Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

9.

„Můžu prosit?" zeptal se strýček George Rose a ta nadšeně souhlasila.
„No," zamumlal Scorpius. „Taky bych si zatancoval."
„Můžeš vzít Lily," navrhl mu Albus. „Byla by ráda, připadala by si důležitá."
Scorpius se zasmál, ale přesto přikývl, vstal a vydal se směrem k sestře jeho nejlepšího přítele, před kterou se galantně poklonil.
„Je celej ty," řekla Hermiona náhle Dracovým směrem. „Jako dívat se na tvůj mladší klon."
U jejich stolu, kde náhle zbyli jen oni tři, vládlo nepříjemné napětí.
„Scorpius není vůbec jako já," odporoval Draco a věnoval jí svůj ledový pohled. „Všechno důležité zdědil po své matce. Naštěstí."

Ten podivný ledový závan z jeho strany donutil Albuse sklopit zrak a nevědomky se otřást. Všiml si, jak se teta Hermiona nervózně rozhlédla kolem.
„Jak jen to děláš?" zeptala se jej náhle za účelem udržet s ním rozhovor. „Všechny svoje peníze jsi tehdy věnoval a stejně jsi opět nejbohatší v místnosti."
Draco se uchechtl a poprvé za celou tu dobu se pousmál.
„Chudý život mě naučil spoustu věcí. Kdybych si to nevyzkoušel, nebyl bych tím člověkem, kterým dnes jsem," řekl. „Nechtěl jsem žít ze špinavých peněz mého otce s pocitem, že mu cokoliv dlužím.
Když se ale objevila možnost vydělat si vlastní, tak jsem po ní sáhl. Pochopitelně."
„Pochopitelně," zopakovala a usrkla si svého vína.

Albus se chtěl propadnout. Připadal si, jako kdyby jim tam nějakým způsobem překážek. Jako kdyby byl lapen v kleci s dvěma tygry, kteří si jdou hladově po krku.
Albus odvrátil svůj pohled na parket, smutně se pousmál, když spatřil, že Scorpius nyní tančil s Rose. Hermiona jeho pohledu následovala.
„Je celý ty."
„Není," odporoval Draco znovu. „Scorpius je mnohem lepší, než jsem kdy byl. Nechala bys s ním snad svou dceru randit, kdyby byl jako já?"
Odpověď nepřišla. Napětí bylo hmatatelné. Albus si hleděl na ruce, cítil se v jejich přítomnosti opravdu nesvůj. Za tu chvíli je slyšel říct si toho více, než je slyšel si říct za celý svůj život.

Toužil si přes sebe přehodit neviditelný plášť a zmizet. To však ani dělat nemusel, protože se vedle něho náhle objevila Pansy, která jej požádala o tanec.
„Takže, Albusi," oslovila ho, když se dali do tance. „Řekl ti někdy Scorpius něco o tom, co Draco ve svém volném čase dělá?"
„Prý pořád pracuje," odpověděl tiše, s pohledem stále upřeným na tu podivnou dvojici, která na sebe jen hleděla. Ani jeden z nich neříkal.
Bylo to tak šíleně divné, že to Albus nemohl nechat být.
„Takže nikoho nemá?" ujistila se Pansy. „Dobře, dobře."
„Co je mezi nimi?" zeptal se Albus dříve, než to stihl zastavit, hlavou k nim pokynul.
Pansy se usmála. „Nebuď zvědavý, budeš brzy starý."
Albus se uchechtl. „I kdybych se snažil, tak vás už nedoženu."

Pansy se zarazila. Její výraz ztvrdl.
„Nebuď drzý!" sykla po něm.
„Tak mi odpovězte na otázku."
Pansy povytáhla obočí a přejela si ho pohledem. „Co je ti do toho?"
„Co je Vám do toho, hm?" vrátil jí Albus ihned a elegantně jí zatočil. „Proč se mě vyptáváte?"
„Proč se ptáš ty mě?"
„Já se ptal první," utl jí Albus a vítězně se usmál. Píseň skončila a Pansy Albuse pustila, ustoupila o dva kroky vzad.
„Přeci jen máš něco ze své matky," řekla poté tiše a odešla.
Albus se vrátil zpět ke svému stolu, u kterého seděl už i Scorpius.
„Rose si odskočila," informoval ho.
„Ty nebudeš tančit?" zeptal se Albus své tety náhle.
Hermiona se na něho mile usmála.
„Spíše ne," řekla. „Vypila jsem dost vína."

„Táta Vás povede," řekl Scorpius ihned. „Nic nepil."
„Nepiješ?" zarazila se a lépe si prohlédla jeho pohár, ze kterého celý večer pil.
„Slíbil jsem to tehdy Astorii," vysvětlil. „Přísahal jsem."
Hermiona překvapeně přikývla.
„Chceš si tedy zatančit?" zeptal se Draco náhle. „Jako tehdy na našem plese?"
Albus se zarazil. Na jakém jejich plese? O čem to ti dva mluvili?
„To bych moc ráda," přiznala Hermiona s úsměvem.
Zvedla se a poprvé za večer tak ukázala své krásné, zelené šaty.
„Vyměnila jsi červenou za zelenou?" utahoval si z ní Draco.
„Věkem se preference mění."