you're still my favorite crime | j.jk ✔️

35. Kapitola

Maya's pov

Nějakým zázrakem jsem se zvládla na zkoušku naučit a dostala dobrou známku. Jee byla nadšená, že jsme s Jungkookem v pořádku a že se to vysvětlilo, Jimin byl také rád.

Další zkoušku jsem si přesunula až na poslední možný termín, který byl za devět dní, protože jsem chtěla strávit pár dní s Jungkookem a postarat se o něj. Už byl u sebe doma, což se mi zpočátku moc nelíbilo, protože jsem nechtěla, aby tam byl sám. Tae a Hobi mi ale slíbili, že se o něj postarají. Pochopitelně u něj také nemohli být pořád, jelikož se také museli učit, ale naštěstí jsme měli rozdílné termíny zkoušek, a tak jsme se tam u něj mohli střídat.

Zazvonila jsem na zvonek a za chvíli se za dveřmi objevil Jungkook. Doopravdy nechápu, že si při té nehodě nezlomil ani jednu nohu. Bohužel to odnesla ta horní část jeho těla, ale alespoň mohl chodit.

„Ahoj.“ pozdravila jsem ho a stoupla si na špičky, načež jsem mu věnovala láskyplný polibek. Chyběl mi.

Odpoledne jsme strávili v obýváku a dívali se na filmy. Ani jeden z nás na nic jiného neměl energii. Byli jsme rádi, že můžeme být spolu.

„Miluju tě.“ řekl tiše zničehonic. Otočila jsem se na něj a zadívala se mu do tváře. Vypadal unaveně, měl rozcuchané vlasy, ale i tak byl zatraceně atraktivní.

„Já tebe taky.“ řekla jsem. Přitiskl své rty na mé a já cítila, jak se naše polibky postupem času stávají vášnivějšími. Své rty přesunul z mých před mou čelist až na krk. Zaklonila jsem hlavu a zasténala.

Odtáhli jsme se od sebe a zadívali se jeden druhému do očí.

„Chci tě, “ zašeptal, „ale upřímně se nemůžu moc hýbat.“ uchechtl se následně a já vyprskla smíchy.

„To nevadí. Počkáme, až na tom budeš líp.“ usmála jsem se.
Jungkook si s úšklebkem zajel tou zdravou rukou do vlasů.

„Začíná mi to nějak růst.“ uchechtl se a já se zadívala na jeho havraní vlasy.

„Ale moc ti to sluší. Líbíš se mi tak.“ řekla jsem. Vážně mu to slušelo. Bylo to jiné, ale hezké.

„Fakt?“ zeptal se překvapeně.

„Jo. Vypadáš sexy.“ moc dobře jsem věděla, že mu to akorát zvedne ego, ale chtěla jsem zase vidět ten jeho potěšený výraz a to, jak se dme pýchou. Je odjakživa pyšný na to, jak je hezký.

Měla jsem pravdu, jeho výraz se okamžitě změnil z unaveného v sebevědomý. Bylo to na jednu stranu i roztomilé, jak ho to potěšilo.

Dívali jsme se na filmy asi až do půlnoci, poté se Jungkook zvedl, že by se měl jít vysprchovat.

„Počkej... Můžu s tebou mluvit?“ řekla jsem nervózně. Měla jsem v plánu mu říct o tom, že jsem těhotná. Bude lepší, když se k tomu odhodlám teď a nebudu to příliš odkládat. Musím využít toho, že jsem sebrala odvahu.

Jungkook přikývl a zvědavě se na mě podíval.

„Já... Já úplně chápu, že to pro tebe asi bude šok a chápu, pokud budeš naštvaný,“ řekla jsem a začala si nervózně pohrávat s prstýnkem, který jsem měla na pravé ruce, „upřímně se nebudu divit, když budeš reagovat nějak špatně, protože to nejspíš bude těžké přijmout. Ale... Jsem těhotná.“ řekla jsem nakonec.

Na mém příteli bylo vidět, jak moc ho to šokovalo. Zůstal na mě nevěřícně koukat a poté nervózně polkl.

„Jak dlouho?“ zeptal se.

„No... Muselo se to stát, když jsme spolu naposledy spali, takže přes měsíc a půl? Jo, asi tak nějak. Zhruba měsíc a tři týdny.“ zamumlala jsem.

Jungkook chvíli beze slova seděl a zíral do země. Nejspíš nevěděl, co říct. Nechtěla jsem na něj naléhat, a tak jsem jen seděla.

„Jdu do té sprchy. Vyřešíme to později.“ řekl. Nedokázala jsem na jeho hlase poznat, jestli je naštvaný. Byl tak nějak bez emocí.

„Zvládneš to? Máš pořád zraněnou tu ruku a žebra.“ řekla jsem starostlivě.

„Budu v pohodě.“ řekl a opustil obývací pokoj. Oči se mi začínaly plnit slzami a já nevěděla, co s tím mám dělat. Měla jsem pocit, že to nepřijme a rozejde se se mnou. Nebudu tvrdit, že by mě to překvapilo, protože Jungkook na sobě nikdy nedával znát, že by byl připravený na dítě.

Pomalu jsem se zvedla a odešla do Jungkookova pokoje. S popotáhnutím jsem si lehla do postele a nechala slzám volný průchod. Nakonec jsem neplánovaně během pěti minut usnula.

<><><>

Vzbudil mě až něčí hlas. Pootevřela jsem oči, ale ležela jsem zády k chlapci, který na mě mluvil. Bála jsem se na něj otočit.

„Mayo, kotě, jsi vzhůru?“ zašeptal a pohladil mě rukou po zádech.

Otočila jsem se nakonec čelem k němu. Oči jsem měla nejspíš rudé od pláče a vlasy úplně rozcuchané. Musela jsem vypadat jako kuře po vylíhnutí.

„Já vím, že to dítě nechceš. Ale já ho nechci dát pryč, nezvládla bych to.“ zašeptala jsem. Hlas se mi třásl a Jungkook si toho všiml. Okamžitě si mě přitáhl k sobě a zdravou rukou mě objal.

„Nemám důvod se na tebe zlobit. Nemůžeš za to, nejsme jediní, komu se to stalo. Ani po tobě nechci, abys ho dávala pryč. Přiznám se, že jsem byl v šoku a v první chvíli si řekl, že je to v háji. Ale když jsem odešel a byl chvíli sám, tak mi došlo, že... Že je to má příležitost mít konečně rodinu. Takže nejsem naštvaný a neříkám, že to dítě nechci.“ zamumlal. Já se od něj odtáhla a šokovaně se mu zadívala do očí.

„Vážně? A zvládneme to? Oba studujeme. Já logicky budu muset ukončit studium, ale zvládneme se o něj postarat, že jo?“

„Něco vymyslíme,“ řekl a stiskl mi ruku, „slibuju.“

<><><>

Zdravím!
Jen jsem chtěla strašně moc poděkovat všem, kteří tuto knížku čtou. Už ten zájem o další díly, který mi projevujete v komentářích, mi dělá obrovskou radost a vždy mi to zlepší den. Upřímně toho mám teď do školy opravdu hodně a mnohdy jsem z toho dost zoufalá, ale vaše komentáře mi vždy zvednou náladu a jsem ráda, že vám po náročném dni můžu alespoň udělat radost novým dílem, čímž udělám radost i sama sobě. Momentálně začínám pracovat na dalším příběhu, který zatím nebudu vydávat, dokud nedokončím tento, ale slibuji, že nelením a pracuji na nových věcech.❤️
Přeji krásný večer a hezký zítřek! 🥰