Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

Epilog.

Blížilo se poledne, Albus se procházel loukou v okolí Doupěte a zamyšleně nakopával trávu před sebou. Obloha byla nádherně modrá, byl teplý letní den. Nasál čerstvý vzduch do plic a pousmál se. Chyběla mu Anglie.

Měl plné zuby cestování z místa na místo. Chtěl se usadit. Chtěl založit rodinu a žít klidný, nudný život.

„Strýčku!" ozvalo se za ním. Otočil se a široce se usmál na malou Molly, která za ním nemotorně běžela.
„Treperendo," pozdravil ji, když si ji vyhoupl do náruče. „Zase jsi utekla mamince?"

„Byla s ní nuda," zamumlala holčička až nápadně podobná Jamesovi.
„Jsi celej tatínek," odfrkl si Albus a pocuchal jí tmavé vlásky.

„Tohle jsem ti upletla!" prohlásila a zamávala ručkou, ve které držela věneček z kopretin. „Líbí se ti?"
„Moc se mi líbí," přiznal Albus vděčně a políbil ji na čelo. „Jsi moc šikovná."
„A vezmeš si ho na sebe?" zeptala se, Albus zaváhal. Když na něho ale udělala psí oči, roztál. Jako vždy.

Nechal si nasadit věneček na hlavu a položil Molly na zem.
„Máš babu!" prohlásila náhle a začala se smíchem utíkat pryč. Albus se začal smát a vydal se za ní. Běžel pomalu, aby měla čtyřletá Molly šanci.
„Ty jsi jako vítr!" volal na ní, Molly se začala smát.

Albus ji miloval celým svým srdcem. Byla malý andílek, který mu vždy vytvořil úsměv na tváři. Snažil se s ní trávit co nejvíce času mohl.
Nakonec ji doběhl, popadl ji do náruče a zatočil se s ní kolem dokola. Molly překvapeně vypískla, než se začala opět vesele smát.

„Už musíme jít, prtě," prohlásil a přehodil si ji přes rameno hlavou dolů.
Smál se jako měsíček na hnoji, dětský smích byl přesně to, co mu tak strašně chybělo. „Nebo se bude maminka zlobit."
„Maminka se teď zlobí pořád," prohlásila malá Molly, když ji Albus znovu postavil a chytil ji za ruku.

Albus se uchechtl. „Maminka to teď nemá lehké," řekl, když se společně vydali zpět. „Miminko se brzy narodí a pak bude všechno dobré, slibuju."
Molly si něco zamumlala pod nosík a když spatřili dům, rozeběhla se.

„Strýčku!" volala. Scorpius se otočil a usmál se, když ho Molly objala kolem nohy. „Strýček Albus mě zase nemohl chytit!" Scorpius se zasmál a pohlédl na přicházejícího Albuse. „Strýček Albus je šnek," řekl provokativně.

„Strýček Albus už je starej," prohlásil dramaticky Albus a pohladil Molly ve vlasech.
„Molly!" vykoukla ze dveří Doupěte Emily. „Pojď, musíš se připravit!"
Molly se rozeběhla za maminkou, Albus jí s úsměvem pozoroval.

Pohlédl na Scorpiuse, když ucítil dotyk ve vlasech. Scorpius se na něho usmíval. „Chceš mě zabít?" zeptal se tiše. „Víš vůbec, jak dobře právě teď vypadáš?"

„Jak dobře právě teď vypadám?" zeptal se Albus provokativně a více se na něho natiskl.
„Vypadáš nádherně," odpověděl Scorpius zcela vážně. „Vypadáš jako nějaká víla."
„Nevypadám v tom směšně, že?"
„Jsi kouzelný, Albusi."

Albus jej vděčně políbil, Scorpius mu rukama hladově zajel do vlasů.
„Hele, hele," ozvalo se za nimi, Scorpius se neochotně odtrhl od jeho rtů a zamračil se na příchozího Jamese. „Klidněte se, jsou tu děti!"

„Jediný dítě jsi tu ty," prohlásil Albus s úsměvem, Scorpius se uchechtl.
„Haha," řekl ironicky James. „Scorpiusi, hledá tě tvůj táta. Máš jít za ním. Už je skoro čas." Scorpius se zhluboka nadechl, rychle pro štěstí políbil Albuse a vydal se za otcem do stanu.

James s Albusem se vydali na zahradu za dům, kde již postával oltář z bílých růží a ozdobené židle pro hosty.
Albus se posadil do druhé řady, usmíval se od ucha k uchu a zdravil se s lidmi kolem něho.

„Táta je mimo," prohlásil Scorpius, když se posadil vedle něho. „Je hrozně nervózní. Theo a Blaise se ho jako svědci snaží uklidnit."
„Všechno bude v pořádku," slíbil mu Albus a chytil jej za ruku, aby ho alespoň trochu uklidnil. Scorpius se na něho usmál. „Snad máš pravdu."

Židle se začaly plnit hosty, netrvalo to dlouho a před oltářem se objevil nervózní Draco. Přešlapoval z jedné nohy na druhou, rukou si mnul rukáv svého saka.

Začala hrát pomalá hudba, hosté se zvedli a uličkou prošla malá Molly v růžových šatičkách. Házela kolem sebe lístky růží a nutila každého k dojatému úsměvu.

Pohledy všech se náhle přesunuly na ženu, které dnešní den patřil. Na nevěstu. Nesla se uličkou v nádherných bílých šatech, vlasy měla zapletené v drdolu, zářila krásou a štěstím.

Draco se v tu chvíli naprosto uvolnil, když spatřil ženu, kterou miloval, jak kráčí k němu připravena mu slíbit věrnost až do konce života. Usmál se od ucha k uchu a na malý moment pohlédl na svého syna, který se na něho pyšně usmíval.

Albus cítil, jak mu Scorpius stiskl ruku a tak jej začal palcem po jejím hřbetu hladit. „Vypadá opravdu šťastně, že?" zašeptal Scorpius, když Hermiona došla k oltáři a Draco jí chytil za její drobné ruce.
„To vypadá," přitakal Albus.

Draco nemohl odtrhnout pohled od své nádherné nevěsty. Utápěl se v jejích očích. Připadal si jako nejšťastnější člověk na světě. Byl nejšťastnější člověk na světě, protože si bral Hermionu.

„Já, Draco Malfoy," započal se svým svatebním slibem. „Slibuji tobě, Hermiono, že tě budu milovat a chránit až do konce svých dní. Slibuji ti tu přede všemi svou nekonečnou lásku a věrnost. Slibuji, že o tebe budu pečovat ve dnech dobrých i zlých. Na světě není nic, co by nás mohlo rozdělit."

Hermiona si setřela slzičku dojetí z tváře, nepřestala se usmívat ani na jediný okamžik. „Slibuji ti svou lásku a věrnost až do konce svých dní," zašeptala. „Slibuji ti oporu, domov..."
Draco jí setřel slzy, když se rozplakala štěstím.

„Ptám se tedy Vás, Draco, berete si Hermionu dobrovolně za svou manželku?" zeptal se jej kněz, když pochopil, že Hermiona svůj slib nedokončí.

„Ano," odpověděl ihned, čímž donutil hosty se tiše zasmát.
„Ptám se Vás, Hermiono, berete si Draca dobrovolně za svého manžela?"
„Ano," zašeptala. „Ano! Ano, beru!"

„Pak vás tedy prohlašuji mužem a ženou," prohlásil se širokým úsměvem. „Můžete políbit nevěstu."
Draco se naklonil ke své manželce a opatrně ji políbil. Hluboká láska z nich přímo jiskřila. Hosté začali tleskat a jásat, Blaise dokonce hvízdl.

Albus pozoroval dojatého Scorpiuse, který s láskou sledoval štěstí svého otce. „Scorpiusi," oslovil ho náhle bez rozmyslu, počkal, až se na něho podívá. „Já bych chtěl rodinu."

Scorpius na něho chvíli zmateně zíral, jako by si nebyl jistý, jestli si z něho Albus nedělá legraci, poté se široce usmál a svého přítele políbil.

„Miluju děti, Scorpiusi," vysvětlil. „Chtěl bych nějaké mít. Miluju malou Molly, ale chtěl bych mít i svoje, rozumíš mi?"
„Rozumím," přitakal s úsměvem. „Co kdybychom si nějaké adoptovali?"
„Počkej to... To myslíš vážně?" zarazil se Albus nad jeho reakcí.

„Samozřejmě," zasmál se Scorpius.
„Ale co naše práce?" ptal se jej zmateně. „Ty miluješ naši práci a cestování!"
„Ale ty toho máš plné zuby," prohlásil Scorpius. „Už je čas, abychom se usadili, nemyslíš?"

„Nevadí ti to?"
„Nevadí," odpověděl ihned a klopýtl vzad, když jej Albus prudce objal. „Chci trochu zpomalit. Mít domov a rodinu. A chci to s tebou, Albusi."
„Merline, já tě tak miluju!" zašeptal mu Albus do ucha, Scorpius se šťastně usmál a pevně jej objal.

---
Konec <3