you're still my favorite crime | j.jk ✔️

6. Kapitola

Maya's pov

U snídaně jsme s holkama smály tomu, jak byla před chvílí v pokoji Jee zvědavá a neodbytná, když v tom se u mě objevil Jungkook. Přišel mi jen popřát dobré ráno, seděl se svými kamarády. Bylo znát, že by se nejradši zeptal, čemu se smějeme, ale nakonec to neudělal, políbil mě a zmizel.

„Nikdy jsem ho neviděla tak zamilovaného.“ řekla Jee a s úsměvem se na mě zadívala.

„To bude tím, že nikdy zamilovaný nebyl.“ uchechtla se Soomin.

Jen jsem se pousmála a slabě se začervenala. Myšlenka, že jsem jeho první láska, mě pořád dostávala do kolen. Nikdy bych nečekala, že chladný a mrzutý Jeon Jungkook roztaje kvůli někomu, jako jsem já.

„A ty se taky usmíváš jako měsíček na hnoji. Jste tak sladký, až je mi z vás špatně. Jo, žárlím, klidně to přiznám. Taky bych brala takový vztah.“ řekla Min a zklamaně našpulila spodní ret.

Věnovala jsem jí povzbudivý úsměv a chystala se jí říct slova útěchy, ale Jee do toho vstoupila.

„Přesně, soucítím s tebou. Navíc když není Maya zdaleka jediná, kdo je tu z nás čtyř zadaný. Viď, Soomin?“ řekla Jee. Já a Min jsme vytřeštily oči, Jee ji skenovala pohledem a Soomin zrudla, načež odložila vidličku a odkašlala si.

„Nedělej z toho vědu. Nic mezi námi není.“ řekla.

„Mezi kým? Je to někdo odtud?“ zeptala jsem se a také odložila svůj příbor. Tohle je zajímavější než má snídaně.

Soomin se rozhlédla, nejspíš chtěla zjistit, zda ji nikdo neposlouchá. Ale celou jídelnou se rozléhaly hlasy, které mluvily jeden přes druhý a cinkání příborů o talíře, tudíž nehrozilo, že by nás někdo slyšel.

Naklonila se tedy víc přes stůl a rukou nám naznačila, ať ji napodobíme.

„Dobře, něco se děje. Když jsem byla včera v noci na hlídce s Jaesangem, trochu se mnou flirtoval a já s ním taky. Nedali jsme si pusu a nic se mezi námi nestalo. Řekla jsem to zatím jen Jee, což byla chyba, protože mi mohlo dojít, že to při nejbližší příležitosti vyžvaní.“

Já a Min jsme pootevřely ústa a zůstaly na ni nechápavě hledět.

„Ty a Jaesang?“ vydechla jsem.

„No... Ani nevím, jestli se mu taky líbím, ale on mně moc a... Třeba se mnou flirtoval jen kvůli tomu, aby zahnal nudu.“ pokrčila rameny Soomin.

„To si nemyslím. Kouká na tebe.“ řekla Min a já se podívala směrem, kterým se Min dívala, Soomin taktéž.

Jaesang věnoval Soomin malý úsměv a zamával jí. Ona jemu také, poté se otočila zpět k nám a my tak mohly vidět, jak jí červenají tváře.

„Buďte ticho.“ řekla už preventivně a my se všechny tři zasmály.

<><><>

Na dnešní den byl v plánu nějaký celodenní pěší výlet. Byla jsem zvědavá, jak zvládneme korigovat děcka i na silnici a došla k závěru, že to za mě budou nejspíš muset dělat ostatní instruktoři a vedoucí, protože jsem nedokázala ani pořádně zvýšit hlas, když jsem je musela okřiknout.

Šli jsme hezkou lesní pěšinkou, Jee s Min byly několik metrů přede mnou a Soomin kupodivu před chvílí odešla dopředu za Jaesangem, který na ni zavolal, jestli se nechce přidat k němu a ona pochopitelně souhlasila.

Lehce jsem nadskočila, když se kolem mého pasu ocitla něčí ruka. Vzhlédla jsem k osobě a když jsem se setkala s těma důvěrně známýma krásnýma očima, usmála jsem se.

„Ahoj,“ řekla jsem a Jungkook se ke mně sklonil, aby mě na přivítanou mohl políbit.

Šli jsme bok po boku lesem a já byla ráda, že jsem zase chvíli s ním. Nevím, jak to bez něj budu zvládat na vysoké, když se budeme vídat pouze o víkendech. Sice jsme si slíbili, že si budeme každý den psát a volat, ale věděla jsem, že mi bude chybět i ten fyzický kontakt.

„Čemu jste se to ráno tak smály?“ zeptal se zvědavě.

„No,“ zasmála jsem se, „vlastně jsme se smály Jee a její zvědavosti. Ptala se na tebe.“ řekla jsem.

„Cože? Proč na mě?“ nadzvedl nechápavě obočí.

„Ptala se mě, jaký jsi v posteli.“ uchechtla jsem se a doufala, že jsem to řekla dostatečně potichu, aby to slyšel jen on.

„A co jsi jí odpověděla?“ zeptal se dychtivě.

„To bys tak chtěl vědět, co?“ uchechtla jsem se a přestala ho objímat kolem pasu, abych ho mohla vzít za ruku.

Kráčeli jsme s propletenými prsty vedle sebe a on byl čím dál tím zvědavější.

„Ale no tak, řekni mi to!“ zaškemral.

„Když tě to tak zajímá, tak jsem jim řekla, že to nedokážu popsat, protože na to slova nestačí. Spokojený?“ řekla jsem nakonec.

„A myslela jsi to v dobrém nebo špatném slova smyslu?“

„V dobrém, samozřejmě.“ řekla jsem tiše a cítila, jak mi rudnou tváře.

Jungkook se prudce zastavil a donutil mě tím také zastavit.

Dvojice nás postupně předbíhaly a když se na nás vedoucí tábora nechápavě zadíval, tak na něj Jungkook jen mávnul, že je doženeme. Vedoucí se ze začátku netvářil příliš přívětivě, ale s Jungkookem si docela rozuměli, a tak nás nechal být.

„Ještě chvíli se o tom budeme bavit a budeme se muset zašít někde v lese.“ zamumlal a já nadzvedla obočí nad jeho volbou slov.

„Myslím to vážně. Strašně mě rozčiluje, že nás Jaesang vyrušil, protože tě chci, ale nemáme ani jednu debilní chvíli o samotě.“ řekl otráveně a já se musela zasmát nad jeho naštvaným výrazem.

Objala jsem ho oběma rukama kolem pasu a vzhlédla k němu.

„Já tě taky chci, ale asi s tím budeme muset počkat do konce tábora.“ zamumlala jsem.

„Do konce tábora? Tak to rozhodně ne, kotě. Prostě dneska večer vystrnadím Jaesanga od nás z pokoje.“ řekl a já najednou dostala nápad.

„Uhm, asi vím, jak to udělat. Jaesang vypadá, že se mu líbí Soomin a on jí taky. Můžeme jim nějak domluvit rande.“ řekla jsem a Jungkookovi se na tváři objevil vítězný úsměv.

„Fajn. Zařídím to. A teď už bychom měli jít za ostatními.“ řekl a vzal mě opět za ruku, načež jsme dohnali ostatní.