you're still my favorite crime | j.jk ✔️

1. Kapitola

Maya's pov

„Já jsem tak strašně moc nervózní! Všichni si mě určitě budou z minulého roku pamatovat, to bude tak otravné, když všem budu muset vysvětlovat, že si je vlastně nepamatuju.“ chrlila jsem ze sebe a zírala z okénka od auta.

Černovlasý chlapec vedle mě se jen uchechtl.

„Co je?“ prudce jsem k němu otočila hlavu a nadzvedla obočí.

„Nic. Jen se s tím zbytečně stresuješ, kotě. Budeš tam mít holky. Já vím, že si je nepamatuješ, ale určitě si k sobě zase najdete cestu. Vždyť ony tě zbožňují.“ řekl.

„Ale co když už se se mnou nebudou chtít bavit?“ řekla jsem. V mém hlase byl znát náznak smutku. Vážně jsem se bála. Já vím, budu tam mít Jungkooka, ale on taky bude chtít trávit čas s nějakými svými kamarády. Prý tam jako praktikanti jedou dva z těch, co tam každý rok jezdili s ním a byla to taková nerozlučná parta. A já mu to nemůžu zakazovat, vždyť by se zbláznil, kdyby byl celé dva týdny jen se mnou.

„Fakt se neboj. Není čeho.“ řekl a sundal jednu ruku z volantu, aby mi ji mohl konejšivě položit na koleno.

Pousmála jsem se a položila svou ruku na tu jeho. Asi má pravdu.

<><><>

Dojeli jsme na místo a šli k ostatním instruktorům a vedoucím tábora. Se všemi jsem se seznámila, oni už naštěstí věděli, že nemám šanci si je pamatovat. Kupodivu mi ale nějaké tváře přišly povědomé.

Účastníci tábora měli dorazit zhruba za půl hodiny a my mezitím každý dostal klíč od svého pokoje. Narozdíl od dětí, - no, dětí... puberťákům bych už tak asi říkat neměla - jsme nespali v chatkách, ale v budově, ve které se podávaly i snídaně, obědy a večeře, pořádaly se tu nějaké společenské hry a tak dále.

Pokoje byly buď po dvou nebo po čtyřech. Já byla s Min, Jee a Soomin. Prý to jsou ty tři holky, se kterými jsem se tu loni bavila. Tak uvidíme, jestli si s nimi padnu do oka i letos. Ostatní říkali, že sem dnes jedou spolu, ale bohužel zůstaly stát v nějaké koloně, a tak jdu zatím do našeho pokoje sama.

„Proč sakra nemůžeme mít pokoj spolu?“ rozčiloval se Jungkook, když jsme šli společně chodbou.

„Znáš pravidla, ne? Prostě nesmí být kluk s holkou.“ pokrčila jsem rameny a se smíchem sledovala jeho rozhořčení.

„Tak řeknu, že jsem gay. Třeba mě k tobě pak pustí.“

„To ti nikdo neuvěří, když vezmeme v potaz tvou minulost s holkama.“ uchechtla jsem se.

„To máš asi pravdu.“ zamumlal.

Zastavila jsem se přede dveřmi, za kterými se nacházel můj pokoj a odemkla jsem ho.

Jungkook vešel dovnitř se mnou, protože mi gentlemansky nesl mou cestovní tašku on. Nechápu, jak ji unesl, když měl v druhé ruce i tu svou, ale je to Jungkook. I kdyby mu ty ruce měly upadnout, tak by mi ji odnesl on.

„Děkuju.“ řekla jsem, když ji položil na zem vedle postele. Stoupla jsem si na špičky a dala mu pusu na tvář.

On si odložil svou cestovní tašku na zem, své ruce položil na mé boky a přitáhl si mě blíž k sobě, načež mě políbil.

„Nechceš se trochu pobavit, dokud tu nikdo není?“ zeptal se s provokativním úšklebkem.

Já zakoulela očima a lehce ho praštila pěstí do hrudi.

„Ty taky nemyslíš na nic jiného.“ odfrkla jsem si naoko pohoršeně.

„Nevím, kdo to posledně začal.“ naklonil pobaveně hlavu na stranu a já se začervenala, načež jsem sklopila zrak.

„To bylo něco jiného.“ zamumlala jsem tiše.

„Nebylo, je to úplně to samý. Takže?“ opět se snažil ze mě dostat kladnou odpověď.

Já k němu vzhlédla a zavrtěla hlavou.
„Kdokoliv může kdykoliv přijít. Takže ne.“

Jungkook si povzdechl, vtiskl mi rychlý polibek na krk a uchopil do ruky opět ucha od jeho cestovní tašky.

„Půjdu si taky odnést věci, uvidíme se pak.“ řekl. Já s úsměvem přikývla a když zmizel za dveřmi, pobaveně jsem zavrtěla hlavou. On se v tomhle ohledu asi nikdy nezmění.

Všechno jsem si vybalila a doufala, že budou holky v pořádku s tím, jakou postel jsem si vybrala a kterou část skříně přijala za svou.

Holky dorazily asi o půl hodiny později. Poznala jsem to podle smíchu a štěbetání, které šlo z chodby a blížilo se směrem k mému pokoji.
Nervózně jsem polkla. Budou se se mnou ještě vůbec chtít bavit?

„Ahoj.“ ozvalo se za mnou hned třikrát. Otočila jsem se a usmála se na trojici dívek stojících mezi dveřmi.

„Ahoj.“ řekla jsem a doufala, že nepoznaly, jak se mi klepe hlas.

„Můžu tě obejmout?“ vydechla jedna z nich. Malinko mi poskočilo srdce radostí - takže se se mnou vážně chtějí stále kamarádit.

„Uhm, jo, jasně.“ řekla jsem a udělala pár kroků k ní.

Dívka si mě okamžitě přitáhla do pevného objetí a ty další dvě se k nám přidaly. Přišlo mi to najednou tak známé, ačkoliv jsem si je nepamatovala.

„Já jsem Min. Jen abych ti oživila paměť.“ usmála se ta, která mě šla jako první obejmout. Poté však rozšířila zorničky a zakryla si dlaní ústa. „Promiň, to asi nevyznělo tak dobře, jak jsem si myslela.“ řekla, já nad tím ale jen mávla rukou a zasmála se.

„To je v pohodě.“ řekla jsem.

Představily se mi i Soomin s Jee. Byly tu dvě manželské postele a já tu svou sdílela s Min, která vůbec nebyla proti a několikrát zopakovala, jak je ráda, že mě vidí.

Poté jsme se už vydaly do jídelny, kde jsme měli sraz společně se všemi instruktory, vedoucími a účastníky tábora.