you're still my favorite crime | j.jk ✔️

31. Kapitola

Maya's pov

Vylezla jsem z koupelny a Jee už na mě netrpělivě čekala.

„Tak co?“ vyhrkla, když si všimla, že už jsem přišla.

„Jsem těhotná.“ zamumlala jsem. Jee pootevřela ústa, následně si na ně přitiskla ruku a vykulila oči.

„Co... Co budeš dělat? Řekneš mu to?“ zeptala se má kamarádka. Já se posadila k ní na postel a opřela se lokty o svá kolena, načež jsem zabořila svůj obličej do dlaní.

Povzdechla jsem si a snažila se sama sebe uklidnit.

„Já nevím, co budu dělat. Ani netuším, jestli mu o tom mám říct. Nemyslím si, že stojí o děcko, navíc se mnou. A já taky nevím, jestli jsem připravená stát se mámou. Vždyť jsem v prváku na vysoké, sakra, nemůžu mít mimino.“ řekla jsem.

„Víš, že můžeš jít na potrat, viď? Neodsoudím tě za to,“ Jee mě začala rukou hladit po zádech, „pokud to dítě vážně nechceš, tak si ho nemusíš nechávat. Není to ještě vyvinutý plod, takže by to pro tebe nemuselo být tak hrozné a nebude ti připadat, že jsi ho zabila nebo něco.“

„Já vím, ale je mi líto dát ho pryč, to nechci.“ špitla jsem.

„Tak kdy jste s Jungkookem... Zkrátka kdy jste ho počali?“ zeptala se nervózně.

Nemusela jsem nad tím moc přemýšlet, protože když jsme spolu spali naposledy, byl to poprvé a naposledy, co jsme nepoužili ochranu.

„Před měsícem.“ řekla jsem.

„Tak to máš ještě čas na rozmyšlenou. Kdybys ho nechtěla, můžeš jít na ten potrat, hm?“ řekla Jee a v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře.

Mezi nimi se objevila Jiminova hlava a já se pousmála. Ten kluk má talent na to přijít vždy ve chvíli, kdy něco řešíme.

„Neruším?“ zeptal se.

Jee se na mě tázavě podívala. Bylo mi jasné, že neví, zda mi Jiminova přítomnost zrovna teď nebude vadit a zda mu o tom vůbec chci říct.

Já ale přikývla. On tedy přišel za námi, políbil Jee a poté se posadil na postel k nám.

„Tváříte se nějak divně, stalo se něco?“ zeptal se starostlivě.

„Právě jsem zjistila, že jsem těhotná.“ řekla jsem nervózně. Netušila jsem, jak na to bude reagovat a měla jsem strach, že ho třeba pohorší, že jsme si s Jungkookem nedali pozor.

„Ty jsi... Cože?“ vykulil oči.

„Bylo mi už poněkolikáté nevolno, tak jsem si udělala test.“ zašeptala jsem.

„A co budeš dělat?“

„Netuším. Vážně nevím.“ řekla jsem a zamrkala, abych zahnala slzy. I kdybych se rozhodla si to malé nechat, co na to řeknou rodiče? Určitě nebudou chtít, abych v devatenácti letech měla dítě. Vlastně skoro ve dvaceti, za pár dní mám narozeniny, ale i tak.

Cítila jsem, jak si mě Jimin přitáhl do objetí.

„Ať už se rozhodneš jakkoliv, stojíme při tobě, ano?“ zamumlal.

„Děkuju vám.“ řekla jsem tiše.

<><><>

Uplynulo nějakých deset dní, během kterých jsem oslavila své dvacáté narozeniny. No, oslavila... Jee chtěla slavit, ale já na nic neměla náladu. Stavila jsem se u rodičů, kteří stále nevěděli, že jsme se s Jungkookem rozešli a ani nevěděli, že s ním čekám dítě.

Během těch dlouhých deseti dní jsem se rozhodla, že si to miminko nechám. Vlastně se mi docela líbila představa, že se o něj budu starat a už jsem si to uměla víc představit. Jediný problém byl ten, jak to mám říct rodičům a jestli to říct Jungkookovi.
On se o to nebude chtít starat, vím to. Není připravený stát se tátou, to na něm prostě poznám.

Seděla jsem na posteli a snažila se naučit ještě něco na mou zkoušku, která mě čeká pozítří. Slyšela jsem, jak mi vibruje mobil, a tak jsem ho uchopila do ruky a zadívala se, kdo mi volá. Byl to Taehyung. S úsměvem jsem hovor přijala. Na konci čtvrťáku se z nás nakonec stali docela dobří přátelé a já už s ním dlouho nemluvila, a tak mi udělalo radost, že mi sám od sebe zavolal. Pozdravila jsem ho a on mě taky, poté se rozhostilo ticho.

„Viděla jsi zprávy?“ zeptal se nervózně.

„Ne, nekoukám na ně. Proč?“ zeptala jsem se a zakousla se do jablka, které jsem držela v ruce.

Tae si nejdříve povzdechl, poté opět promluvil. Nechápala jsem, proč je tak nervózní.

„Ve zprávách bylo, že se na dálnici srazilo osobní auto s motorkou a říkali tam, do jaké seoulské nemocnice převezli zraněné. Měl jsem takový divný pocit, tak jsem tam zavolal.“ Taehyung se opět odmlčel a hlas se mu trošku třásl.

„Na té motorce seděl Jungkook, Mayo.“

<><><>

Hezký večer!
Já vím, že je to v poslední době jeden zvrat za druhým, ale přišlo mi, že knížka začíná být poněkud nudná a nic moc se neděje. Doufám, že mi to drama odpustíte😂🤭