Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

30.

Otevřel své unavené oči a proti vlastní vůli se pousmál. „Sakra, Scorpe," zamumlal. „Kolikrát jsem ti říkal, abys na mě nekoukal, když spím?" Scorpius s úsměvem sklopil zrak. „Osmkrát."

Albus se zasmál. „Takže mě šmíruješ už přes týden, hm?"
„Ale já tě přeci nešmíruju!" hájil se Scorpius okamžitě. „Jen kontroluju, že jsi v pořádku." Albus nad ním protočil očima.

„Pojď se mnou dneska na rande," řekl Scorpius náhle, když se Albus na své posteli posadil. „Prosím."
„Zveš mě na rande?" ujistil se Albus, na tváři se mu objevil široký úsměv.

„Všechny páry přeci chodí na rande," prohlásil Scorpius, přivřel oči a zkousl si ret při čekání na Albovu reakci.

„Takže," odkašlal si Albus, cítil, jak mu zrudly tváře. „Takže my dva jsme pár?"
„To bych teda řekl," zamumlal Scorpius s tichým smíchem. „Viděl jsi můj penis už tolikrát, že bys ho mohl namalovat."

Albus se uchechtl. „To by nebyl moc hezký obrázek."
„Nesnáším tě," odfrkl Scorpius uraženě.
„Máš mě rád," prohlásil Albus samolibě, Scorpius se zasmál, ale přikývl.

„Takže co to rande?"
„Řekni mi místo a čas a já tam budu," řekl Albus, konečně vstal ze své postele. Vědom si zvědavých očí se až přehnaně protáhl, triko se mu vyhrnulo nahoru. „Ještě chvíli mě svlíkej pohledem, Malfoyi, a na žádný rande s tebou nepůjdu."

„Ale to není fér!" prohlásil Scorpius a ve vteřině byl na nohou, objal jej kolem pasu. „Vždyť ty mě vyloženě provokuješ!"

---

Scorpius byl velice oblíbený. Albus se vlastně až téměř divil, jak je možné, že se od toho tichého kluka, kterým kdysi býval, tolik lišil.

Seděl na snídani a pozoroval svého přítele, který si povídal se svými spolužáky. Nevadilo mu to. Sám neměl náladu si povídat, byl pořád dost ospalý.

Seděl naproti němu a pozoroval, jak mu platinové vlasy padaly do tváře, kdykoliv se začal smát.
Byl nádherný. Dechberoucí. Skvostný. A jestli myslel alespoň trochu vážně to, co ráno říkal, tak byl jeho. Jenom jeho.

Aniž by to Scorpiusovi přiznal, zažíval nejšťastnější období svého života. Od chvíle, kdy se Scorpiusovi svěřil, že je bisexuál, se mezi nimi spousta věcí změnila.

Scorpius se začal projevovat ještě více otevřeně. A i když z něho Albus cítil, že není připravený o nich říct spolužákům, zatím to bylo naprosto v pořádku.

„Malfoyi," oslovil ho náhle jeden kluk ze staršího ročníku, který si k nim zrovna přisedl. „Jak jsi na tom s Weasleyovou?"

„Rozešli se, kámo," odpověděl místo Scorpius jeden z jejich spolubydlících. „Už je to celkem dávno!" Jack, jejich starší spolužák, se nevěřícně uchechtl.

„Scorpius si z toho ale nedělá hlavu," prohlásil znovu jejich spolubydlící a poplácal zmíněného po rameni. „Už má novou."

Albus se napil čaje, ignoroval omluvný pohled, který po něm Scorpius vyslal, a pokračoval ve své snídani, jako kdyby se nic nedělo.

Nechtěl takové věci poslouchat, věděl, že to není pravda. Ale svým způsobem ho to i přesto neuvěřitelně rozčilovalo.

„Jsem vlastně slyšel, že jsi se na tom večírku tehdy tahal s jinou," řekl Jack a zamračil se, pravděpodobně ho bolelo přemýšlet - pomyslel si Albus nenávistně.

„My spolu ale nic nemáme," řekl Scorpius tak tiše, že téměř šeptal.
Chlapci kolem něho se zasmáli a jeden po druhém jej začali plácat po ramenou.

„Scorpius ví, že se mu nevyplatí se vázat jen na jednu, když jich může mít, kolik jen chce," prohlásil Anthony. „Byl by přeci pitomec, kdyby se nechal zatáhnout do vztahu."

„Malfoyi," oslovil ho pobaveně Jack. „Ty se nezdáš! Děláš mi radost, kamaráde, jen co je pravda! Hezky nezávisle! Vyzkoušet a jít dál!"

Scorpius vypadal, že by se v něm v tu chvíli člověk ani kapky krve nedořezal. Čelist měl pevně sevřenou, ale jeho oči prozrazovaly, jak moc nepříjemné to pro něho bylo.

„Jo," zamumlal. Pohledem si neustále měřil Albuse, aby si byl jistý, že je v pořádku. Že se na něho příliš nezlobí.

„A co ty, Pottere?" obrátil se Jack náhle k Albusovi. „Tys na tom večírku taky bodoval, ne? Jsem vás viděl jít nahoru."

Scorpiusovi se z té představy udělalo téměř až zle. Zamračil se na usměvavého Jacka a poté se pohledem opět vrátil na Albuse.

Albus nic neříkal, hleděl do svého talíře a lžící bubnoval o dřevěnou desku stolu. „Nechci se o tom bavit," zamumlal poté a jen na malý okamžik se Scorpiusem navázal oční kontakt.

Scorpius si povzdechl. Nevěděl, jestli je Albus naštvaný na něho konkrétně, nebo na ostatní, ale zmocnil se ho strach, že by to mezi nimi mohlo něco měnit.

„To vážně byla až tak špatná?"
Albus se nevěřícně rozhlédl po chlapcích okolo. „Jste banda kreténů," zavrčel na ně, rychle se zvedl a odešel pryč.

„Měl by být rád, že mu vůbec nějaká dá," prohlásil Jack, sledující jeho vzdalující se záda. „Každá holka tady by brala radši jeho bráchu."

Scorpius se zhluboka nadechl. Chtěl odejít. Chtěl je poslat do háje, stejně jako to udělal Albus. Jenže on nemohl. Byli to jeho přátelé.
Slabě se pousmál a odvedl téma rozhovoru jinam.

---

Naštvaný Albus se procházel hradem a ve snaze přijít na jiné myšlenky si v hlavě přehrával všechny hezké momenty posledních měsíců.

Zarazil se, když v dálce uviděl svoji sestřenici. Měl Rose rád, jenže z nějakého důvodu na ní náhle hrozně žárlil.

Protože ona byla Scorpiusova oficiální přítelkyně, i když jejich vztah nebyl skutečný. Lidé o nich věděli, a i přestože se 'rozešli' stále se o nich mluvilo.

Bez přemýšlení se vydal vpřed, popadl ji za ruku a táhl jí mimo dosah jejich přátel.

„Co blázníš?!" zlobila se na něho.
Přitiskl ji zády ke kamenné zdi a naštvaně jí hleděl do očí.
„A teď mi KONEČNĚ řekni, proč jste se Scorpiusem předstírali, že spolu chodíte!"

Oči se jí překvapením zvětšily.
„Chtěl, aby mu babička dala pokoj. Chtěla, aby si našel přítelkyni. A já chtěla zaujmout jednoho kluka-"
„Hezký," řekl ironicky. „To už jsem od něho slyšel. A TEĎ TO, CO MI TAJÍTE."

„Já ti to nemůžu říct," zašeptala. „Nevím, kolik toho víš. Já-"
„Vím, že je gay, jasný," odsekl Albus. „Tak nějak spolu teď asi chodíme."

Překvapeně přikývla. „Nevěděla jsem to," zašeptala. „Řekl mi, že je gay, ale nevěděla jsem... že tě má rád. Kdybych to věděla, nikdy bych na to nekývla, Albusi, opravdu."

„Jak to s tím souvisí?" zamumlal.
Zavrtěla hlavou na znak mlčenlivosti, ale jediný pohled zelených očí ji donutil pokračovat.

„Když jsem to zjistila a dohodli jsme se, že se rozejdeme, řekl mi, že se jen snažil držet se od tebe dál," přiznala tiše.

„Albusi, ať už se mezi vámi teď děje cokoliv, nikdy to nebude opravdové, rozumíš? Nikdy to neřekne své rodině, nikdy nebudeš jeho opravdový, oficiální přítel."

Pustil ji. Hleděl na ni, přemýšlel, kolik pravdy bylo na těch slovech, která mu právě řekla.
„Nic o tom nevíš," zašeptal zlomeným hlasem. Její slova bolela, ačkoliv jim nevěřil.