you're still my favorite crime | j.jk ✔️

22. Kapitola

Maya's pov

Celý víkend jsem se o Jungkooka starala tak, jako kdyby byl snad na smrtelné posteli. Sice jsme se nehli z jeho pokoje, protože mu bylo vážně mizerně, ale nevadilo mi to.

„Když mi bylo osm, zlomil jsem si ruku a byl jsem kvůli tomu v nemocnici, ale takhle hezkou sestřičku jsem tam neměl.“ řekl, když ležel v posteli a já mu pokládala na čelo mokrý hadr, abych mu trochu srazila teplotu. Už nebyla tak vysoká jako když jsem teprve přijela, i tak mi ale přišlo důležité to nezanedbat.

Byla neděle, krátce po poledni a už bylo znát, že se mu asi trochu ulevilo. Jeho hlas zněl lépe a už o poznání méně kašlal. Jen rýma se ho držela jako klíště.

„Mluví z tebe únava.“ řekla jsem, ve skutečnosti mě to ale potěšilo a na tváři jsem měla malý úsměv.

„Myslím to vážně. A musela sis brát na sebe tohle zrovna teď, když mi je blbě?“ zeptal se a já nadzvedla obočí, načež jsem sklopila oči a podívala se na své černé tričko s dlouhým rukávem a čtvercovým výstřihem, který byl možná trochu větší, než jsem obvykle nosila. Začervenala jsem se a vzhlédla k němu.

„C-co tím myslíš?“ zeptala jsem se, ačkoliv to byl asi dost hloupý dotaz. Moc dobře jsem věděla, co tím myslí.

„Kdyby mi bylo dobře, tak už ležíš pode mnou. Vypadáš v tom fakt dobře, moc ti to sluší.“ řekl.

Upřímně mě to vážně potěšilo. V Koreji nebylo příliš velkým zvykem se nějak zvlášť odhalovat a nikdy jsem takto nechodila na hodiny. Tohle tričko jsem si koupila čistě proto, že se mi líbilo, ale ještě nikdy jsem ho neměla na sobě, protože mi vadilo, jak si mě všichni zkoumavě a kriticky prohlíželi, jelikož jim to přišlo nevhodné. Přitom ten výstřih ani nebyl nijak moc velký. Jungkook byl ale jiný a je jasné, že se mu takové věci líbí. Pořád si pamatuji jeho reakci na táboře, když mi Jee půjčila její černé úzké šaty na ramínka. Jeho pohled byl tehdy k nezaplacení.

„Ty pořád myslíš jen na tohle, i když jsi nemocný.“ uchechtla jsem se.

„Tak to pěkně kecáš! Za ty skoro dva měsíce, co jsme na vysoké, jsme spolu spali jen jednou. Vždycky jsme byli tak vyždímaní po celém týdnu školy, že jsme jen čučeli na filmy, u kterých jsme stejně usnuli, tak ze mě nedělej nějaké čuně.“ založil si vleže ruce na prsou a já jen zavrtěla hlavou.

„Fajn, máš pravdu.“ povzdechla jsem si.

„Navíc vím, že mě taky chceš. Vynahradím ti to, až mi bude líp.“ řekl a já zakoulela očima.

„Přestaňme se o tom bavit, je to trapný.“ řekla jsem. Vážně jsem se při podobných konverzacích cítila dost trapně.

„Dobře. Půjdeš ještě ke mně, než pro tebe přijede Tae?“ zeptal se a natáhl ke mně ruce. S úsměvem jsem si vlezla za ním do postele a přitulila se k němu. Tae měl sice dorazit až za hodinu a půl, ale dokázali jsme spolu takto ležet klidně i několik hodin. Nebo spíš já bych to dokázala.

Mrzelo mě, že ho zase budu muset zanedlouho opustit. Připadala jsem si na něm už trošku závislá. Naštěstí už ale pominulo to, jak jsem na něj během prvních dvou týdnů školy myslela dvacet čtyři hodin denně a dokázala jsem se sebrat a trávit čas i bez něj, i když to bylo ze začátku těžké.

„Úplně jsem ti zapomněla říct, že Jee chodí s Jiminem.“ zamumlala jsem.

„Fakt?“ zeptal se překvapeně, „tedy, já jim to přeju, jen mi přijde divný, že o něj Jee jeví zájem tak dlouho a myslí to s ním vážně.“

„Chápu, taky jsem z toho byla v šoku, ale myslím si, že ho má vážně ráda. U tebe byli lidi asi taky v šoku, když jsi se mnou začal chodit a myslel to se mnou vážně.“ řekla jsem.

„To asi jo. Teď zpětně se trochu stydím za to, jaký jsem byl a jak jsem se choval k holkám. Občas chtěly být víc a i když mi to bylo jasný, tak jsem se s nimi stejně vyspal a pak je odkopnul. Asi jsem si měl něco začínat jen s těmi, které o víc nestály. Myslím, že kdybych tě nepotkal, pořád bych se tak choval.“ řekl a já nadzvedla hlavu, kterou jsem měla doteď položenou na jeho hrudi.

„To už je minulost, netrap se tím.“ usmála jsem se na něj a políbila ho. Za celý víkend jsme si nedali ani jednu pusu, protože mě Jungkook nechtěl nakazit, ale upřímně si myslím, že pokud jsem to od něj doteď nechytila, když jsem s ním stejně byla v blízkém kontaktu a starala se o něj, tak teď už se nenakazím.

„A nemyslíš si doufám, že jsem s tebou jen kvůli tomu jednomu, že ne? Já vím, že na to mám občas narážky, stejně jako před chvílí, ale nemyslím to tak.“ řekl a zadíval se mi do očí. Poznala jsem, že ho děsí představa toho, že bych si to o něm vážně myslela.

„Ne, to si vážně nemyslím.“ zasmála jsem se.

„A taky... Nenutil jsem tě do toho nikdy, že ne? Nebylo to nikdy proti tvé vůli?“ zeptal se a já nadzvedla obočí.

„Proč se najednou na to všechno ptáš?“ zeptala jsem se nechápavě.
Vážně, proč tak zničehonic?

„Jednoho kluka ze třeťáku zatkli minulý týden za sexuální obtěžování jeho přítelkyně. Měl podobnou minulost jako já, tak... Jen jsem se chtěl ujistit, že nejsem taky takový.“ zamumlal a zíral do stropu.

Bylo vidět, že ho to vážně trápí. Nikdy mi nic takového neřekl a nestaral se tolik o to, jestli na mě příliš nenaléhá.

„Zlato, vážně si o tobě nemyslím nic špatného, nikdy jsi na mě nespěchal a pokaždé jsem s tebou spala, protože jsem chtěla. Vždyť jsem to mnohdy i sama iniciovala. Nikdy jsi mi neublížil a ne, vážně se s tím klukem nemůžeš v ničem srovnávat.“ řekla jsem a položila mu ruku na tvář.

„Poslední dobou mě napadají myšlenky, že si tě vlastně vůbec nezasloužím. Co když někdy budu jako můj táta?“ řekl a já rázem posmutněla. Tak tohle ho trápí? Že bude jako jeho otec?

„Nebudeš. Tvůj táta je úplný tvůj opak. A tvoje máma by na tebe byla pyšná,“ řekla jsem a sáhla si na řetízek, který mi Jungkook věnoval a patřil dřív jeho mamce, „jsi na skvělé vysoké škole a vyrostl z tebe chytrý, krásný a úžasný kluk, i když jsi neměl příliš šťastné dětství.“ řekla jsem. Můj přítel mi věnoval vděčný úsměv a nezmohl se na slovo.

Nejspíš se dostal do věku, kdy se z kluka stává muž a začínaly mu docházet určité věci, kterých lituje. Také už se nebojí přiznat nějaké své obavy, například to, že bude jako jeho táta. Už nemám po svém boku kluka, ale muže, se kterým chci zůstat navždy.

Chtěla jsem mu ještě něco říct, ale všimla jsem si, že usnul. Budu ho muset probudit, až budu odjíždět, teď ho ale nechám spát. Opět jsem položila hlavu na jeho hruď a spokojeně vydechla. Občas je fajn si takto popovídat.