you're still my favorite crime | j.jk ✔️

15. Kapitola

Maya's pov

Vešly jsme s Jee do pokoje číslo 11 a ulevilo se mi, když jsem si všimla, že tu zas tolik lidí není. Neměla jsem dobrý pocit z přelidněných místností, takže mi to vyhovovalo.

„Tamhle je ten kluk. Bože, ten je tak... Bože.“ vypadalo to, že Jee došla slova, což u ní nebylo zas tak časté. Podívala jsem se směrem, kterým směřoval její pohled.

U stolu na konci místnosti stál nějaký černovlasý kluk v bílém tričku a černých džínách. Byl menšího vzrůstu, ale i tak si myslím, že byl vyšší než my.

„Co si o něm myslíš?“ Jee se na mě prudce otočila a já se musela zasmát jejímu výrazu.

„Nevím. Prostě obyčejný kluk.“ pokrčila jsem rameny a ona mě praštila dlaní do ramene.

„Fajn, je docela pěkný, spokojená?“ zakoulela jsem očima. „Jen asi nedokážu nikoho vnímat tak, jako vnímám Jungkooka.“ zamumlala jsem.

„Já vím, že on je pro tebe ten nejkrásnější kluk na světě, ale nemůžeš popřít to, že ta osoba, kterou jsem ti právě ukázala, je sakra sexy.“ řekla Jee a já jen pobaveně zakroutila hlavou.

„Tobě se každou chvíli líbí někdo jiný, alespoň podle toho, co říkaly Min a Soomin. Krom toho, na táboře jsi mluvila tak o třech různých klucích.“ poznamenala jsem a ona si odkašlala.

„To je sice pravda, ale- do prdele, Mayo, on jde sem.“ řekla.

Podívala jsem se před nás a doopravdy u nás zastavil černovlasý mladík, na kterého měla má kamarádka zálusk.

„Ahoj, holky. Jsem rád, že jste přišly, moc lidí tu nakonec není,“ zasmál se, „jsem Jimin.“ dodal.

„Já jsem Min-jee, ale všichni mi říkají Jee.“ řekla pohotově.

„Jsem Maya.“ řekla jsem a věnovala mu drobný úsměv, abych působila alespoň trochu mile a netvářila se celý večer jako kakabus jen proto, že mi chybí můj přítel.

Jimin se nás zeptal, zda bychom si nechtěli jít povídat někam stranou, protože mu tady jsme nejsympatičtější. Působil na mě tak, že s námi spíš trochu flirtuje, ale možná je to jeho normální chování, těžko říct. Každopádně působil mile, tudíž jsem neprotestovala. Snad ani nemusím říkat, s jakou pohotovostí souhlasila Jee.

S Jee jsme se usadily na jednu z postelí, která v pokoji byla a náš nový kamarád se usadil do tureckého sedu na zem a vzhlížel k nám.

Seděly jsme tu tak už asi čtvrt hodiny a já řekla možná tak dvě věty, zbytek času se bavili oni dva spolu.

„Proč jsi tak tichá?“ zeptal se mě zničehonic Jimin.

„Její kluk je na univerzitě v Seoulu a ona na něj nemůže přestat myslet, protože se jí stýská.“ řekla to za mě Jee a já se pousmála. Byla jsem ráda, že to řekla ona, protože jsem se bála, že začnu brečet, když o tom promluvím.

„To mě mrzí. Jak dlouho jste spolu?“ zeptal se.

„Chodíme spolu sedm měsíců, ale už předtím jsme mezi sebou něco měli a něco zažili.“ řekla jsem a musela se usmívat už při pouhé myšlence na něj.

„To jste spolu už docela dlouho. Ale pokud tě miluje, tak se nemusíš bát. Vydržíte to.“ povzbudivě se na mě usmál a Jee se pobaveně rozesmála.

„Prý pokud tě miluje. Ten je v tom až po uši, miluje ji víc než cokoliv, i když to nedává najevo. Ale způsob, jakým se na ni dívá... Je to tak hezký.“ vydechla Jee a já se slabě začervenala.

Těšilo mě, že i ostatní lidi si všímají toho, co mezi sebou máme a nemyslí si, že se mnou je Jungkook jen kvůli tomu jednomu.

„Čau, lidi!“ ozvalo se u nás a já sebou trhla. Objevili se před námi nějací další dva kluci, kteří nejspíš teprve přišli, protože jsem je tu doteď neviděla.

Okamžitě se usadili vedle Jimina a usoudila jsem, že se ti tři znají, protože se hned začali přátelsky vítat.

„Tohle je Namjoon a Jin. Jsou o rok starší než já, oba chodí do druháku, ale už se s nimi pár let znám.“ řekl Jimin.

S Jee jsme se představily a kluci se s námi dali do řeči. Mobil, který jsem měla na klíně zavibroval, a tak jsem k němu sklopila zrak.

„Můžu ti zavolat?“ stálo tam. Pousmála jsem se a okamžitě mobil uchopila do ruky.

„Jasně. Dej mi dvě minutky 😘“ odepsala jsem a vstala z postele, na které jsem doteď seděla.

„Odběhnu si.“ řekla jsem a Jee chápavě přikývla.

Šla jsem po chodbě a nakonec zamířila do mého pokoje. Usadila jsem se ke stolu, opřela mobil o skleničku, kterou jsem zde měla položenou a v tu chvíli se mi na displeji objevil příchozí videohovor.

Odkašlala jsem si a přehodila si své dlouhé zrzavé vlasy přes rameno a až poté jsem hovor zvedla.

Pozdravili jsme se a já byla šťastná, že ho vidím alespoň takhle.

„Tak jak se ti tam líbí? Moc ten pokoj nevidím, ale ta část, která je za tebou, vypadá docela k světu.“ řekl. Ohlédla jsem se za sebe a poté přikývla.

„Ano, je to tu hezké. Jsem moc ráda, že tu mám Jee. Když už jsem u ní, má tu nový objev.“ řekla jsem s úsměvem a můj přítel se rozesmál.

„Tak to mě vůbec nepřekvapuje. Kdo to zas je?“ řekl pobaveně.

„Je to taky prvák, jmenuje se Jimin. Přiběhl za námi, aby nás pozval na nějaký uvítací večírek pro prváky, což vlastně ani nemůžu považovat za večírek, bylo nás tam fakt málo. Každopádně Jee se do něj okamžitě zbláznila.“ zasmála jsem se.

„A ty? Taky ses do něj zbláznila?“ zkoumavě si mě prohlédl a já zakoulela očima.

„To opravdu ne. Však víš, že chci jen tebe.“ pokrčila jsem rameny.

„No, to vím, ale teď tam je určitě spousta nových kluků.“ řekl a v jeho hlase byla znát žárlivost.

„Hej,“ zamumlala jsem, „je jasný, že tu potkám nové lidi a bude mezi nimi i mužské pohlaví, ale nikdo by tě nikdy nemohl nahradit. Jsi můj a jsi perfektní.“ usmála jsem se.

„Já vím, že jsem perfektní. Oznamuješ mi to jako nějakou novinku.“ řekl a já se plácla do čela. Jeho egoistická stránka je zpět. Ale nemůžu říct, že bych to na něm neměla částečně ráda.
Je to můj perfektní egoista.