you're still my favorite crime | j.jk ✔️

14. Kapitola

Maya's pov

Byl konec prázdnin a můžu říct, že i když jsme s Jungkookem nic moc nedělali, užila jsem si je. Občas jsme si vyjeli na nějaký výlet, ale jinak jsme se jen poflakovali buď u něj nebo u mě doma. Chodili jsme ale na procházky a do kina a já byla šťastná. Několikrát jsme se sešli i s Taehyungem, Hoseokem a jejich přítelkyněmi a ještě víc jsem si uvědomila, že i tihle dva kluci, kteří mi dělali na začátku čtvrťáku ze života peklo, mi budou moc chybět.
Přirostli mi k srdci.

Stála jsem ve svém pokoji a snažila se vstřebat to, jak moc je prázdný. Vše jsem měla již připravené a naskládané v kufrech, abych si to mohla odvézt na vysokou školu.

Nervózně jsem polkla a snažila se to nebrat s  příliš velkým smutkem. A to mě ještě čekalo to nejhorší - loučení s Jungkookem.

Vylezla jsem před barák a rozhodla se, že tu na něj počkám. Měl ke mně dorazit tak do pěti minut. Rozloučíme se a každý pak pojedeme svou cestou.

Když jsem zaslechla auto zastavující v ulici, okamžitě jsem vyběhla z branky od zahrady a vletěla mu do náručí.

Chvíli jsme jen stáli ve vzájemném objetí, Jungkook mě k sobě tiskl a jemným hlazením po zádech se snažil uklidnit mé zběsile bušící srdce.

„Dej tam na sebe pozor, ty moje kopyto.“ zamumlal do mých vlasů a jeho slova mi vehnala slzy do očí.

„A ty zase na sebe. Pokud tam budeš někdy jezdit na motorce, tak buď opatrný. A i v autě buď opatrný. Prostě pořád.“ řekla jsem.

„Zavoláme si večer?“ zeptal se. Souhlasně jsem zamumlala a poté se od něj odtáhla.

Vzal mou hlavu do dlaní a přitiskl své rty na mé. Neváhala jsem a okamžitě s ním začala spolupracovat. Rukama spojenýma za jeho krkem jsem ho začala hladit ve vlasech a přála si, aby tahle chvíle nemusela skončit.

Opřela jsem se svým čelem o jeho a snažila se hystericky nerozbrečet. Nechtěla jsem být taková. Už jsem kvůli tomu před ním brečela stokrát, nemůže mě pořád uklidňovat.

„Miluju tě.“ zašeptala jsem.

„Miluju tě, kotě.“ řekl tiše. Byla jsem ráda, že jsme si to neříkali moc často. Mělo to pak větší kouzlo.

Naposledy jsme se políbili a on poté nasedl do auta, načež odjel vstříc novému životu. Obličej se mi skřivil bolestnou grimasou a hned jsem popotáhla a otřela si své vlhké oči. Je na čase také vyrazit.

Nasedla jsem do auta společně se svými rodiči a bratrem, jelikož já sama auto neměla, vlastně ani řidičák, a tak mě museli odvézt. Nejspíš by to ale udělali i v případě, kdybych měla vlastní auto, protože chtěli jet se mnou a rozloučit se až na místě. Věděli, že moc často doma nebudu. Jungkook by musel jet pro mě do Jeonju, což by byly dvě hodiny cesty a poté z Jeonju do Busanu, což by byly další dvě hodiny a nechtělo se nám to podstupovat, tudíž bude Jungkook jezdit pouze za mnou.

<><><>

Rozloučila jsem se se svou rodinou a poté se pustila do vybalování věcí. Už jsem měla ve škole domluvené, že budu na koleji s Jee, ta tu ale ještě nebyla. Nevěděla jsem, jestli by jí náhodou nevyhovovala víc postel, kterou jsem si vybrala já, ale nechtělo se mi na ni čekat. Kdyžtak se prohodíme.

Uběhla asi hodina a já už měla téměř vše vybalené, když v tom se mezi dveřmi objevila mně moc dobře známá vysmátá dívčí tvář.

„Ahoj!“ zavýskla Jee a položila svůj obří kufr vedle druhé z postelí. Přísahám, že takhle velký kufr jsem snad nikdy neviděla. Ale Jee musí být vždy něčím speciální.

Pevně jsme se objaly a já byla vážně ráda, že tu budu mít někoho, koho znám.

Má kamarádka se taky pustila do vybalování svých věcí. Vytáhla jsem z kufru poslední kus oblečení, čímž byla velká černá mikina. Mikina, která patřila nejdůležitější osobě v mém životě.

Přitiskla jsem si mikinu k nosu a nasála jeho vůni. Sice je to už dlouho, co ji měl naposledy na sobě, jelikož mi ji už před dlouhou dobou nechal, pořád jsem ho z ní ale cítila. Možná to bylo tím, že jsem ji často měla na sobě, když jsem se k němu tulila.

Posadila jsem se na postel, mikinu si položila na stehna a zabodla do ní svůj pohled. Povzdechla jsem si a přejela po ní rukou. Alespoň tu mikinu tu mám, když ne jeho.

„To je jeho, viď?“ zeptala se opatrně Jee a přistoupila ke mně. Beze slov jsem přikývla.

„Voní úplně jako on. Takže se omlouvám, pokud si k ní budu někdy přehnaně čuchat jako pošuk.“ smutně jsem se zasmála a Jee se usadila na postel vedle mě. Vzala mě kolem ramen a já se jí opřela o rameno.

„Však vy to zvládnete. Já vím, že se vám po sobě bude stýskat, když jste byli zvyklí být spolu pořád, ale uvidíš, že týden vždy uteče jako voda a na víkend ho budeš mít u sebe.“ řekla Jee povzbudivým tónem a pohladila mě po paži.

„Já vím, děk-“

Přerušil mě ale nějaký kluk, který nám vletěl do dveří od pokoje.

„Všichni prváci dnes povinně na pokoj jedenáct. Dáme si takový seznamovací večírek.“ řekl zadýchaně. Nejspíš takhle obíhá všechny pokoje na chodbě. Než jsem se nadála, zmizel.

„No, tak to určitě. Jsem úplně v náladě jít se bavit.“ ironicky jsem se uchechtla, složila mikinu a položila ji na svůj polštář.

„Ale no tak, musíme tam jít! Aspoň se seznámíme s ostatními. A krom toho... Nevidělas, jak byl ten kluk zatraceně sexy?“ řekla Jee.

„Aha, tak odtud vítr vane, líbil se ti a proto tam chceš,“ zasmála jsem se, „a ne, neviděla. Byl tak rychle pryč, že jsem to nestihla postřehnout.“

„Prostě půjdeme. Bude to fajn. A odreaguješ se.“ řekla Jee.
Možná má pravdu.