Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

14.

Stačilo jen počkat, až odejde i Draco a nenápadně se vytratit. Jenže Draco se nepohl ani o jediný milimetr.
„Vím, že tu jsi," řekl náhle. „Schovaný pod neviditelným pláštěm se plížíš kolem a posloucháš rozhovory jiných. Celý otec, opravdu."
Dech se mu zrychlil, začal pomalu couvat, ani nevěděl kam. Náhle se oči staršího muže upřely přímo na něho. „Tak už vylez, Albusi."
Srdce se mu zastavilo. Jak o něm mohl vědět? Měl strach, co by se mohlo stát, ale i přesto se nakonec rozhodl odhalit.
„Dobrej," zamumlal tiše, když ze sebe sundal neviditelný plášť.
Draco se uchechtl. „Nazdar."

Nastalo mezi nimi ticho, které přerušilo až Albusovo trapné odkašlání. „Tak já už asi půjdu."
„Nepůjdeš nikam," rozkázal mu Malfoy starší a založil si ruce na hrudi. „Nejdřív mi vysvětlíš, co tady kurva děláš."
„Byl jsem se projít," zalhal Albus.
„Projít?" zopakoval Draco pobaveně. „Projít se půjdeš maximálně tak na ošetřovnu, jestli mi okamžitě nepřestaneš lhát, rozumíš?"
Hlasitě polkl a spocené ruce si utřel do svých kalhot, čímž ztrhl pozornost na své oblečení.

„Zase v oblečení mého syna," zamumlal Draco a zavrtěl nad tím hlavou. „Cožpak nemáš co na sebe? Nemáš vlastní oblečení, nebo co?"
„To já jsem tetě napsal, aby dnes přišla," zašeptal tiše, bál se, že by ho mohl starší muž proklít.
„Cože jsi?"
„Napsal jsem jí dopis Vaším jménem, aby dnes přišla, že byste ji rád viděl."
Draco přišel nebezpečně blízko. V očích se mu zračil vztek.
„O co ti jde?" zeptal se nepříjemným syknutím.
„Slyšel jsem vás tehdy na tom večírku," řekl Albus upřímně. „Nechtěl jsem se do toho plést, ale nedávno se mi Scorpius svěřil, že by si přál, abyste byl šťastný a -."

Přerušil ho hlasitý ironický smích.
„Nesnaž se mi tady namluvit, že jsi to dělal pro dobro mého syna," řekl. „Tohle totiž není to, co by můj syn chtěl, rozumíš? Tohle není to, co by mě udělalo šťastným."
„Zeptal jste se ho na to vůbec někdy?" dovolil si Albus, bojovně vystrčil hlavu. „Co by si on přál?"
„A co ty o tom můžeš vědět, hm?"
„Vím, že chce, abyste byl šťastný," zopakoval. „Nechce, abyste byl osamělý. Scorpius o Vás neustále mluví, miluje Vás! A strašně by si přál vědět, že jste skutečně šťastný!"
„Tohle ale není tvoje věc, Albusi!" zvedl na něho hlas. „Co si to vůbec dovoluješ? Myslíš si, že přijdeš a začneš se lidem míchat do života? Šťastný bych byl, kdyby se mi nějaký puberťák nemotal do mého osobního života a neohrožoval tak můj vztah se synem!"

„Nic mu neřeknu," slíbil Albus.
„No to teda kurva neřekneš! Mohl bych po tobě chtít neporušitelný slib, ale kdyby se to dozvěděla tvoje máma, asi by mě zabila," povzdechl si. „A nebo s tebou po tom složím druhý neporušitelný slib, že o tom prvním nesmíš nikomu říct."
„To nebude nutné," řekl Albus. „Slibuji, že mu nic neřeknu."
Na znamení svých slov k němu natáhl ruku. Bál se, že mu nebude věřit, bál se, co se stane, co by mu nyní mohl udělat.
Draco ho hrubě chytil za ruku a trhnutím si ho přitáhl k sobě.
Albus narazil do jeho hrudi a šokovaně na něho pohlédl.

„Přísahám, že jestli mu to někdy řekneš, tak si tě najdu, rozumíš mi?" zašeptal. „Cekni a zničím tě."
„Klid," ušklíbl se Albus. Možná až trochu moc sebejistě.
„Kurva, přestaň se usmívat, nebo dostaneš hned, rozumíš?"
Úsměv mu z tváře opadl.
„Pardon."
„A teď vypadni!" rozkázal mu Draco. „A ten zkurvenej plášť mi tady necháš, abych ho mohl jít tvýmu tátovi omlátit o hlavu."
„To ne," zpanikařil Albus. „Scorpius mě nesmí vidět! Myslí si, že jsem na koleji!"
„To je mi u prdele."

Albus si povzdechl. Musel na to jinak. „Kdyby mě náhodou Scorpius zahlédl odsud vycházet.."
„Fajn," odsekl Draco. „Tak si běž, ale přísahám, že jestli mě ještě někdy budeš špehovat, tak tě i s tím pláštěm podpálím."
„Jak milé," utrousil Albus.
„Drž hubu a padej."
Albus si přes sebe přehodil plášť a s Dracem po boku se vydal ven ze skladu.
„Scorpiusi?" zarazil se Draco, když uviděl sedět svého syna a Thea společně na baru.
„Ahoj," pozdravil ho s úsměvem Scorpius. „Už tu na tebe nějakou chvilku čekám."
„Já taky," prohlásil Theo téměř nepříjemně. Draco nad ním protočil očima.