Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

4.

První famfrpálový zápas v novém školním roce je vždycky velká věc.
Avšak toho dne jako by se všichni úplně zbláznili.
Studenti už od rána běhali po chodbách a křičeli různé slogany a jména svých oblíbených hráčů.
Kolem Rose se toho dne točilo mnoho lidí, neboť to byli právě Nebelvír a Mrzimor, komu dnešní zápas patřil. Rose byla velmi nadaná chytačka, nebylo proto divu, že za ní chodilo tolik lidí vyjádřit jí svou podporu.

Po dlouhé době jedl Albus se Scorpiusem. Mrzelo ho ale, že s ním Scorpius jedl jenom proto, že Rose na něho neměla čas. Jedla totiž se svým týmem tak, jak si jejich kapitán před zápasem vždycky přál.
„Jdeš na ten zápas?" zeptal se Albus náhle a loktem drkl do svého přítele.
„Ne," odpověděl Scorp a odsunul svou učebnici dál, aby se mohl věnovat jen Albusovi. „Víš, že mě to moc nebere."
Albus se uchechtl. „Ve čtvrtém ročníku jsi mě nutil chodit na každý zápas, pamatuješ?"
„Promiň," zasmál se Scorpius. „Vůbec nevím, co mě to tehdy napadlo."

V očích se mu zablýsklo, když si vzpomněl, proč a hlavně kvůli komu kdysi nutil Albuse chodit s ním sledovat famfrpál.
„Rose je tvoje holka," zamumlal Albus. „Nepůjdeš jí podpořit?"
„Nemusím tam být, bude tam spousta lidí, kteří jí budou fandit, neboj."
Albus se zamračil. Tohle mu ke Scorpově osobnosti příliš nesedělo.
Vždy chtěl svým blízkým ukázat svou podporu. Patřilo to k němu.
„Spíš jsem si říkal, že bychom mohli dnešní den strávit spolu," přiznal po chvíli mladý Malfoy a mile se na Albuse usmál. „Co ty na to? Jen my dva?"

V první chvíli ho chtěl Albus poslat do háje. Chtěl mu říct, že není žádný náhradník, se kterým by mohl trávit čas, když není jeho přítelkyně k dispozici. Když se ale zadíval do upřímných očí svého přítele, pookřál.
„To bych moc rád," přiznal. „Jenže jsem slíbil Emily, že jí dneska pomůžu s esejí."
Scorpiusův úsměv opadl. „Aha."
„Můžeš jít ale se mnou, jestli chceš," nabídl mu okamžitě Albus.
„Ne," zamítl to Scorpius a na znamení konce rozhovoru si znovu přitáhl svou učebnici. „Nebudu vás rušit."

Albus ho nechápal. Povzdechl si.
„Co ti je?" zeptal se ho. „Prostě pojď se mnou, pomůžeme Emily a pak spolu něco podnikneme."
„Nemusíš si kvůli mně rušit rande," odpověděl mu tiše Scorpius.
„Tohle ale není žádný rande," zasmál se Albus. „Emily je jenom kamarádka."
Scorpius mu pohlédl do očí.
„Měl jsi pravdu," řekl nakonec. „Rose by určitě ocenila, kdybych na tom zápase byl. To se od jejího přítele přeci očekává, ne?"
„Zase jí dáš přednost," pochopil Albus ihned a sklopil zrak, jak jej to zabolelo. „Neměl jsem čekat nic jiného."

Nastalo mezi nimi ticho, během kterého Scorpius litoval toho, co řekl, avšak nic už nemohl vzít zpět.
„Tohle neříkej," požádal ho. „Víš, že jsi můj nejlepší přítel, Albusi. A vždycky budeš."
Albus se uchechtl a naštvaně se odtáhl o něco dál. „Nemluv tady o přátelství."
„Nech toho," požádal ho Scorpius. „Děláš mi to celé jenom těžší!"
„Vážně?" zeptal se Albus dopáleně. „Já ti komplikuju život?"
„Víš, že jsem to takhle nemyslel," řekl ihned Scorpius a unaveně si promnul obličej. „Co se to s námi děje?"
„Co by se mělo dít?" nechápal Albus.

„Přijde mi, že mluvíme jinými jazyky," přiznal Scorpius smutně. „Přijde mi, že tě naštve úplně všechno, co udělám."
Nechtěl, aby byl jeho kamarád smutný, ale zároveň chtěl, aby trpěl alespoň z poloviny tak, jak trpěl celou tu dobu on sám.
„Možná je to pravda," řekl tvrdě. „Možná už bychom neměli být přátelé."
Čekal, že ho začne Scorpius okamžitě přemlouvat, čekal, že mu slíbí, že spolu budou trávit více času. Jeho nečekaná odpověď s ním však hluboce otřásla.
„Asi máš pravdu," uznal Scorpius. „Bude to tak pro oba lepší."

Tohle byla poslední kapka. Albus se naštvaně zvedl od stolu, nenávistně na něho pohlédl. Kdo byl tenhle člověk před ním? Co sakra udělal s jeho Scorpiusem?
„Až se přestaneš chovat jako kretén, tak přijď, hm?" řekl ještě Albus, než se otočil a odešel.
Nechápal, co se to právě stalo. Nikdy se spolu nehádali.
Cítil, jak ho v očích pálily slzy vzteku a smutku. Prohrábl si vlasy a naštvaně si zamumlal pár nadávek.
--
„Konečně!" zaradoval se, když spatřil Emily.
„Co tě žere?" zeptala se, když si sedla v knihovně k němu . „Všechno v pohodě?"
„Scorpius je kretén," řekl bez obalu. Emily se uchechtla. „Už nejsme kamarádi."
„Ale určitě jste," odbyla ho a bez zájmu si vyndala věci z brašny.
„Řekl, že bude lepší, když už nebudeme přátelé," zamumlal Albus a podepřel si hlavu.
„Jako doopravdy?" zarazila se nad tím. „To by přeci neřekl, vy dva jste nejlepší přátelé snad odjakživa!"

„Už nejsme."
„Albusi," oslovila ho jemně Emily. „Co přesně se stalo?"
„Já sám nevím," přiznal. „Prostě už jsem měl dost toho, jak se ke mně poslední dobou chová. Nemyslel jsem, že by to mohlo skončit takhle."
„To bude dobrý," snažila se ho uklidnit. „Určitě se to brzy vyřeší."
„Nevyřeší se to," trval si na svém, hleděl do stolu. „Dokud se nezačne chovat normálně, tak s ním nechci mluvit."
„Jste jako staří manželé," podotkla Emily a zasmála se své vlastní poznámce. „Prostě za ním jdi a promluv si s ním. Bez hádek. Upřímně."

„Dokud chodí s Rose, tak s ním mluvit nebudu!" prohlásil naštvaně.
„Rose je tvoje sestřenice," připomněla mu. „Přeci bys jí nezkazil vztah?"
„Zkazil," přiznal ihned. „Zkazila mi přátelství, zkazím jí vztah."
„Víš ty co? Do Zmijozelu se vážně hodíš, Albusi. Na první pohled vypadáš jak úplnej ňouma, ale ve skutečnosti jsi prohnanej ňouma."
„Ty mi s tím pomůžeš," prohlásil sebevědomě a narovnal se na své židli. Ruce si založil na hrudi.
„Opravdu?" zeptala se ironicky.
„Dám ti za to cokoliv."
„Cokoliv?"
Zarazil se. Opravdu jí chtěl slíbit cokoliv?

Nervózně polkl, ale přesto odhodlaně přikývl. Natáhl k ní ruku, usmál se, když jí přijala a potřásla si s ním.
„Takže," povzdechla si Emily. „Máš nějaký plán?"
„Zatím ne," přiznal se Albus. „Nejspíš bychom se ale měli zaměřit na tu podezřelou záležitost s Rose a Joshem."
„A co je prostě rozeštvat?" navrhla Emily. „Je to hnusný, ale bylo by to rychlejší, ne?"
„Scorpius by mi to nikdy neodpustil," řekl Albus. „To nemůžeme."
„Vždyť už stejně nejste kamarádi, ne?"
„Nikoho rozeštvávat nebudeme," trval si na svém. „Vyhrabeme špínu a oni se rozeštvou sami."

„Můžu se tě na něco zeptat?" zeptala se ho zamyšleně Emily.
Albus jí hlavou pokynul, ať mluví.
„O co přesně ti vlastně jde?" zamumlala zamyšleně. „Tvůj kamarád je zamilovanej. Mohl bys prostě jít stranou a přát mu štěstí."
Albus sklopil zrak. Nevěděl, co by jí na takovou otázku měl odpovědět.
„Vykašlal se na mě," zašeptal po chvíli. „Vyměnil mě."
Na tváři se jí roztáhl škodolibý úsměv. „Ty prostě žárlíš."
„Proč bych měl žárlit?" ohnal se po ní okamžitě a snažil se zakrýt své rudnoucí tváře.
„To mi řekni ty?" zeptala se potutelně. „Žárlíš, že s ní tráví víc času, nebo žárlíš na ní, že je jeho holka?"

„Emily," oslovil ji a naklonil se k ní blíž. „Okamžitě přestaň říkat kraviny."
Emily se stále usmívala.
„Drahý Albusi, pomůžu ti, ale nečekej, že budu dělat špinavou práci, hm?" řekla Emily a pohladila ho po vlasech jako štěně. „Nebudu rozvracet vztahy, protože na někoho žárlíš."
„Nežárlím!" odsekl a narovnal se v zádech, tváře vzteky nafoukl.
Emily nad ním nevěřícně zavrtěla hlavou a dala se do psaní té eseje.
„Dneska večer hodím řeč s Joshem, hm?" navrhla. „Zkusím od něj nenápadně zjistit, jak to má s Rose."
Albus se vděčně usmál a naklonil se k Emily, aby mohl kontrolovat, co píše do své eseje.

____
Albus se nám naštval a já klasicky píšu náhodný kapitoly dopředu, tudíž já vím, jak se do toho všeho zamotají Draco a Hermiona, a vy ještě ne. ☺️🙈😂