you're still my favorite crime | j.jk ✔️

3. Kapitola

Maya's pov

Uvědomila jsem si, že mají holky pravdu a měla bych Jungkookovi říct o mých panických záchvatech spojenými s mými nočními můrami ohledně té autonehody.

Celý následující den jsme se ale v podstatě nezastavili - hrály se samé týmové hry a pár děcek za námi - za instruktory - přiběhlo buď s odřenými koleny nebo s jinými úrazy a my se doopravdy nenudili.

Jungkook měl mít tuhle noc hlídku se Soomin, ale poprosila jsem ji, jestli bych se s ní nemohla vyměnit. Zaprvé jsem s ním neměla dnes šanci strávit moc času a zadruhé jsem mu to chtěla říct.

Soomin s tím naštěstí neměla žádný problém, a tak jsme se prohodily a ona šla místo mě s Jaesangem, což byl Jungkookův kamarád a byl jedním z těch, kteří tu dříve praktikovali to jejich školení nováčků.

„Ahoj.“ pozdravila jsem Jungkooka, který dorazil na hlídku o něco dříve než já a seděl zde na zemi zády opřený o lavičku.

„Ahoj,“ řekl překvapeně, „myslel jsem, že mám hlídku se Soomin.“

„Měl jsi ji mít s ní, ale prohodila jsem se s ní. Měla jsem ji mít po vás s Jaesangem.“ řekla jsem. Krátce jsem ho políbila na rty a usadila se vedle něj na trávu.

„Tak to jo.“ řekl. Sice nedával moc najevo své emoce, ale poznala jsem, že ho to potěšilo, ačkoliv to nejspíš nepřizná.

Chvíli jsme v tichosti seděli a já sbírala odvahu na to, abych mu řekla to, kvůli čemu jsem sem vůbec přišla. Srdce mi bušilo o něco rychleji, než bylo normální, jelikož jsem z toho byla nervózní a bála jsem se jeho reakce. Co když si bude myslet, že jsem nějaký blázen? Nebo mi nebude věřit? Nikdy jsem nedávala najevo, že by se mi vzpomínky na autonehodu vracely. Já jsem na ni totiž žádné ani neměla, připomněly mi ji až ty noční můry, které doprovázely záchvaty paniky.

„Musím ti něco říct.“ řekla jsem nakonec. Nervózně jsem se zadívala na své ruce, které jsem měla opřené o svá pokrčená kolena.

„A co? Děje se něco?“ zeptal se a já nasucho polkla.

„Já... Nechtěla jsem ti o tom říkat, protože jsem to nepokládala za nic důležitého či vážného. A taky jsem se trochu bála, že mě budeš mít za blázna, nebo pro tebe bude těžké mi to uvěřit.“ řekla jsem. Můj hlas se malinko třásl, ale snažila jsem se sama sebe uklidnit. Ale moc se mi to nedařilo, protože ruce se mi začaly třást ještě víc.

„Hej,“ řekl a vzal mě za ruku, „uklidni se. Prostě mi to řekni. Nemůže to být nic, co by mě donutilo změnit můj názor na tebe.“

„Sice jsem žádné vzpomínky na tu mou autonehodu neměla, ale pak se mi párkrát stalo, že jsem o tom měla zlé sny. Pokaždé, když jsem se z toho probudila, jsem měla... měla jsem panický záchvat.“ řekla jsem a cítila, jak mě v očích štípou slzy.

„Neděje se mi to nijak často. Nikdy se mi to nestalo, když jsem byla s tebou. Jen když jsem spala u sebe doma a ty jsi tam nebyl, s tebou jsem... Nejspíš jsem s tebou měla takový pocit klidu, že se mi nic takového ani dít nemohlo. A stalo se mi to znovu včera večer, i když se mi o tom teď delší dobu nezdálo. Nevím, nejspíš se mi to tu nějak vrátilo, protože se ta autonehoda stála loni cestou odtud.“ řekla jsem a otřela si hřbetem ruky své uslzené oči.

Jungkook chvíli mlčel a nic nedělal, poté mě vzal ale kolem ramen a přitáhl si mě k sobě do náručí. Hlavou jsem se opřela o jeho hruď a cítila jsem, jak se celým mým tělem začíná rozlévat pocit spokojenosti a klidu.

„Jsem rád, že jsi mi to řekla, ale měla ses mi s tím svěřit už dřív. Panika není nic, co by nebylo vážné. Musí to být hrozný pocit a mrzí mě, že se ti to děje.“ zamumlal a dal mi pusu do vlasů.

„Já ti nechtěla přidělávat starosti. Už sis v životě vytrpěl dost, nemusíš mít holku, se kterou musíš řešit další problémy.“ zašeptala jsem.
Narážela jsem na smrt jeho mámy a následné týrání ze strany jeho otce. Mrzí mě, co si prožil a nechci, aby musel řešit moje potíže.

„Ale já bych pro tu holku udělal všechno. Až se ti zase někdy bude něco dít, ani nepřemýšlej nad tím, jestli mi to říct, jasný? Prostě mi to říkej automaticky.“ řekl a mně opět začaly slzet oči, tentokrát dojetím.

„Dobře.“ šeptla jsem.

„Mimochodem, nemyslím si, že jsi blázen. Nebo... Blázen jsi, ale ne v tomhle ohledu.“ uchechtl se a já se od něj lehce odtáhla, načež jsem ho dlaní plácla do ramene.

„Nech si toho.“ řekla jsem naoko naštvaně, ale koutky úst mi cukaly.

„A nemám snad pravdu? Vždyť jsi můj blázen.“ řekl a s úšklebkem mě sledoval.

„Blázen do tebe.“ zamumlala jsem a pohledem těkala mezi jeho očima a rty.

Samolibě se ušklíbl, vzal mě za pas a políbil mě. Já spojila své ruce za jeho krkem a okamžitě začala spolupracovat. Pootevřela jsem ústa, čímž jsem mu umožnila větší přístup a jednou rukou mu zajela do vlasů. Nejspíš jsme se snažili jeden druhému vynahradit ty polibky, na které během dne nebyl čas.

Vyrušilo nás až tiché odkašlání. Oba jsme sebou škubli a podívali se před sebe.

„Omlouvám se, ale kamarádce není dobře. Zvracela.“ řekl slabý dětský hlásek. Byla to nějaká asi desetiletá holčička, kterou jsem si vážně ještě nestihla zapamatovat jménem. Byla sice roztomilá, ale v tuhle chvíli jsem ji proklínala. Měli jsme s Jungkookem hezkou chvilku. Ale s tímto jsem asi měla počítat, že?

„Jdu tam.“ povzdechla jsem si a zvedla se, načež jsem vzala holčičku za ruku a vydala se s ní směrem k chatce, ve které byla ona a její kamarádky.

Otočila jsem se za Jungkookem, který se na mě posměšně zazubil a já na něj jen vyplázla jazyk. Příště takovou situaci nechám na něm, ať si to taky užije.