you're still my favorite crime | j.jk ✔️

19. Kapitola

Maya's pov

„Buď potichu! Nechci, aby někdo zjistil, že jsi tady. Byl by z toho problém, když tady nestuduješ.“ řekla jsem, když jsme spolu šli s Jungkookem ruku v ruce po chodbě a já ho vedla do Jiminova pokoje, kde už byla i Jee a Namjoon s Jinem. Chtěla jsem mu kluky představit. Nebo spíš on chtěl? Těžko říct.

„Nesmíš se pořád tak bát.“ uchechtl se.

Došlo jsme až ke dveřím a já zaklepala. Jimin nám přišel otevřít a já se na něj usmála.

„Vedu hosta.“ usmála jsem se. Jimin mi úsměv opětoval a pustil nás dovnitř.

Zavřela jsem dveře a zůstaly na nás koukat tři páry zvědavých očí. Jee byla jediná, která Jungkooka znala, a tak se netvářila tak zkoumavě jako kluci.

„To je Jungkook. Vyprávěla jsem vám o něm.“ řekla jsem a s úsměvem se zadívala na svého přítele, který vřele pozdravil, ale zároveň očima přejížděl všechny lidi mužského pohlaví, které se v pokoji nacházeli. Zkoumal každý detail a každý výraz jejich tváře, asi se bál, aby se na mě některý z nich až podezřele nedíval.
Bylo roztomilé, jak žárlil.

Každý z kluků se mu představil a poté jsme se všichni usadili na zem a povídali si.

„Jsem fakt ráda, že jsem si vás našla, nebo spíš vy mě. Nevím, co bych tu bez vás dělala.“ usmála jsem se na skupinku svých nových přátel. Úsměv jsem věnovala i Jee, ačkoliv jsme se my dvě bavily už delší dobu.

„Jsi tak milá a sympatická, že tě nešlo ignorovat.“ pokrčil rameny Namjoon a usmál se na mě.

Já se začervenala. Vždy, když mi někdo složil nějakou poklonu, jsem měla tendenci se červenat. Nemohla jsem si pomoct, zkrátka se to dělo a nešlo tomu zabránit.

„Jsi rozkošná,“ zasmál se Jimin, „drž si ji.“ mrkl na Jungkooka. Věděla jsem, že mi to Jimin neříká proto, že bych se mu líbila, bral mě skoro jako sestru, ale i tak mi Jungkook položil majetnicky ruku na stehno. Po tom dotyku jsem pocítila lehké zašimrání v podbřišku. Nejspíš si na to nikdy nezvyknu, pořád na mě bude mít takový vliv a budu z něj celá vedle.

Položila jsem Jungkookovi hlavu na rameno a spokojeně vydechla. Čekají mě s ním celé dva dny.

<><><>

Asi po hodině a půl jsme se rozhodli, že půjdeme do mého pokoje. Jee ještě zůstala s kluky, ale nejspíš to bylo i proto, že chtěla dát mně a Jungkookovi nějaký prostor, abychom spolu mohli být chvíli sami.

Jakmile se za námi zavřely dveře, Jungkook se pobaveně ušklíbl.

„Prcek, šprt a kluk, jehož smích zní jako když leštíš okna. Teď už se fakt nebojím, že mě někdo překoná.“ řekl a já jen zavrtěla hlavou.

„Nech je být. Jsou to fajn kluci.“ řekla jsem. Ano, Jimin byl menšího vzrůstu, Namjoon v jednom kuse ležel v učebnicích a Jinův smích vážně připomínal zvuk, který Jungkook popsal, ale měla jsem je všechny ráda.

„Takže mi tím chceš říct, že je mezi nimi některý, který by se mi vyrovnal, nebo byl lepší než já?“ řekl a přistoupil ke mně, načež mě vzal za boky a provokativně se na mě zadíval.

„Samozřejmě, že ne. Kolikrát chceš ještě slyšet, že chci jen tebe, hm?“ řekla jsem a položila mu dlaně na hrudník.

Jungkook se samolibě ušklíbl a poté ke mně sklonil hlavu, načež mě políbil na krk. Malinko jsem se odtáhla a on se na mě nechápavě podíval.

„O tom si můžeš nechat zdát, chlapečku. Dostala jsem to, takže smůla.“ poplácala jsem ho po rameni a on si povzdechl, načež naoko zklamaně našpulil spodní ret.

Dělala jsem, jako kdybych po něm vůbec netoužila, ale přece mu nebudu pořád dávat najevo, co se mnou dělá byť jeden jeho dotek nebo polibek.

Upřímně jsem ale v tuhle chvíli zas tak v náladě nebyla, jelikož jsem se díky svému měsíčnímu cyklu cítila nafoukle a nebylo mi dvakrát dobře. Možná i proto už jsem chtěla od kluků a Jee odejít.

Lehli jsme si vedle sebe do postele a já sykla, když jsem cítila, jak mi břichem projela ostrá bodavá bolest. Jo, být ženou je vážně super.

Položila jsem si dlaň na břicho a snažila se u toho působit co nejpřirozeněji, i tak si ale můj přítel všiml, že je něco špatně.

„Máš bolesti?“ zamumlal. Přikývla jsem a přejela si dlaní po břiše. Vážně, nezvládám ani menstruační bolesti, jak sakra všechny ty ženské zvládnou porod? Asi nikdy nebudu chtít děti.

„Chceš se přitulit?“ uchechtl se. Věděl, že během mého cyklu jsem citlivá, střídají se mi nápady a brečím skoro i kvůli vylitému pití, proto se ke mně vždy snažil chovat co nejlíp a moc dobře věděl, že se v jeho objetí cítím lépe.

Beze slov jsem se k němu přisunula blíž a schoulila se mu do náruče.

„Promiň. Asi ses těšil, že si budeme aspoň povídat a teď, když jsme spolu konečně sami, tak tady kňučím a není se mnou řeč.“ zamumlala jsem do jeho hrudi.

„To nevadí. Chápu, že ti není dobře. Zítra už na tom třeba budeš líp. Můžeš i jít spát, jestli chceš.“ řekl.

Pohodlněji jsem se uvelebila a objala ho rukou kolem pasu.

„Zazpíváš mi zase tu písničku? My You, nebo jak jsi ji to pojmenoval.“ řekla jsem tiše.

„Ne.“ odpověděl.

„Ale-“

„Neprotestuj. Když ti ji budu zpívat kdykoliv si zamaneš, nebude to už speciální. A teď už vážně spi a nepros, kotě.“ zasmál se. Já si jen povzdechla a doopravdy jsem zavřela oči. Nemůžu popřít, že jsem vážně unavená.