Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

7.

Molly Weasleyová měla ve zvyku každý rok pořádat Vánoční hostinu pro celou svou rodinu. Postupem času ale s přibívajícími partnery jejích dětí a jejich vlastním potomstvem se tato malá tradice změnila ve Vánoční večírek pro rodinu a blízké.
Albus tuhle tradici neměl moc v lásce a tak se jako každý rok snažil ze své účasti vymluvit.
Když se o tom Emily dozvěděla, požádala jej, aby jí vzal s sebou.
Albus nechápal, proč by se chtěla účastnit jejich rodinné oslavy, ona však odpověděla jen: „Tohle je to cokoliv, které jsi mi slíbil, kamaráde."

Večírek začínal v šest hodin večer, avšak Ginny byla tak nadšená, že si Albus pozval kamarádku, že jí pozvala toho dne již na oběd.
„Vážně to nebylo nutný," vyčetl jí Albus po několikáté toho dne, když jí a Lily pomáhal prostřít stůl.
„Albusi, musíš nás pochopit," vložil se do toho Harry, který zrovna přikládal do ohně v krbu. „Tohle je poprvé, co sis pozval nějakou kamarádku."
„Prosím," povzdechl si Albus. „Přestaň dávat ten divný důraz na slovo kamarádka, tati."
Lily se zachichotala.
„Žádný důraz jsem tam nedal!"
Domem se ozval zvonek, Ginny šťastně vypískla a utíkala ke dveřím.

„Dobrý den," slyšel Albus Emily slušně pozdravit. „Tohle jsem vám přinesla."
„No ne! Ty jsi milá, děkuju moc," nadchla se Ginny. Albus si povzdechl a vydal se ke dveřím za nimi.
„Ahoj," pozdravil jí otráveně.
„Ahoj, Albusi," pozdravila ho s úsměvem. Již byla připravená na večírek, měla na sobě světle modré šaty s kožíškem a vlasy měla spletené do drdolu.
„Neřekneš kamarádce, jak jí to sluší?"
„Mami!" okřikl jí Albus okamžitě.
„To je v pořádku," ošila se Emily. „Mohla bych s tebou na chvíli mluvit, Albusi?"

„Nechám vás," řekla Ginny ihned. „Půjdu připravit jídlo k podávání."
„Oni si myslí, že spolu něco máme," vysvětlil jí Albus, když osaměli, protočil oči. Emily se uchechtla.
„To určitě," zamumlala.
„O čem jsi chtěla mluvit?"
Než však stihla odpovědět, tak se za hlasitého dupání ze schodů přiřítil James. Zarazil se.
„Emily?" oslovil ji jako kdyby si nebyl jistý, zda je to skutečně ona. Široce se usmál, když přikývla. „Merline, Emily!"
Albus poodstoupil dál, když se jeho starší bratr rozběhl k dívce před ním, aby ji objal.
„Ahoj," zamumlala Emily stydlivě. Takovouhle jí Albus neznal.

„Co tady děláš?" zeptal se jí James, když jí pustil. „Neříkej, že ty jsi ta holka, kterou si brácha pozval?"
„Takhle to ale není," začala Emily okamžitě záporně vrtět hlavou.
„Jsme kamarádi," vložil se do toho Albus. „A vy dva?"
James se k němu s úsměvem otočil.
Emily se zamračila a pohledem Albuse varovala, aby dával pozor na to, co říká.
„S Emily jsme kamarádi už dlouho," vysvětlil mu James. „Pomáhala mi s úkoly, když jsem nestíhal."
Albus si povzdechl, když si uvědomil, o co tady šlo.
James své školní roky trávil po svém. Jeho koště a holky, to bylo to jediné, co ho vždy zajímalo. Když se ho někdo zeptal, jak to dělá, že má stále tak dobré známky, vždycky se začal chvástat tím, že je inteligentní od přírody. Jednoho dne se ale Albusovi přiznal, že za něho úkoly dělá někdo jiný. Emily chodila o dva ročníky níž a proto pro ní bylo jistě náročné dělat všechny ty úkoly, kterým tehdy ani nerozuměla.
Proč mu tedy pomáhala?

„Oběd!" zavolala na ně Ginny.
James se do jídelny téměř rozběhl.
Albus s Emily opět osaměli.
„Co to má znamenat?" zeptal se jí okamžitě. „Proč jsi chtěla, abych tě pozval? To kvůli němu?"
Emily si povzdechla a bezmocně rozhodla rukama.
„S Jamesem se známe už dlouho," zašeptala. „Vždycky jsme si byli blízcí, jen já to pravděpodobně viděla jinak než on."
Ústa mu téměř spadla až na zem.
„Ty děláš do mého bráchy?!"
„Pssst!" okřikla ho. „Takhle to není!"
„A jak to teda je?"
„Já vím jakej James je, jasný?" podotkla. „Jen už prostě chci jít dál. Potřebuju sama sobě dokázat, že už do něho nejsem blázen. Albusi, já už se musím pohnout z místa, jinak snad zešílím!"

Přikývl.
„Zeptám se tě na jednu otázku," řekl. „Zeptám se tě na ní pouze jednou a chci od tebe upřímnou odpověď, protože na tom závisí naše přátelství."
„Dobře."
„Začala jsi se se mnou přátelit jen proto, aby ses dostala k němu?"
Emily sklopila zrak. „Nejdřív ano, ale-."
Nečekal, až svou odpověď dokončí.
Odešel za svou rodinou do jídelny.
„Dobrý den," pozdravila Emily Harryho a usmála se na Lily, vedle které se následně usadila.
Za celý oběd s ní Albus nepromluvil jediné slovo. Cítil se zrazený. Myslel si, že je jejich přátelství opravdové.

„Jak se má můj tým?" zeptal se James Emily.
„Proč se nezeptáš Rose?" odsekl Albus. „Ta přeci v tom týmu je."
Harry s Ginny si vyměnili zmatené pohledy.
„Mají se dobře," odpověděla Emily Jamesovi. „Trénují každé dva dny."
Albus vzal svůj prázdný talíř a odnesl ho do kuchyně.
Talíř opláchl a vložil do myčky.
„Můžu s tebou mluvit?" ozvalo se za ním. Otočil se, aby spatřil svého staršího bratra, jak se opírá o futra.
„Hm."
James si povzdechl a rozešel se k němu. Přejel si ho pohledem.

„Máš s Emily něco?" zeptal se.
Albus se zasmál.
„Nikdy sis sem nikoho na oběd nepozval," vysvětlil James ihned. „Ani svého šamstra ne."
„Ty jsi vážně pitomec," řekl Albus, nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Promiň," zamumal James. „Víš, že jsem idiot, že to tak nemyslím."
„Já sem Emily zvát nechtěl," přiznal Albus po chvíli ticha. „Chtěla přijít sama. Kvůli tobě."
Na Jamesově tváři se objevil veliký úsměv, prohrábl si vlasy. „Opravdu?" Albus pouze přikývl.
Úsměv na tváři jeho bratra zmizel.
„A líbí se ti?"
„Ne," odpověděl upřímně Albus.
James se znovu usmál a spokojeně přikývl.

Otočil se na patě a chtěl odejít, Albus ho však svými slovy zastavil.
„A tobě?"
James na něho otočil pouze hlavu a významně na něho zvedl obočí.
Albus se znovu zasmál.
„A myslíš to vážně?"
James si povzdechl. „Vím, že jsem byl vážně hajzl, ale už nejsem, jasný? Neměl jsem holku tak rok a půl!"
„Fajn," odmávl to Albus rukou. „Jestli jí ale ublížíš, nakopu ti prdel."
James se zatvářil zmateně.
„Je to moje kamarádka," vysvětlil Albus a mykl rameny. „Ať už je to jakkoliv, alespoň je ke mně vždycky upřímná."

----
DRACO A HERMIONA V DALŠÍ KAPITOLE.