Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

1.

Zrovna balil poslední věci do svého školního kufru, když mezi učebnicemi našel fotografii sebe a svého nejlepšího přítele.
S povzdechem se usadil na kraj své postele a hleděl na jeho usmívající se tvář, po které přejel palcem.
„Albusi?" ozvalo se ode dveří jeho pokoje. „Za chvíli odjíždíme, máš už zabaleno?"
„Jo," zašeptal sotva slyšitelně, čehož si jeho otec okamžitě všiml a proto vešel dovnitř a posadil se vedle svého syna. Ustaraně pohlédl do jeho tváře a pak na fotografii, kterou Albus křečovitě svíral, jako kdyby mu ji měl někdo každou chvílí vytrhnout z ruky.
„Co se děje?"zeptal se Harry starostlivě.

„Myslím, že se mi vzdaluje, tati," přiznal Albus tiše a nevědomky znovu přejel palcem po jeho tváři. „Za celé léto mi poslal jen tři dopisy."
Harry zhluboka vydechl a na malý okamžik se zamyslel nad tím, co by měl svému synovi říct, neb si byl vědom toho, že jeho nejlepší přítel, Scorpius Malfoy, je pro něho velice citlivé téma.
Vzpomněl si na léto před druhým ročníkem během něhož kvůli Dobbymu nedostal jediný dopis od svých přátel. Moc dobře věděl, jak se jeho syn v tuhle chvíli cítil.
„Možná jen neměl čas," vyšlo z něho nakonec. „Uvidíš, že vše bude v pořádku."

„Co když už nechce být můj nelepší přítel?" optal se Albus a zničeně pohlédl svému otci do očí.
„Jsi skvělý kluk, Albe," povzbudil ho Harry. „Scorpius nemá jediný důvod proč se s tebou přestat přátelit."
Rozhostilo se mezi nimi tíživé ticho, během kterého oba sledovali smějící se chlapce na fotografii.
„Všechno bude v pořádku," zopakoval Harry po několika minutách. „Uvidíš, že Scorpius bude mít dobrý důvod proč ti napsal pouhé tři dopisy."
„Asi ano," uznal Albus nakonec. „Díky, tati."
„Tak pojď," pobídl ho Harry. „Už pojedeme, ano? Alespoň ho uvidíš co nejdřív a budeš si s ním moct vše vysvětlit."

Albus si vzal svůj kufr a bok po boku s otcem vyšel ze svého pokoje, aby se dole pod schody sešel se zbytkem z rodiny Potterových.
„Že vám to ale trvalo," povzdechla si Lily dramaticky.
„Ještě jsme hledali nějakou učebnici," odpověděl Harry pohotově a mile se na mladšího syna usmál.
„Tak co, těšíš se na svýho nabíječe?" zeptal se James a objal bratra kolem ramen. „Jste si letos ani neposílali žádný zamilovaný psaníčka, to jste se jako rozešli, nebo co?"
„JAMESI!" okřikla ho Ginny okamžitě. „PŘESTAŇ ŘÍKAT NESMYSLY A BUĎ NA BRATRA HODNÝ!"

„Co to meleš, Jamesi?" zeptala se ho Lily. „Vždyť Scorpius chodí s Rose, tak už nech Albuse být."
Zarazil se. Od kdy Scorpius chodil s Rose?
„Cože?" zeptal se.
„Rose mi to řekla, když jsem s ní volala, prý si psali celý léto," řekla Lily. „Není to skvělý? Vždyť on do ní byl blázen už strašně dlouho!"
„No," zamumlal Harry s křivým úsměvem. „Dal bych cokoliv za to, abych viděl Ronovu reakci, když to zjistil."
Nevěděl proč, ale byl smutný. Proč mu o tom Scorp neřekl? Přeci byli nejlepší přátelé, ne? Napsal mu za celé léto jen tři dopisy, protože si psal raději s Rose než s ním?
Povzdechl si a sklopil zrak.
Ruce si schoval do volnějších rukávů jeho mikiny, jak to často dělával, když mu bylo úzko.

Cesta autem se zdála být nekonečná. Seděl na zadní sedačce uvězněn uprostřed mezi svými sourozenci a počítal vteřiny do chvíle, kdy uvidí svého nejlepšího přítele. Když konečně zaparkovali před mudlovským nádražím a vydali se halou, lehce znervózněl. Upravil si své divoké vlasy a ruce opět schoval do volných rukávů.
Prošli přepážkou a Albus se nevědomky usmál, když v dáli uviděl svého nejlepšího přítele.
Scorpius vypadal v šedém roláku, který měl na sobě, jako sebevědomý mladý muž. Tvář mu zdobil milý úsměv, ale něco bylo jinak. Albus ale nemohl přijít na to, co by to mělo být.

Zrychlil svůj krok, aby se mohl co nejdříve pozdravit se svým přítelem. James vedle něho se uchechtl. Sám už do Bradavic nechodil, už druhým rokem pracoval na oddělení bystrozorů pod jejich otcem. Albuse čekal šestý ročník studia, od kterého zatím netušil, co by měl čekat a upřímně se lehce obával.
Lily však s téměř otravným optimismem poskakovala vedle nich těšící se na svůj čtvrtý ročník.
Došel až k němu.
„Ahoj," pozdravil ho Albus s úsměvem a naklonil se k němu.
„Čau," zamumlal Scorpius a poplácal jej po rameni, než o dva kroky ucouvl.
Co se stalo s jejich objetím na přivítanou?

„Dobrý den," pozdravil nakonec i pana Malfoye.
„Ahoj, Albusi," odpověděl Draco s úsměvem.
Trapné ticho mezi nimi přerušila až Rose, která se znenadání objevila a padla svému příteli do náruče.
Albus sklopil zrak.
„Ahoj," pozdravila tiše teta Hermiona, která přišla za Rose.
„Grangerová," kývl Draco.
Albus vlastně nikdy nechápal, co se mezi nimi dělo, protože pan Malfoy se zdál být jako usměvavý člověk. Kdykoliv ale přišlo na tetu Hermionu, tvářil se, jako kdyby byl jeho obličej vytesaný z kamene.
Také nechápal, proč jí stále říkal jejím dívčím jménem, když jistě moc dobře věděl, že se dávno jmenovala Weasleyová.
I když se na jejich podivný vztah několikrát ptal rodičů, nikdy se mu nedostalo přímé odpovědi.

„Kde je strýček Ron?" zeptal se Albus tiše, protože už mu vadilo stát tam v tichosti a jen sledovat, jak si Scorpius s Rose něco šeptají.
„Musel být v práci," řekla teta Hermiona. „Rozloučil se s Rose už včera."
Nastalo další ticho, během kterého si Draco zastrčil ruce do svých kapes, jen aby je následně zase vyndal a spocené si je otřel do kalhot. Hermiona hleděla do země. Ani se nehla. Jako kdyby každý v téhle skupině, kromě Scorpiuse a Rose, toužil být úplně někde jinde.
Albus si je oba znovu prohlédl a zamračil se, když mu došlo, že tohle není normální. Cožpak to se doopravdy tolik nenáviděli? Nebo snad byli oba dva vyvedeni z míry tím, že spolu jejich děti začaly chodit?

Když si Albus uvědomil, že mu jeho nejlepší přítel nevěnuje žádnou pozornost, otočil se na patě a odešel za svou rodinou opodál.
„Něco se změnilo," přiznal Harrymu tiše. „Mám pocit, že pro něho neexistuju."
Harry se na něho mile usmál.
„Víš, první láska je strašně krásná věc," řekl moudře. „Scorpius teď zažívá nejkrásnější období svého života. Přej mu to. Nebude to trvat dlouho a to počáteční omámení trochu poleví a uvidíš, že to zase bude ten starý Scorpius."
„A co když ne?" vyřkl nahlas svou obavu a znovu na něho pohlédl. Všiml si vůbec, že odešel?
„Slibuju, že vše bude v pořádku."

____
Vítám vás u nového příběhu <3.