Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

33.

Hodiny odbíjely půlnoc a narušily tak tíživé ticho Dracovy pracovny.
Kouřil minimálně patnáctou cigaretu, ruce se mu klepaly.
Vydechl ze svých plic kouř a zvrátil hlavu. Hleděl na bílý strop, srdce ho bolelo.

Neustále na ní myslel. Myslel na její tichý smích, na její krásné oči. Na blízkost, kterou mezi nimi mohl překročit a ochutnat tak znovu její rty. Tak moc toužil po tom, aby jí mohl políbit. Aby jí mohl nazývat svou. Jenže nemohl.

Zhluboka dýchal, jak se snažil uklidnit sám sebe. Povzdechl si. Prohrál svůj vnitřní souboj, cigarety mu nestačily.
S velikým sebezapřením přešel k baru, který byl již několik let kouzlem zamčený. Mávnutím hůlky jej odemkl a sáhl po drahém rumu, který kdysi dostal od svého obchodního partnera.

Palcem přejel po zaprášené etiketě a láhev otevřel. Pevně semkl víčka k sobě a hltavě se napil. Rozkuckal se nad chutí, na níž dávno zapomněl.
Znovu si přihnul z láhve, plakal.
Nejraději by se v té flašce utopil.

Nevěděl proč přesně své pocity musel řešit tímto způsobem. Nevěděl, proč ubližoval sám sobě. Možná to bylo snazší než svým problémům čelit, říct si o pomoc.

Čím víc pil, tím víc plakal. Tornádo pocitů s ním zatočilo tak silně, že by to bez alkoholu nezvládl. Zradil Astorii. Porušil slib, který jí dal a zneuctil její památku tím, že vyznal city ženě, se kterou Astoria celou tu dobu nevědomky soupeřila.

Zrak se mu rozostřil, pokoj kolem něho se začal točit. Rozhlížel se kolem sebe ve snaze ten kolotoč ukončit, chytil se za hlavu.

Zhroutil se. Byla to otázka času, věděl, že to jednoho dne opět přijde. Bylo toho hodně, s čím musel Draco bojovat a nikdo mu s tím nemohl pomoci. Své démony musíme porazit každý sám.

Cítil, že nemůže dýchat. Plakal, naříkal. Rum jako kdyby ho spaloval zevnitř za trest, že porušil svou přísahu. Z posledních sil se postavil a vydal se sídlem do zahrad. Přidržoval se stěn, v pravé ruce svíral nedopitou láhev.

Venku stále pršelo a foukal ledový vítr, zima mu ale nebyla. Šel zahradou až na její samotný konec. Zastavil se pár kroků před svým cílem a upustil láhev na zem.

Jako kdyby mu až v tu chvíli došlo, co že to vlastně udělal. Padl před jejím náhrobkem na kolena. Jeho nářek se stal hlasitějším.
„Nechtěl jsem," zamumlal. „Prosím, odpusť mi to. Já jsem nechtěl."

„Nechtěl jsem ji milovat, Astorie, opravdu ne. Přísahám, že kdybych si mohl vybrat, koho budu milovat celým srdcem, vybral bych si kohokoliv jiného. Prosím, odpusť mi to."

Nářek na malý moment přehlušil hlasitý hrom. Opíral se o ruce ponořené v blátě, byl promočený na kost, vlasy se mu lepily na čelo.

„Omlouvám se. Vím, že jsi nechtěla, abych pil. Omlouvám se, tak moc se ti omlouvám, zklamal jsem tě," mumlal. „Slíbil jsem ti, že se postarám o Scorpiusovo štěstí. Slíbil jsem, že nebudu pít a sám budu šťastný. Nesplnil jsem ani jeden ze svých slibů."

V sídle se rozsvítila světla.
Draco hleděl na její náhrobek, jako by snad čekal, že mu na to Astoria něco řekne. Přál si, aby tu byla, aby s ní mohl alespoň mluvit. Vše by bylo o tolik snazší. Poradila by mu, co má udělat. Vždycky mu poradila.

„Snažím se," zašeptal. „Opravdu ano. Snažím se, ale nemůžu na ní nemyslet, Astorie. Nechci tě zradit. Nechci zradit Scorpiuse, ale tolik mě to bolí! Myslím, že se mi srdce každou chvílí zastaví! Pronásleduje mě polibek, který jsem jí nedal. Ničí mě ten pocit bezmoci, který cítím."

Nevědomky se otřásl zimou. „Omlouvám se," zašeptal znovu. „Zklamal jsem tě."
„Draco!" ozvalo se náhle z dálky. Ve dveřích stála jeho matka a volala na něho, když však pochopila, že jí Draco nevnímá, rozběhla se pouze ve svém županu ven za ním.

„Draco!" oslovila ho, když klesla na kolena vedle něho. „Co tady děláš?! Vždyť jsi úplně zmrzlý, budeš nemocný!"
Pohlédl na svoji matku, která vyběhla ven do bouřky jen kvůli němu a pousmál se. „Mluvím s Astorií."
„Ty jsi pil?" zeptala se, ačkoliv odpověď jí byla předem jasná.

„Zklamal jsem jí," zašeptal. Jeho tichý pláč jí lámal srdce. „Zklamal jsem Scorpiuse, zklamal jsem tebe."
„Ne, Draco," oponovala mu ihned a přitáhla si ho blíže, aby ho mohla úkryt ve svém náručí.

Byl křehký a zranitelný, přála si ho držet u sebe už navždy. Přála si ho držet tehdy, když to potřeboval nejvíce. „To já jsem zklamala tebe," zašeptala mu do mokrých vlasů. „Nebyla jsem matka, kterou sis zasloužil Draco. Všechno so se stalo, je moje vina. Nikdy jsem neměla tvému otci ustupovat."

„Každý den si to vyčítám. Jsi můj jediný syn, miluju tě celým svým srdcem. Ničí mě, že spolu nemluvíme. Nenávidím se za to, co jsem jim dovolila ti provést, Draco. Byl jsi tehdy ještě chlapec... Když tě vidím, jak trpíš, moje srdce krvácí."

„Omlouvám se," řekl tiše. „Vím, že to se mnou myslíš dobře. Nezasloužíš si, jak se k tobě chovám."
„Ja to chápu, Draco," ujistila jej. „Zasloužím si to. Ale i tak chci, abys věděl, že se na mě můžeš spolehnout. Kdykoliv za mnou můžeš přijít, ano? Jsem tu pro tebe a vždycky tu budu."

„Mám tě rád," zašeptal a přitáhl si ji k sobě. „Mám tě rád, mami."
Slova, která jí naposledy řekl před více než patnácti lety, jej donutila se pousmát. U srdce ho zahřál příjemný pocit.
„Já tebe nejvíc na světě," přiznala jeho matka a tiše se rozplakala.
„Myslíš si, že mi Astoria odpustí?"
„Astoria se na tebe nikdy nebyla schopná zlobit dlouho, Draco. Na to tě až moc milovala."

„Myslíš si, že jsem špatný člověk, pokud miluju někoho jiného?" zeptal se a pohlédl jí do očí. Usmála se a pohladila ho po tváři.
„Lidské srdce je plné lásky, kterou toužíme někomu dávat a to je naprosto v pořádku. Každý má právo být šťastný. "

„Jenže já s ní být šťastný nemůžu," zamumlal. „Astoria by mi to neodpustila. Ne, pokud se jedná zrovna o ní. Navíc je to matka té dívky, kterou má Scorpius rád. Všechno je to tak zmatené a zamotané... Cítím se tím pohlcený."

„Slibuju, že se všechno časem vyřeší," slíbila mu a políbila ho na mokré čelo. „Teď ale musíme jít dovnitř, Draco."
Věděl, že své démony sice musí porazit sám, avšak nechat si od někoho pomoci, byl dobrý začátek jeho cesty. Každý potřebuje svou oporu.

Naposledy se ohlédl za hrobem své ženy a smutně se pousmál. Srdce mu pukalo nešťastnou, zakázánou láskou. Nevěděl, že jeho syn se v tu chvíli cítil stejně mizerně jako on sám.

Láska semlela jejich srdce, ze kterých zbyly jen prázdné ozvěny srdečního tepu.
Ozvěny zlomených srdcí.