you're still my favorite crime | j.jk ✔️

36. Kapitola

Maya's pov

Uplynuly dva týdny od doby, co jsem Jungkookovi řekla o svém těhotenství. Okamžitě mě donutil jít na kontrolu k doktorovi, abychom měli jistotu, že je vše v pořádku. Bylo vtipné pozorovat, jak se najednou stará a bojí se o mě.

Úspěšně jsem složila další zkoušku a už mě čekaly jen dvě, které jsem si dala hned po sobě, takže to budu mít rychle za sebou. Nevěděla jsem, co budu dělat dál. Bylo mi jasné, že musím přerušit studium, ale nevěděla jsem ani to, jak to říct rodičům.

Na další dvě zkoušky jsem se také zvládla s úspěchem naučit, Jungkookův stav byl stále lepší a lepší a Jee byla snad nejšťastnější za dobu, co ji znám, za což nemohl samozřejmě nikdo jiný než její přítel Jimin. Bylo hezké ji pozorovat, jak je spokojená.

Po dlouhé době jsem navštívila i své rodiče a brášku, kteří byli šťastní, že mě vidí. Přemýšlela jsem, zda jim říct o tom, že brzy budeme neplánovaně mít s Jungkookem svou vlastní rodinu, ale nakonec jsem se rozhodla, že ještě počkám. Nechtěla jsem jim nic tajit, ale strach z jejich reakce byl mnohem silnější.

Jakoukoliv volnou chvíli jsem trávila u Jungkooka doma a mrzelo mě, že brzy skončí zkouškové období a já už nebudu do školy jezdit jen kvůli zkouškám, ale budu tam muset být celou dobu.

Před chvílí jsme se s Jungkookem probudili a já se rozhodla dát si ranní sprchu. Už jsem vylezla a oblékala se, když v tom mou spodní částí břicha projela ostrá bodavá bolest. Sykla jsem a položila si dlaň na břicho. Bolest se začala stupňovat a já vyjekla, načež se mi podlomila kolena a já skončila na zemi.

Jungkook nejspíš mé vyjeknutí zaslechl, protože se objevil mezi dveřmi a se starostí v očích na mě hleděl.

„Co se děje?“ zeptal se.

„Já... Já nevím, najednou mám hrozné křeče.“ řekla jsem tiše.

Černovlasý chlapec si dřepl ke mně a zadíval se mi do očí.

„Kde tě to bolí?“ zeptal se. Ukázala jsem na spodní část svého břicha. Jungkook mi na něj položil dlaň a nervózně polkl.

„Nechceš radši zajet k doktorovi?“ zeptal se.

Pomalu jsem přikývla a pokusila se vstát, to ale nevyšlo. Bolelo to jako čert a já měla pocit, že se neudržím na nohou.

„Zůstaň sedět. Dojdu si pro klíčky od auta a dojdu pro tebe.“ zarazil mě.

„Blázníš? Nechci, abys řídil se zlomenou rukou a už vůbec ne, abys mě někam nosil.“ zavrtěla jsem hlavou.
Ne, tohle vážně nepřipustím.

„Řídit můžu i jednou rukou a nechci, abys sama chodila, vždyť se neudržíš na nohou. Pomůžu ti. Počkej tu.“ poručil mi a rychlým krokem se vydal pryč z koupelny.

Jakmile si vzal klíčky od auta, přišel pro mě do koupelny a svou zdravou rukou mě podepřel a pomohl mi dostat se z domu a následně se posadit do auta.

Měla jsem strach. Co když se něco stalo miminku? Neměla jsem na to ani pomyšlení.

Opřela jsem se čelem o okénko od auta a zavřela oči. Musí být v pořádku, prostě musí.

<><><>

Během toho, co mi můj doktor dělal ultrazvuk, jsem se v duchu modlila, aby vše bylo tak, jak má. Třeba je normální, že mám bolesti. Ale bylo mi divné, že by to bylo až tak intenzivní.

Doktor Kim si nakonec povzdechl a já se na něj vyděšeně podívala.

„Je to malé v pořádku, že ano?“ zeptala jsem se úzkostlivě. Samozřejmě, že jsem těhotná jen přes dva měsíce a plod se ještě ani nezačal pořádně vyvíjet, ale i tak jsem se k němu už docela upnula.

„Je mi to líto, slečno, ale bohužel vám musím sdělit, že jste potratila.“ řekl a smutně se na mě podíval. Já se se slzami v očích otočila na svého přítele, který ke mně okamžitě přistoupil a vzal mě za ruku.

„Já jsem... To ne.“ zašeptala jsem.

„Já vím, že je vám to líto, úplně to chápu. Ale měla byste vědět, že se to zkrátka stává, nejste první ani poslední. Bude nejlepší, když okamžitě podstoupíte lékařský zákrok. Váš přítel vám může přivézt do nemocnice nějaké osobní věci. Je lepší to neodkládat.“ řekl pan doktor Kim.

Posadila jsem se a jen se dívala do země. Neměla jsem slov. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku, místo toho mi z očí začaly téct slzy.

Jungkook mě beze slov objal a já mu tiše vzlykala do hrudi. Tohle nemůže být pravda.