Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

5.

V hloučku holek, které se na něho lepily, téměř neviděl na cestu před sebou. Jestli si myslel, že jeho posledních pár dní bylo hrozných, tak tohle bylo ještě horší.
Byl víkend, první možná návštěva Prasinek. Scorpius šel samozřejmě s Rose, zvali ho, aby se přidal k nim, ale ihned je odmítl. Chtěl jít s Emily, ale ta mu řekla, že má v plánu jít s Joshem a pokusit se z něho nenápadně něco vymáčknout.
A tak si řekl, že půjde s Lily, nečekal však, že jít se svou mladší sestrou se automaticky rovná jít se všemi jejími kamarádkami, které se na něho okamžitě nalepily, jako kdyby byl ze zlata.

„Brácha si hledá holku," řekla náhle Lily, která se spokojeným úsměvem šla kousek vedle od nich.
„Co to sakra meleš?" okřikl ji, když mu nějaká dívka zapištěla do ucha.
„Mohla bych mluvit s Albusem chvíli o samotě?" zeptala se náhle, kamarádky jej až na jednu neochotně pustily. „Prosím, Kate."
Malá blondýnka si povzdechla a pustila jeho paži, kterou do té doby křečovitě svírala.
Lily si ho odvedla trochu dál a zavěsila se do něho.
„Scorpius má holku, takže je čas, aby sis jí našel taky, ne?"
„Lily, prosím, vždyť ty tomuhle nerozumíš," povzdechl si Albus nešťastně.

„Všechny ty holky jsou z tebe úplně vedle!" řekla mu Lily povzbudivě. „Jsi pro ně ten záhadnej Potter, chápeš. Zlej starší kluk ze Zmijozelu."
„Prosím," zopakoval. „Nech toho, ty holky nemají žádnou šanci."
„Takže je to pravda?" zeptala se ihned. Nevěděl, o čem to mluví. „Máš něco s Emily?"
Albus se zastavil v chůzi a zmateně se na svou sestru podíval.
„Kdo ti takovou hloupost řekl?"
„Scorpius," odpověděla prostě Lily.
„Ty jsi s ním mluvila?" zarazil se. „A kdy? Vždyť skoro nemá čas ani na mě!"
„Potkala jsem ho v knihovně," odpověděla mu sestra a přiměla ho k chůzi. „Když jsem se zeptala, kde jsi, řekl mi, že pravděpodobně s Emily. Poslední dobou spolu trávíte dost času, lidi si toho všímají."

„Lily," zaúpěl. „S nikým nic nemám a ani mít nechci, dobře?"
Lily se zamračila. „Nemůžeš být sám, Albusi."
„Nejsem sám," oponoval ihned.
„Víš, jak to myslím," odsekla. „Scorpius má holku, vlastní život nemá na tebe tolik času, co dřív. Tak si najdi holku taky. Můžete chodit na dvojitý rande a tak."
Albus se zasmál a pocuchal sestře zrzavé vlasy.
„Jsi hodná, že se mi snažíš pomoct," uznal poté. „Ale až budu chtít, určitě si zvládnu někoho najít i sám, dobře?"
Lily neochotně souhlasila.
„Ale dneska se z toho nevyvlékneš," řekla mu. „Už jsem holkám slíbila, že můžou být celý den s tebou."
„Lily!" okřikl jí vyčítavě.

„A kam půjdeme?" ptaly se jej dívky, když se na něho opět nalepily.
„To je jedno," odsekl otráveně, ignoroval smích jeho mladší sestry.
„Půjdeme na čaj!" rozhodla Kate a za souhlasného mumlání ostatních dívek zamířili do místní čajovny.
Albus se vzpouzel, když uviděl, že dívky míří do Maggie's, což byl řetězec kaváren pana Malfoye.
Scorpius mu kdysi vyprávěl, že jeho otec pracoval v kavárně, která patřila jedné starší paní, Maggie.
Stala se pro něho druhou matkou a když zemřela, rok po Scorpiusově mamince, pan Malfoy její kavárnu zdědil a přejmenoval na její počest. Otevřel více poboček po mudlovském Londýně a tehdy mu Scorpius vnukl ten geniální nápad. Pokud se do mudlovské kavárny zamilovali oni dva, budou ji milovat i ostatní.

Otevřeli svou první kavárnu pro kouzelníky na Příčné ulici. Nedařilo se jim, dostali obrovskou vlnu kritiky. Kdo by přeci chtěl chodit do kavárny bez kouzel? Kde vše trvá déle?
Pak se ale jednoho dne něco změnilo. Zrovna, když pan Malfoy začal pochybovat a plánoval pobočku na Příčné ulici zavřít, napsali o jeho podniku v Denním věštci.
Z Maggie's se stalo místo, kam si kouzelníci mohli po dlouhém dni plném kouzel přijít odpočinout a užít si příjemné, téměř rodinné atmosféry. Místo, kde nikdo nespěchá. Kde všechno, co dostanete, připravil člověk bez kouzel a poctivě.
A tak se z pana Malfoye stal úspěšný podnikatel mezi mudli i kouzelníky.

Proti vlastní vůli byl vtažen dovnitř a odvlečen ke stolku v rohu. Stůl původně pro čtyři lidi náhle obsadily všechny ty bláznivé holky, které si začaly brát židle od stolů vedle. Cítil na sobě pohled a tak se otočil, jen aby uviděl zmateného Scorpiuse. Jistě to muselo vypadat zvláštně a tak se nervózně usmál.
Vymluvil se dívkám, že jim jde všem objednat, znovu probodl Lily pohledem a vydal se k baru.
„Pane Malfoyi," pozdravil jej překvapeně. „Nečekal jsem, že tu budete."
„Ahoj, Albusi," pozdravil ho muž za pultem. „Personál je nemocný a tak mě napadlo, že bych se mohl vrátit zpátky v čase a zaskočit tady. Navíc jsem chtěl vidět Scorpiuse."

Pohled mu padl za rameno pana Malfoye, na zdi visela fotografie starší paní, Draco si jeho pohledu všiml.
„To je Maggie," řekl. „Trval jsem na tom, aby byla její fotografie v každé kavárně."
„To je moc hezké," uznal Albus s úsměvem. „Moc pro Scorpiuse znamenala."
Pan Malfoy si smutně povzdechl. „Po smrti Astorie se Scorpius upl na Maggie, byla to žena, ke které měl kromě své matky nejblíže," vysvětlil. „Když zemřela i ona, nesl to opravdu špatně."
„To vím."

Když Scorpiusova matka zemřela, nebyl u toho s ním. Stalo se to v létě a Scorpius si to nechal pro sebe. Řekl mu to až v září, stále se z toho nemohl vzpamatovat. Tehdy Albus sobě i jemu slíbil, že už tu bude vždycky pro něho.
Když o necelý rok později zemřela Maggie, Albus tam byl s ním.
Stalo se to někdy na začátku čtvrtého ročníku, seděl s ním dlouho do noci ve společenské místnosti, objímal ho a poslouchal jeho historky, které o Maggie povídal. Hladil ho po zádech, když Scorpius vzlykal. Četl mu knihu ve snaze ho uklidnit, až dokud Scorpius konečně neusl.

Pan Malfoy si povzdechl.
„Stalo se toho více, než co jsem kdy chtěl, aby si můj syn prožil," zamumlal. „Ale má tebe. A teď i ji."
Albus se otočil přes rameno, aby pohlédl, jak se jeho nejlepší přítel baví s Rose a v klidu u toho pije kávu.
„Vypadá spokojeně," uznal pan Malfoy. „Chci jen, aby byl můj syn konečně šťastný."
„Je šťastný," ujistil ho Albus smutně.
Beze mě je šťastný, chtěl dodat, ale na poslední chvíli si to raději rozmyslel.