Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

12.

Toho večera ho Scorpius požádal, aby se s ním šel Albus projít. Netušil, kam ho jeho přítel vede, až do chvíle, kdy začali stoupat po schodech vedoucí na Astronomickou věž.
Albus se zarazil, když schody vyšel, avšak Scorpius pokračoval dál a opřel se o zábradlí.
„Táta se mi otevřel," řekl náhle tiše. „Teda alespoň se o to trochu pokusil."
Albus se pousmál, přeci jen jeho rozhovor s Malfoyem měl nějaký výsledek.
Pomalu přešel vedle svého přítele a opřel se o zábradlí zády, aby se nemusel dívat dolů, neb se bál výšek.

Scorpius mu pohlédl do očí a usmál se. „Vím, že v tom máš prsty."
Albus se pousmál a sklopil hlavu.
„Děkuju, Albusi," zašeptal Scorpius a překryl jeho ruku na zábradlí tou svou. „Jsi nejlepší člověk, kterého znám."
Albus chvíli hleděl na jejich ruce, když pak zvedl zrak, zarazil se nad jemností v pohledu jeho přítele.
„Chtěl jsem ti jen pomoct," přiznal šeptem. „Nechtěl jsem, abys byl smutný."
Jeho tělem se rozlil zvláštní pocit, když ho Scorpius pohladil po ruce a následně si ho přitáhl do pevného objetí, které mu Albus ihned oplatil.
Usmál se nad vůní Scorpiusova šampónu a nevědomky se nosem zabořil do jeho krku, ze kterého cítil jeho kolínskou. Merline, on tak krásně voněl.

Jestli si Albus ve svém životě někdy něco přál, tak aby tahle chvíle nikdy neskončila.
Cítil, jak ho Scorpius hladí po zádech, jeho pravá ruka jela výš a výš, až se zastavila v jeho vlasech, které začala hladit. Albus zavřel oči a s hlubokým výdechem si opřel hlavu o rameno svého vyššího přítele.
„Děkuju," zašeptal Scorpius znovu.
Albus se od něho odtáhl, široce se usmíval. „Nemusíš mi děkovat."
„Ale musím," trval si Scorpius na svém, pravou ruku měl stále na Albusových zádech. „Nikdy ti nepřestanu být vděčný, že sis ke mně tenkrát ve vlaku sedl, Albusi."

Albus se zasmál, což donutilo Scorpiuse usmívat se ještě víc.
„To bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal," uznal Albus s poťouchlým úsměvem. „Víš ale, že jsem zůstal kvůli těm sladkostem, viď?"
Scorpius se uchechtl, hravě se zamračil a nepřirozeně vysokým hlasem řekl: „Cože?!"
Oba se začali smát. Když smích utichl, opřel si Scorpius čelo o to Albusovo.
„Ve vlaku jsem možná zůstal kvůli sladkému," zašeptal Albus zaskočen tím gestem. „Ale do Zmijozelu jsem se nechal zařadit jenom kvůli tobě."

Scorpius mu pohlédl do očí.
„Ano?" zeptal se. Albus přikývl.
„Bylo mi tě líto, byl jsi opuštěný, malý chudáček," řekl s provokativním úsměvem.
„Kdo je teď ten malej, hm?" vrátil mu Scorpius a narovnal se do plné výše. „Teď už jsem jen ten chudáček."
„Nejsi," oponoval Albus. Na jednu jednou vteřinu, možná ani ne, jeho oči bloudily po pohledném obličeji jeho nejlepšího přítele.
„Něco pro tebe mám," zamumlal Scorpius záhadně.

„Zavři oči a natáhni ruku," přikázal mu. Albus poslechl. Srdce mu bilo nervozitou. Zastudilo ho něco studeného na prstu.
„Můžeš," zašeptal Scorpius nadšeně.
Albus otevřel oči a zarazil se při pohledu na stříbrný prsten s hadem. Nechápavě se na svého přítele podíval.
Scorpius s úsměvem zvedl svou ruku a ukázal mu jeho prsten, který byl úplně stejný.
„Dal jsi mi prsten?" ujistil se. Co to mělo znamenat? Čekal snad všechno, jen je tohle.
„Není dámský, neboj se," ujistil ho Scorpius ihned.
„Ještě aby," uchechtl se Albus.

„S tátou máme stejný," vysvětlil. „Vždycky mi říkal, že tenhle prsten je znak toho, že jsme rodina, že díky němu můžeme být neustále propojeni."
„A proč jsi ho dal mně?" nechápal stále.
„Protože jsi taky moje rodina," vysvětlil Scorpius se širokým úsměvem.
Albus se zarazil, jeho výraz zjemněl, se slzami v očích si prohlédl prsten na své ruce a pak ten stejný na Scorpiusově.
Scorpius ho chytil za ruku, propletl si s ním prsty. Prsteny o sebe cinkly.
„Teď už nás nikdy nikdo nerozdělí," zašeptal Scorp.

„Co tohle všechno znamená?" zašeptal Albus plačtivě zmaten z vlastních pocitů.
Scorpius se zarazil. Na moment zaváhal, Albus to poznal z jeho výrazu. Pohlédl na jejich stále spojené ruce a poté s téměř smutným úsměvem vzhlédl.
„Znamená to, že jsi můj nejlepší přítel," zašeptal Scorpius.
Byla to tvrdá rána přímo do srdce. Ale proč? Proč to Albuse zamrzelo? Vždyť oni přeci byli nejlepší přátelé.
Albus se falešně usmál a pustil jeho ruku.

„Tak hádám, že jsem teď tak trochu Malfoy," zamumlal ve snaze změnit téma. „To abych začal používat šíleně drahý parfémy."
„Co je špatného na mé vůni?" ohradil se Scorpius ihned.
Albus hravě nakrčil nos.
„Chovej se slušně, Scorpe, to se na Malfoye nesluší," pokáral ho s vážnou tváří. „Máš se ode mě ještě hodně co učit."
Scorpius se zasmál. „Tak teď jsi Malfoy, jo?"
„Albus Severus Malfoy, těší mě," prohlásil Albus a poté vyprskl smíchy. Scorpius se však nesmál.
„To zní docela hezky, ne?" zamumlal. „Albus Malfoy."

Albus nevěřícně zavrtěl hlavou,
na tváři mu pohrával pobavený úšklebek. „Jsi vážně pako, víš o tom?"
„Jo já vím," povzdechl si Scorpius. „Nevím, co mě to napadlo."
„Proč jsi vlastně chtěl jít sem?" zeptal se Albus. „Ten dárek jsi mi mohl dát i na koleji."
Scorpius se posadil na zem a počkal, než ho bude jeho přítel následovat.
„Táta mi říkal, že tohle místo pro něho hodně znamenalo," vysvětlil. „Často sem chodil, když nemohl spát."

„To kvůli tomu?" zeptal se Albus. Scorpius přikývl a pohladil zem, na které seděli.
„Toho dne, co se to stalo, se prý všechno změnilo," řekl Scorpius smutně. „Nikdy už nic nebylo jako předtím." Ticho večera prolomil až Scorpiusův smutný povzdech.
„Neumím si ani představit, čím vším si můj táta prošel a jak moc trpěl," zamumlal. „Jsem rád, že se pro mě snaží. Vím ale, že od doby, co máma umřela, není tolik šťastný, jako byl s ní."

„Určitě je šťastný, že má tebe," snažil se jej utěšit Albus. „Miluje tě."
„Jenže je hrozně osamělý. Celý školní rok, když jsem já tady, je doma sám s babičkou, které se stále vyhýbá," povzdechl si Scorpius. „Chtěl bych mu pomoci, aby byl šťastný."
Albus ho konejšivě pohladil po zádech. Smutně zavřel oči.
Nemohl mu říct o tom celém s tetou Hermionou. Už vůbec ne, když se ti dva pohádali kvůli němu a Rose.
Scorpius by si to nikdy nepřestal vyčítat.

A tak se Albus rozhodl, že to vezme opět do vlastních rukou.
Pro Scorpiuse.
Jestli ho udělá šťastným, že je jeho otec šťastný, tak to za pokus určitě stálo!
Objal ho kolem ramen a opřel si o něho hlavu, Scorpius se přitulil zpět.
„Nebuď smutný," zašeptal. „Všechno dopadne dobře a tvůj táta bude šťastný. Slibuju."
„Jsi nejlepší člověk, kterého znám," zamumlal Scorpius znovu. „Děkuju, že tě mám."
„Nikdo nás nikdy nerozdělí," zopakoval jeho předchozí slova a šťastně se usmál, když se k němu Scorpius natiskl více.