Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

37.

Nová kapitola patří úžasné Annie_annika, které dodatečně přeju všechno nejlepší k narozeninám!!
Užij si novou kapitolu! <3

---

Ze čtení jej vyrušilo zvonění pevné linky. Mohl to být jen jeden jediný člověk, který mu zrovna telefonoval. Člověk, který jej donutil, aby si nechal pevnou linku zavést do pokoje. Rose.

Hovor přijal.

„Ahoj, Scorpi," řekla, slyšel z jejího hlasu, že se usmívá. „Jak je ti? Jak se máš?"
„Ahoj, Rosie," zamumlal tiše. „No... Nebudu ti lhát, nemám se zrovna dvakrát dobře."

„To mě mrzí," přiznala. „Zkoušel jsi mu napsat?"
„Ne," řekl, sklopil zrak na vlastní prsty. „Ničemu by to nepomohlo. Už pro něho neexistuju."

„Slibuju, že až se vrátíme do školy, tak bude všechno jako dřív," slíbila mu.
„Měla jsi pravdu, měl jsem to čekat, že by mi na nic takového Albus nikdy nepřistoupil."

Na druhé straně bylo chvíli ticho, poté slyšel dva hlasy v pozadí a téměř se lekl, když znovu promluvila Rose. „Scorpi, už budu muset končit," řekla.
„Děje se něco?"

„No," povzdechla si. „Jdeme s rodiči na večeři k Potterovým. Zlatý trio spolu, chápeš," řekla nervózně, neb nevěděla, jak na to Scorpius zareaguje.
„Jasný," zamumlal. „Tak se měj, Rosie."
„Posílám pusu," řekla.
„Pa."

Položil telefon a odložil na stolek svou rozečtenou knihu. Pohledem se zastavil na Albusově fotce, kterou měl na stolku postavenou. Zíral na něho.

„Scorpe," ozval se za dveřmi hlas jeho babičky. „Zlato, večeře je na stole."
„Nemám hlad," odpověděl jí.
„Tvůj táta upekl tvůj oblíbený zákusek," lákala ho.
„Řekl jsem, že nechci!"
„Scorpiusi Hyperione Malfoyi!" ozvalo se za dveřmi. „Ihned pojď na tu večeři!"

Ignoroval řeči své babičky a nípal se ve své večeři. Albus o sobě všem řekl, stálo na vzkazu od Rose, který téměř před měsícem dostal.

Albus byl vždy tím odvážnějším z nich dvou. Bylo jasné, že byl potomkem dvou Nebelvírů a sám do něho nepochybně patřil, avšak jak sám přiznal, dobrovolně šel do Zmijizelu kvůli Scorpovi. Vedle něho si Scorpius vždy přišel jako zbabělec.

Možná začínal chápat proč.

Pohlédl na svého otce, který se nípal ve svém jídle podobně jako on sám.
Představoval si kolem něho imaginární bublinu, o které jeho matka psala, a na malý moment se zamyslel nad tím, jak dlouho už v ní byl jeho otec lapen.

Jak dlouho už byl nešťastný? Jak dlouho musel skrývat své city?
Hleděl na jeho nepřítomný pohled, bodlo ho svědomí. To kvůli němu byl jeho otec v bublině. To kvůli němu se trápil. Jeho matka měla pravdu, měli by si pomáhat.

Během uplynulých dní si více než kdy dřív všímal, jak moc se jeho otec distancoval od ostatních. Snažil se zapojit. Snažil se se Scorpiusem mluvit, dokonce si i všiml, že jej něco trápilo. Avšak Scorpius mu nic neřekl.

Oba se trápili, ale ani jeden z nich to nedokázal vyslovit nahlas. Sedávali vedle sebe jako dvě těla bez duší.

S třísknutím odložil svůj příbor, až se po něm otec i babička polekaně podívali. Svůj vztah s Albusem sice zničil, ale nehodlal být tím, kdo pošlape štěstí vlastního otce. Věděl, kde ji má hledat.

Prudce se zvedl od stolu.
„Scorpiusi," oslovil ho Draco překvapeně. „Kam to jdeš?"
Scorpius kolem něho beze slova prošel až ke krbu.

Propíchnout tvoji bublinu, tati.