Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

18.

S povzdechem se převalil na druhý bok a zachumlal se do teplé deky.
Nevěděl, jestli už bylo ráno, bylo mu to jedno. Dnes chtěl zůstat celý den ve své posteli a pořádně se vyspat.

Hlavou se mu točily vzpomínky na včerejší večer. Usmál se nad vzpomínkou na Scorpiusovy rty.
Zarazil se. Cože co?
„Bylo by divné, kdybych tě políbil?"

Okamžitě rozlepil oči a následně je zase zavřel. Zasyčel nad bolestí, která se mu prohnala spánkem a přiložil si ruku na čelo.
Merline, bylo mu zle.

„Oh, kurva," zaklel okamžitě a prohrábl si vlasy. Co teď měl dělat?
Oh, Merline, co mu teď měl říct?

Proč ho Scorpius políbil? A proč on potom líbal jeho? Co to vůbec znamenalo? Vždyť.. Se mu přeci vždycky líbila jen děvčata, nebo ne? A Scorpius na tom byl určitě stejně!

Vydechl z plic přebytečný vzduch a převalil se na záda, rozhodil rukama do stran.
Určitě to bylo jen nějaké nedorozumění, myslel si Albus.

Přijmout fakt, že se líbal s chlapcem a líbilo se mu to, bylo šíleně absurdní.

Promnul si obličej, cítil, jak se mu hrnou slzy do očí. Co když s ním už Scorpius nebude chtít mluvit? Co když tím zničil jejich přátelství?
Nikdy ho neměl líbat!

Byl si jistý, že už neusne a tak se posadil a odhrnul závěsy své postele. Skoro nadskočil, když uviděl Scorpiuse sedět na své posteli a dívat se přímo jeho směrem. Scorpius se okamžitě mile usmál.

Když se na něho tak Albus díval, chápal, proč ho vlastně políbil.
Merline, vždyť byl tak krásný!
Muže si vůbec něco takového myslet? Je to zvláštní považovat ho za nejkrásnějšího člověka na světě? Byl to přeci jeho nejlepší přítel, chlapec. Jak se mohl Albusovi tolik líbit?

„Ahoj," zamumlal Scorpius jako první, stydlivě se usmíval. „Jak se cítíš?"
„Asi mi praskne hlava," zašeptal Albus a prohrábl si rozcuchané vlasy, uhl od něho pohledem. „A ty?"

„Já jsem nepil," podotkl Scorpius a koutky mu škubly nahoru.
Nikdo nic neříkal, Albus se mu zahleděl do očí a přemýšlel, co by mu měl nyní říct.

Merline, proč jen měl tak krásné oči? Proč měl tak krásnou bledou pleť? PROČ BYL SAKRA TAK DOKONALÝ? Tomuhle by přeci nikdo neodolal! Představa kousnout ho do jeho bílého, čistého krku jako včera kousl Claire ho přinutila nervózně polknout.

Nenáviděl se za to, že myslí na takovéhle věci. Nenáviděl se za to, že to chtěl tak moc udělat. Nenáviděl se, protože věděl, že by se mu to líbilo.

Na chvíli se zamyslel, že by se svého přítele narovinu zeptal, co se s nimi děje. Co teď s nimi bude? Scorpius přeci chtěl, aby mu Albus zopakoval, že jej chce líbat, až bude střízlivý, ale doopravdy to tak myslel? Chtěl by o tom teď snad mluvit? Co když se ho chtěl Scorpius jen zbavit, protože byl opilý? Co když doufá, že si to celé Albus nebude pamatovat?

Chtěl o tom mluvit, chtěl si to všechno vyjasnit. Jenomže pak si uvědomil, že nemá jasno v tom, co se s ním teď děje.
Znamenalo snad to, že se mu ty polibky líbily, že byl teď gay? Povzdechl si, když si uvědomil, že bude potřebovat čas, aby si to všechno ujasnil.

Co by mu na to řekl James? Že to vždycky věděl? Že to bylo jasné?
Co by mu na to řekli jeho rodiče?
Dříve se mu spolužáci smáli a říkali mu, že není pravý Potter, že je moták, protože nebyl nijak speciálně nadaný.

Vždycky cítil z otcovi strany malou výčitku, že nechodil do Nebelvíru. A i když se s tím jeho otec časem smířil, jejich vztah se zlepšil a on ho nyní ve všem podporoval, nedokázal si představit jeho reakci, kdyby tohle zjistil.

Nechtěl svou rodinu zklamat, nechtěl otci udělat ostudu, nechtěl, aby se v novinách psalo, že Harry Potter má teplého syna.

„Lituješ toho, že ano?" zašeptal Scorpius, když si všiml jeho zamyšlení a sklopil zrak do svého klína. Cítil, jak se mu začal třást spodní ret. Litoval toho? Ano? Ne? Něco mezi? Tolik mu chtěl říct, že si to živě pamatuje. „To je v pořádku, Albusi, já to chápu."

Bolestně zavřel oči. „Včerejšek mám v mlze, Scorpiusi," zalhal. „Opil jsem se, ani nevím, jak jsem se dostal do postele Jestli ale mluvíš o tom, co jsi.. udělal, když jsi mě odvedl od Claire, tak na to můžeme zapomenout."

Zatajil mu, že si pamatuje na polibek, který započal on sám, cítil se mizerně. Cítil se jako nejhorší člověk na světě.

Ty polibky byly nádherné, zároveň to ale asi bylo to nejhorší, co se mu kdy mohlo stát.

Chtěl to všechno vyřešit, vyjasnit si vzájemně jejich pocity, ale potřeboval čas.
Merline, vždyť byl úplně zmatený!

Téměř mu zlomilo srdce, jak v tu chvíli, kdy ta slova opustila jeho ústa, ramena jeho přítele poraženě klesla. „Jo," zamumlal Scorpius a snažil se skrýt své zklamání. „Děkuju, nevím, co to do mě včera vjelo a nerad bych to rozebíral."

„Přátelé?" zeptal se Albus pro jistotu a natáhl k němu ruku.
Možná trochu doufal, že ho Scorpius místo toho políbí. Doufal, že mu řekne, co se včera dělo a že to pro něho něco znamenalo. Chtěl slyšel, že jsou víc než jen přátelé.

Čekal, co Scorpius udělá, nakonec se falešně usmál a jeho ruku přijal.
„Vždycky," ujistil ho Scorp. „Nejlepší přátelé."

Nejlepší přátelé.
V uších mu tepalo, jak to byla ohlušující ozvěna jeho vlastního zlomeného srdce, kterou v tu chvíli pocítil.

----
Kapitolu jsem rozdělila na víc malých částí, aby se vám to lépe komentovalo. Jestli se vám to takhle líbí, ráda to tak budu dělat. Pokud se vám to ale nelíbí, dejte mi vědět a já to upravím <3.