám za co stydět. A vždy mě potěší, když se nějak hezky obléknu a on si toho všimne. Navíc mě tu posledních čtrnáct dní viděl jen ve sportovním oblečení, odmalovanou a s rozcuchaným drdolem. Jak by se asi tvářil, kdyby mě viděl v těchto šatech?

„No, tak fajn.“ řekla jsem nakonec a Jee se na mě vítězně usmála, načež mi předala šaty a já se do nich začala soukat.

„Jsi strašně krásná,“ vydechla Soomin, „nedivím se, že tě Jungkook uháněl. Být klukem nebo na holky, taky do tebe jdu.“ řekla.

S úsměvem jsem se na ni otočila a všimla si, že se sice usmívá, ale v jejích očích se odráží směsice smutku, nervozity a úzkosti.

„Neboj se, Soomin. Taky ti to moc sluší a je vážně očividné, že má o tebe Jaesang zájem.“ řekla jsem a přistoupila k ní, načež jsem si ji přitáhla do objetí. Za ty dva týdny mi asi k srdci přirostla nejvíc.

„Je těžký si myslet, že mi to sluší, když jsem tě teď viděla v těch šatech. Já bych v nich nevypadala ani zdaleka tak hezky.“ zamumlala do mého ramene.

„To jsou jen kecy. Není tu zrcadlo, takže se nevidím, ale pochybuju, že vypadám tak skvěle.“ uchechtla jsem se a odtáhla se od ní.

„Hlavně tahle část v nich vypadá skvěle.“ řekla Jee a plácla mě po zadku. Prudce jsem se za ní otočila a založila si ruce na prsou.

„Hej!“ okřikla jsem ji a všechny tři holky vyprskly smíchy.

„My víme, to může jen Jungkook,“ řekla se smíchem Min, „tak už pojďme. Soomin a Maya tam mají své prince a jsem si jistá, že už se jich nemůžou dočkat.“