Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

27.

Po tváři mu stekla slza, dopadla na zažloutlý papír, do kterého se vpila. Utřel si oči, aby mohl už druhým dnem pokračovat ve čtení.

'A i přestože jsem si dlouho myslel, že je to můj trest, nakonec jsem si dovolil v tom vidět jakési mé požehnání.

Miloval jsem muže, miloval jsem ženy.

Miloval jsem bez ohledu na pohlaví člověka. Miloval jsem doopravdy.

Láska je nejčistší cit, o to čistější jste-li schopni milovat nepodmíněně na pohlaví.

A to já jsem. Jsem bisexuál.

A jsem na to hrdý, protože jsem člověk s velikým srdcem plným lásky pro muže i ženy.'

Albus zaklapl knihu a na malý moment hleděl před sebe ve snaze zpracovat to, co se dozvěděl.

„Bisexuál," zamumlal a prohrábl si vlasy. „Muži i ženy."
Pokrčil kolena, aby si o ně s povzdechem mohl opřít hlavu.

---

Když později toho dne seděl v knihovně se svým nejlepším přítelem, stále přemýšlel o knize, kterou četl.

„Proč nepíšeš tu esej?" zeptal se Scorpius. „Zítra to musíš odevzdat."

Albus si povzdechl. Prohlížel si všechny lidi v knihovně. Chlapce i děvčata.

„Scorpiusi," oslovil ho tiše a počkal, až s ním naváže oční kontakt. „Mám tě rád, víš to?"

Scorpius se široce usmál a chytil ho pod stolem za ruku, jemně ho po ní hladil.

„Vím, že neumím svoje pocity vyjadřovat perfektně," zamumlal Scorp. „Ale doufám, že alespoň z mého chování cítíš, jak moc pro mě znamenáš, Albusi."

Albus přikývl a položil si hlavu na jeho rameno. Úlevně vydechl.
„Děje se něco?" zeptal se jej Scorpius ihned. „Něco tě trápí?"

„Chtěl bych s naprostou jistotou vědět, kdo vlastně jsem," povzdechl si Albus. Pousmál se nad tím, jak Scorpius voněl. „Chtěl bych ti dokázat, že pro mě znamenáš tolik, co já pro tebe."

Ucítil jemný polibek do vlasů a jemně se nad tím pousmál. Pohled mu padl na ty bledé, krásné ruce. Kousl se do rtu, když jej náhle něco napadlo.

„Pojď se mnou," zašeptal mu Albus do ucha, cítil, jak se Scorpius otřásl. Pohlédl mu do očí a s úsměvem ho chytil za ruku, aby mu pomohl vstát.

V rychlosti naházel všechny jejich věci do své brašny a táhl ho ven z knihovny.
„Kam to jdeme?" ptal se ho zmatený Scorpius, avšak poslušně ho následoval.

Trochu se zarazil, když ho náhle Albus vtáhl do učebny a zavřel za nimi dveře.
„Albusi?" oslovil ho. Albus se mu stihl přisát na rty dříve, než stihl něco dodat.

Líbal ho dravě, tahal ho za vlasy. Mohl cítit, jak moc se to Scorpiusovi líbilo. Cítil jeho těžký dech, lehké mručení, které vycházelo z jeho úst a vybrovalo na jejich spojených rtech.

Odtrhl se od jeho sladkých rtů a začal jej líbat na jeho nádherně bledém krku. Pousmál se, když Scorpius nahlas vzdychl a za odměnu jej lehce kousl.

Samotnému se mu zadrhl dech, když ucítil, jak se Scorpius snaží nahmatat zapínání jeho kalhot, rukou ho zastavil.

Scorpius se zarazil, zmateně se mu podíval do očí. Albus se nad tím usmál. Bez jediného slova rozepl Scorpiusovy kalhoty.

Byl šíleně nervózní. Nikdy nic takového nedělal. Neustále si v hlavě opakoval, že to zvládne, že to bude v pořádku.

Muži i ženy, říkal si v duchu, když stahoval ten kus látky až dolů.
Přísahal by, že byl celý červený.

Scorpius ho pohladil po tváři.
„Tohle nemusíš dělat, Albusi," ubezpečil ho.

Albus ho jemně políbil. „Chci ti dokázat, jak moc pro mě jsi důležitý," zašeptal mu do rtů. „Můžu?"

Scorpius se pousmál a přikývl.
„Pokud ale nechceš, tak to dělat nemusíš," zopakoval. „Nechci na tebe v ničem spěchat."

Scorpius se opřel o stůl za ním a pln očekávání sledoval, co Albus asi udělá.

Merline, co měl Albus dělat?
Vždyť nikdy neviděl jiný penis než ten svůj!

S divoce bušícím srdcem se prsty zahákl za Scorpiusovo spodní prádlo a jediným pohybem jej poslal dolů ke kalhotům.

Zarazil se.
Merline.
Merline, Merline. Merline, Merline.

„On tě nekousne," zavtipkoval Scorpius, když spatřil Albusův vyděšený pohled. „Je to hodnej kluk."

„Jak s tím můžeš normálně chodit?" zamumlal zaskočený Albus a neustále si přeměřoval jeho délku.

„Budu to brát jako kompliment," zasmál se Scorpius, chytl ho za ruku a pomalu mu ji položil na svůj penis. „Neboj se."

Chytl Albuse za bradu a donutil jej podívat se mu do očí. Lehce ho políbil na čelo.
„Nemusíš to dělat, Albusi," zašeptal s pohledem upřeným do jeho očí.

Usmíval se. Líbilo se mu, jak je Albus nesmělý. Líbilo se mu, že je první kluk, se kterým tohle Albus prožívá. Líbilo se mu, že je Albus jenom jeho.

Úlevně zavřel oči, když Albus poprvé přejel svou dlaní po jeho penisu. Vydechl veškerý vzduch ze svých plic a opřel se svým čelem o to jeho.

Albus si byl zpočátku hodně nejistý a rukou pohyboval pomalu a trochu nešikovně, nakonec si ale našel ten správný rytmus a úhel.

„Líbí se ti to?" ujistil se přestože mohl slyšet, jak moc se to Scorpiusovi líbilo.

Scorpius ho místo odpovědi naléhavě políbil. Chytil jej za obě tváře rozhodnutý už ho nikdy nepustit.

Mocný pocit, který se prohnal celým jeho tělem ho donutil zakňučet mu do úst. Hlavou se zhroutil na jeho rameno ve snaze rozdýchat ten okamžik.

Albus se zaraženě díval do své špinavé dlaně, druhou rukou ho objal, aby ho trochu podepřel.

Nevěřil tomu, co právě udělal. Bylo to tak šílené a.... Tak úžasné, Merline.

Když se po chvíli Scorpius vydýchal a uklidnil, políbil ho pod ucho a narovnal se. Pohlédl do rudého obličeje chlapce, kterého tak moc zbožňoval a pak do jeho dlaně, která byla znečištěna jeho vlastním spermatem.

Ve vteřině byl připraven si to zopakovat. Místo toho si oblékl zpět své spodní prádlo a kalhoty a poté pohladil Albuse po tváři.

„Neutečeš mi, viď?" zašeptal, jak se náhle bál, že to mezi nimi celé pokazil. „Prosím, Albusi, řekni mi, že jsem o tebe kvůli tomuhle nepřišel."

Albus chvíli mlčel, hleděl na špičky svých bot a přemýšlel. Po nekonečně dlouhé chvíli zvedl zrak a věnoval mu motýlí polibek na rty.

„Nikam ti neuteču, troubo," zamumlal s úsměvem. „Líbilo se mi to." Scorpius se vděčně usmál a znovu jej políbil.