you're still my favorite crime | j.jk ✔️

20. Kapitola

Maya's pov

Uplynul už měsíc a pár dní od doby, co jsem nastoupila na vysokou školu a můžu říct, že jsem se tu konečně začínala cítit docela dobře a měla jsem pocit, že sem zapadám. Škola byla náročná, i Jungkook toho měl docela dost na práci, a tak jsme bohužel neměli tolik času na to, abychom si mohli bůhví jak často zavolat, i tak jsme si ale psali a dávali si o sobě vědět.

Jee už začínala být trošku zoufalá, protože mezi ní a Jiminem nic neproběhlo a ona o něj nepřestávala jevit zájem, ba naopak mi přišlo, že po něm touží čím dál tím víc. Přišlo mi to trochu zvláštní a překvapivé, Jee nebyla ten typ, který by vydržel víc jak měsíc, aniž by se mezi ní a dotyčnou osobou něco stalo.

Sledovala jsem svou kamarádku, jak sedí na posteli a snaží se dodělat prezentaci, která měla být za dva dny hotová. Myšlenkami však byla úplně jinde, bylo vidět, jak je nesoustředěná a má hlavu v oblacích.

„Jee?“ řekla jsem a ona se ke mně otočila.

„Ano?“

„Miluješ ho?“ zeptala jsem se a ona se začervenala, načež ode mě odvrátila zrak a odkašlala si.

„Ne. Nevím. Já... Nedokážu to odhadnout. Pořád se známe docela krátce, ale strávila jsem s ním už tolik času, že toho o něm vím docela dost a mám ho vážně ráda. Ale nevím, jak se pozná láska. Nikdy jsem nebyla doopravdy zamilovaná, v podstatě mi vyhovovalo, když se mi líbil nějaký kluk a já s ním strávila jednu noc a to bylo všechno. Ale u Jimina mám takový jiný pocit.“ řekla a v rukou nervózně žmoulala lem od peřiny.

Já se pousmála a posadila se, jelikož jsem na své posteli doteď ležela.

„Přeci víš, jestli k němu něco cítíš, ne?“

„Asi ano, ale nevím, jak mám sakra poznat lásku. Co když mě to přejde? Teď na to sice nemám ani pomyšlení, ale... Já to prostě nevím. Jak jsi poznala ty, že jsi zamilovaná do Jungkooka? Taky je tvá první láska, ne?“ Jee se na mě opět podívala a já se zamyslela.

„No... Upřímně mi to asi ani nedošlo, dokud mi on sám neřekl na maturiťáku, že mě miluje. Ale když se nad tím teď zpětně zamyslím, tak jsem to asi v hloubi duše věděla už dávno předtím, jen jsem si to odmítala připustit, protože jsem si myslela, že mi ty city nikdy neopětuje a nemůžu mu o tom říct. Ale asi jsou věci, díky kterým jsem to poznala. Například to, že jsem se o něj bála, když jel někam na motorce. Pořád jsem ho chtěla mít po svém boku a stýskalo se mi hned, co jsme se rozloučili. Měla jsem s ním pocit bezpečí, který jsem nikdy předtím necítila. Bušilo mi srdce pokaždé, když se mě byť jen malinko dotkl. A ve chvíli, kdy mi Shin řekl, že už se známe takovou dobu a že mě Jungkook celou dobu jen vodil za nos, jsem měla pocit, že mi praskne srdce a zbortí se mi celý svět. Jo, to byl asi moment, kdy jsem si podvědomě začínala uvědomovat, co k němu doopravdy cítím. A když se mi omluvil a řekl mi o svých pocitech, ani trošku jsem nezaváhala a okamžitě mu řekla, že ho taky miluju. Takže nejspíš takhle jsem to poznala.“ dokončila jsem svůj monolog a Jee na mě zůstala dojatě koukat.

Asi jsem nikdy nikomu neřekla, co pro mě Jungkook znamená, ani jemu ne. Mohla jsem mu říkat a dokazovat mu, že ho miluju, ale nikdy jsem mu neřekla tohle všechno. Ani nevím, proč tomu tak bylo. Nejspíš jsem měla pocit, že by mu to přišlo až moc "sladký" a "klišé“. Nebyli jsme úplně tím roztomilým párem, který by si každý den vyznával lásku a oslovoval se bůhví jakými přezdívkami, ačkoliv nás třeba holky za ten roztomilý pár považovaly i bez toho.

„To je tak moc hezký. Řekla jsi mu tohle všechno někdy?“ zeptala se mě Jee. Pousmála jsem se. Jako kdybych nad tím zrovna nepřemýšlela.

„Ne, neřekla. Nevím, jestli by o to vůbec stál.“ pokrčila jsem rameny.

„Měla bys mu to říct. Tváří se jako drsňák se srdcem z ledu, ale myslím si, že ty jsi pro něj všechno. Možná ti to neříká, ale pokaždé, když jste spolu, tak mě fascinuje, jak se na tebe dívá. V jeho očích je vidět, co pro něj znamenáš.“ řekla Jee a já pokývala hlavou, přičemž jsem měla na tváři široký úsměv. Nevím proč, ale dělalo mi hroznou radost, když si lidi všímali naší vzájemné lásky a našeho pouta.

„A ty bys zase měla říct Jiminovi, co k němu cítíš, pokud tam tedy nějaké city jsou.“ zadívala jsem se na ni a ona se znovu začervenala.

„Myslím, že... Že k němu vážně něco cítím, něco nového. Nevím, jestli je to přímo láska, ale vím, že chci, aby byl můj a chci s ním být víc než kamarádka. Jen mám strach, že mě odmítne.“ řekla. Zněla trošku nešťastně.

„Neodmítne tě, to si nemyslím. Je vidět, že s tebou flirtuje a kouká po tobě, má tě rád. Samozřejmě ti tu nemůžu zaručit, že je do tebe vážně zamilovaný, ale myslím si, že k tobě něco cítí a měla bys mu o tom říct.“ řekla jsem a věnovala jí vřelý úsměv.

Jee najednou vyskočila na nohy a já se na ni podívala s nadzvednutým obočím.

„Děkuju, Mayo. Jdu na to. Řeknu mu, co cítím, a to hned teď.“ řekla odhodlaně a než jsem stačila něco říct, zmizela za dveřmi od našeho pokoje.

Chvíli jsem dveře nechápavě pozorovala, poté jsem ale pobaveně zavrtěla hlavou a usmála se. Mám tu šílenou holku vážně ráda.

<><><>

Vím, že je tahle kapitola trochu o ničem, ale přišlo mi správné věnovat chvilku i Jee, ta si taky zaslouží lásku a trochu více pozornosti v tomto příběhu 😅 doufám, že příští kapitola už bude opět záživnější a že se vám i tato alespoň trochu líbila.🤍