Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

10.

Druhý den ráno mu Scorpius poslal dopis, aby jej přišel navštívit. Zval ho na návštěvu a Albus netušil, jak by jej měl odmítnout.
Povzdechl si a zaklepal na mohutné dveře, které mu po chvíli otevřela Narcissa Malfoyová. Široce se na něho usmála.
Když zemřela Scorpova matka, trvala paní Malfoyová na tom, že se Draco i se synem přestěhují k ní na Malfoy Manor, aby mohla pomoci s výchovou svého vnuka.
Draco tehdy ale trval na tom, že se celé sídlo kompletně přebuduje, aby nemusel žít na místě, které mu připomínalo tolik špatných věcí, a že hlavní slovo ve výchově svého syna bude mít jen a pouze on sám.

„Dobrý den," pozdravil. „Jdu za Scorpiusem, pozval mě."
„Samozřejmě," přikývla a mile ho pozvala dále.
Světlé stěny a bílý nábytek tvořily v sídle příjemnou atmosféru, kterou krásně podtrhoval teplý oheň z krbu v hale.
„Albusi!" pozdravil ho Scorpius, který se zrovna přiřítil do haly a prudce ho objal, jako kdyby se neviděli několik let.
Albus s zarazil. Proč jej tehdy na tom nástupišti neobjal také takhle? Proč byl tehdy vlastně tak odtažitý?
Scorpius ho vedl po širokých schodech nahoru do svého pokoje, když náhle uslyšeli hlasy z otevřených dveří na konci chodby v druhém patře.

„To snad není možný," rozčiloval se známý hlas. „To se mi snad zdá."
Zvědavě se Scorpiusem přistoupili blíže, aby zjistili, o co se jedná.
„Cožpak tě baví dělat pořád sovu? Ser na to, Zabini! Ať si přijde sama, jestli něco potřebuje, kurva! Nebudu se tady rozčilovat kvůli nějaký nevděčný bě-." zarazil se když škvírou ve dveřích zahlédl zvědavý pohled svého syna.
Zabini okamžitě následoval jeho pohled.
„Ahoj, kluci," pozdravil je Blaise s úsměvem, na Albuse významně kývl, jako kdyby mu připomínal, aby nechal jazyk za zuby. Poté se otočil zpět na svého přítele. „Tak já půjdu."
„Co jste slyšeli?" povzdechl si Draco, když Zabini odešel.
„Nic moc," přiznal Scorpius. „Stalo se něco?" Draco se sesunul do své židle za svým pracovním stolem.
„Vše je v pořádku," řekl. „Teď mě nechte pracovat, prosím."
Scorpius svěsil ramena, beze slova přikývl a zavřel otci dveře od jeho pracovny.

Albus poznal, že je něco špatně, neboť všechen ten optimismus, kterým Scorpius před chvílí oplýval, byl náhle zcela pryč.
V tichosti došli do jeho pokoje.
„Je všechno v pořádku?" zeptal se Albus tiše.
„Táta," řekl jen. „Snaží se být pro mě ten nejlepší táta a vím, že je to pro něho dost těžké, protože sám se svým otcem neměl dobrý vztah."
Albus k němu přistoupil, položil mu ruku na rameno ve znamení, že jej poslouchá a že může pokračovat.
„Mám ho strašně rád a vážím si všeho, co pro mě dělá, ale strašně mě mrzí, jak mě od sebe odhání. Neustále chce, ať mu říkám o svých pocitech, ale sám mi o těch svých nikdy neřekne, i když podle něj mezi sebou nesmíme mít žádná tajemství, chápeš? Prostě by mě jen zajímalo, co má na srdci."
Asi mojí tetu Hermionu, pomyslel si Albus.

„Co si o tom myslíš ty?" zeptal se ho Scorpius po chvíli ticha.
Pohlédl mu do očí, hledal u něho pochopení, radu. Albus ho pevně objal, cítil, jak se Scorpius do jeho náruče uvolněně opřel. Hlavu mu položil na rameno. „Co mám dělat?" zamumlal mu těsně u ucha.
Albusovi se v tu chvíli postavily všechny chloupky na těle, cítil, jak se mu zadrhl dech.
Zhrozil se sám nad sebou, když si uvědomil, že ho ten teplý dech na krku přiměl cítit motýlky v břiše.
Hlavou přejel po jeho rameni, jako kdyby se k němu tulil. Albus tam jen stál, netušil, co by měl v tu chvíli udělat.
„Ty a tvůj táta jste se přeci taky dost sblížili, ne?" pokračoval. „Jak?"

Albus si opřel hlavu o tu jeho, jak o tom přemýšlel, než mu konečně odpověděl: „Musíš si s tátou promluvit a všechno mu říct."
Scorpius v jeho náruči ztuhl, odtáhl se a pohlédl mu do očí.
„To nemůžu," řekl. „Co bych mu měl říct?"
„Že před ním nemáš tajemství a tak by bylo fér, aby je neměl ani on."
„Ale já před ním tajemství mám," zašeptal Scorpius s pohledem pevně upřeným do jeho očí.
„Aha," zamumlal Albus rozhozen Scorpiusovými slovy. Měl tajemství i před ním? „Vím o tom?"
Scorpius se usmál, chytl ho za ruku, stále s ním udržoval upřený oční kontakt.
„Znáš část toho tajemství," řekl.

Albus přikývl.
„Proč jsi mě vlastně pozval?" zeptal se konečně. „Psal jsi, že mi chceš něco říct."
„Rozešli jsme se s Rose," řekl s úsměvem. „A je to venku."
Obrovský kámen spadl z Albusova srdce. „Ale včera jste -." nedokázal to vysvětlit. Scorpius jen přikývl. Nic neřekl.
„Proč?"
„Nerozuměli jsme si," řekl Scorpius jen. „Oba jsme souhlasili, že zůstaneme raději přáteli."
„Ale vždyť jste byli pořád spolu," nechápal Albus. „Tohle přeci nedává žádný smysl!"
„Nech to být," požádal ho. „To se stává."

Zbytek odpoledne strávili společně hraním deskových her, pitím horké čokolády a smíchem. Když nadešel večer, čas, aby šel Albus domů, dal mu Scorpius jednu ze svých mikin, protože Albusův svetr a kabát podle něho prý na tu zimu bylo málo.
Rozloučili se dlouhým objetím.
„Zavoláš mi zítra?" zeptal se ho Scorpius. Albus se do objetí usmál a přikývl. Upravil si dlouhé rukávy.
„Cestu ven znám," řekl a Scorpius přikývl a nechal ho odejít.
Albus sám scházel schody v sídle, když se náhle v druhém patře zarazil a pohlédl na zavřené dveře na konci chodby. Dodal sám sobě odvahy a vydal se k nim.
Zaklepal, až v tu chvíli si uvědomil, že to byl špatný nápad.

„Scorpiusi, mám práci," ozvalo se za dveřmi. „Po večeři se spolu podíváme na nějaký film, ano? Slibuju."
Albus zaklepal znovu. Na druhé straně se ozval povzdech a poté kroky, než došel Draco ke dveřím a konečně je otevřel. „Albusi?"
„Mohl bych s Vámi o něčem mluvit?" zeptal se tiše. Po Dracově kývnutí vešel dál, dveře se opět zavřely a Draco se posadil za svůj stůl.
„Děje se něco?" zeptal se.
Kde by měl jenom začít? Povzdechl si a rozhodil rukama.
„Byl jste někdy nešťastně zamilovaný?" zeptal se na první otázku, za kterou si chtěl ihned fláknout.

Draco se zamračil. „Proč se mě na tohle ptáš?"
„Nemám si s kým o takových věcech promluvit," zalhal. „Napadlo mě, že kdyby Vám to nevadilo.."
„Chápu," přikývl Draco a mile se pousmál, pokynul mu, aby se posadil naproti. „Víš, v životě někdy potkáš někoho, kdo necítí to samé jako ty, ale nevzdávej to, Albusi, jsi ještě mladý, určitě časem někoho potkáš."
Albus sklopil zrak, jak se ho ta slova náhle nějakým zvláštním způsobem dotkla. Nevědomky začal žmoulat rukáv Scorpiusovi mikiny.
„To je mikina mého syna?" zeptal se Draco na otázku, ačkoliv odpověď samozřejmě znal. Povzdechl si a opřel se do opěradla židle.

Díval se na Albuse, jako kdyby ho litoval. Proč? Merline, co si právě myslel?
„Scorpius je teď šťastný," řekl Draco tiše, jeho úsměv zmizel. „A i když tě to může nějakým způsobem zraňovat, měl bys mu to s Rose přát a být tu pro něho."
Proč mu tohle vůbec pan Malfoy říkal?Měl mu říct, že se rozešli?
„Obávám se, že jste mě špatně pochopil," řekl Albus zmateně. „Nevím, co máte na mysli, nebo kam tím míříte, ale nic takového jsem na mysli neměl."
Draco přikývl.
„Každopádně děkuji za radu," zamumlal a raději se zvedl na odchod.

U dveří se však ještě zarazil, když si vzpomněl na pravý důvod, proč vlastně přišel.
„Scorpius je smutný, že s ním nemluvíte o svých pocitech," řekl. „Mrzí ho, že se Vám otevírá, ale Vy jemu ne. Zajímá ho, jak se cítíte, má Vas rád, jste pro něho důležitý."
Draco znova přikývl, avšak nic jiného k tomu neřekl. Až když Albus otevřel dveře, zaslechl jej téměř zašeptat: „Jsi dobrý přítel, Albusi."
A tak opustil Malfoy Manor, možná ještě více zmatený, než do něho původně přicházel.