Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

22.

Nikdy se necítil tak krásně jako druhý den.

Celý den chodil se šťastným úsměvem, na všechny vesele kýval a dokonce si s pár zaraženými lidmi i plácl.

Chodil teď se Scorpiusem? Nevěděl.

Vadilo mu to? Vlastně ani ne.

Scorpius byl prostě jeho, ať už oficiálně nebo ne.

Rychlými kroky pospíchal z hodiny, kterou neměl společnou se svým Scorpiusem na hodinu Přeměňování, kde ho konečně zase uvidí.

Vešel do třídy a přísahal by, že Scorpius přesně čekal na to, až Albus vejde, protože se jejich oči ihned setkaly a Scorpius se na něho široce usmál.

Ach, Merline. Bylo by hodně špatné ho tam přede všemi políbit?

Sklopil zrak z vlastních myšlenek a se stydlivým úsměvem se šel posadit vedle svého nejlepšího přítele.

Veselé úsměvy na tvářích obou chlapců poutaly nemalou pozornost, avšak nikdo se jich na nic raději neptal.

„Ahoj," zamumlal Albus a poočku si jej prohlédl.

„Ahoj," vrátil mu zpět Scorpius, kterému lehce červenaly tváře. „Jaká byla hodina?"

„Hrozná," odpověděl Albus bez přemýšlení. „Nedával jsem pozor. Byl jsem myšlenkami někde jinde. U někoho jiného.. "

Scorpius se šťastně a zároveň nevěřícně uchechtl a zkousl si ret, aby se neusmíval až příliš, než Albusovi věnoval hravý pohled se zvednutým obočím. „Nepovídej."

„Povídám," zašeptal Albus. Podepřel si hlavu a stále na něho hleděl.

MERLINE, BYL TAK NÁDHERNÝ!

„Jsi trouba," zamumlal Scorpius, rudý jako rajče a raději od něho odtrhl pohled, protože už by se dále nezvládl dívat do jeho zelených očí, aniž by dal tomu paku pusu.

Albus laškovně pozvedl obočí. „To se ti na mě líbí, ne?"

Scorpius si s úsměvem povzdechl. „Půjdeme se dneska večer projít?" zeptal se, aby změnil téma.

Albus se rozzářil. Zval ho právě Scorpius na rande?

„Uvidím," mykl Albus hraně rameny. „Když nebudu mít nic lepšího na práci, tak ti svůj čas možná věnuju."

Scorpius už mu však nestačil nic říct, protože do třídy vešel profesor a tak se oba otočili a věnovali svou pozornost právě začínající hodině.

----

Přesně věděl, kam ho to Scorpius vede. Na Astronomickou věž.

Scorpius jediným mávnutím hůlky na zemi vykouzlil deku a následně se na ni posadil. Rukou poplácal vedle sebe.

Albus se nad tou vidinou pousmál, bez přemýšlení se posadil vedle něho.

Scorpius ho chytil za ruku, jejich prsteny cinkly. Albus se nad tím pousmál.

„Jak se dneska máš?" zeptal se Scorpius. „Konečně jsme sami, tak se tě můžu zeptat, jak se cítíš? Jak to zvládáš?"

Albus si téměř zamilovaně povzdechl. „Nějak nevím," zašeptal. „Dnešek byl stejný a zároveň úplně odlišný, než předtím, rozumíš mi?"

Scorpius chápavě přikývl. „A to je dobře?" zeptal se nejistě.

„Ano," odpověděl s úsměvem Albus a opřel si hlavu o jeho rameno.

Scorpius úlevně vydechl. Bál se, že si to Albus stihl rozmyslet, nebo že toho všeho začal litovat.

„Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se náhle Albus a hlavu z něho zvedl, aby mu mohl hledět do očí. „Jak dlouho vlastně víš, že jsi gay?"

Scorpius se nervózně podrbal na krku. „Pamatuješ, jak jsi na začátku školního roku zmínil, že jsem tě tehdy ve čtvrtém ročníku nutil chodit na každý famfrpálový zápas?"

Albus přikývl. „Strašně se mi tehdy líbil brankář Havraspáru," přiznal Scorpius, lehce červený. „Tehdy jsem ještě nevěděl, že jsem gay. Jen prostě.. Na něm něco bylo. Něco, co mi nedalo spát, chápeš?"

Scorpius se uchechtl a prohrábl si vlasy. „Merline, to zní tak pitomě!" povzdechl si. „Měl jsem ho tehdy plnou hlavu. Byl starší a ještě ke všemu sportovec a já byl malej, vyděšenej kluk. Až o rok později jsem si uvědomil, že jsem vlastně gay."

„A jak dlouho...," Albus si povzdechl, nevěděl, jak má tu otázku formulovat. „Jak dlouho ohledně mě cítíš ty.. Ty pocity, co cítíš?"

Scorpius sklopil zrak. „Nevím, jestli ti to chci říkat, Albusi, stydím se."

„Nemusíš se za nic stydět," řekl upřímně Albus. „Pravděpodobně si teď procházím tím, čím ty sis procházel ve čtvrtém ročníku. Akorát nemám oči pro staršího Havraspára, ale pro mýho krásnýho kámoše."

Scorpius se upřímně usmál nad tím, že si o něm Albus myslel, že je krásný.

„Možná jsem oproti tobě trochu pozadu," dodal se smíchem Albus. „Ale jsem tu připraven si s tebou povídat na teplý vlně."

Scorpius se hlasitě rozesmál a nevěřícně nad ním zavrtěl hlavou. „Tohle už prosím nikdy neříkej!"

Albus počkal, než se jeho přítel přestal smát a pak do něho drkl ramenem na znamení, aby mu konečně odpověděl.

„Od minulého roku," zašeptal. „Já jsem to nechtěl. Nechtěl jsem jakkoliv ohrozit naše přátelství, ale najednou.. Najednou už jsem tě neviděl stejně. Nemohl jsem předstírat, že je všechno jako dřív, když už dávno nebylo."

Pohlédl Albusovi do očí. „Dával jsem ti strašně moc náznaků, i když jsem vlastně tak nějak doufal, že to nikdy nezjistíš. Bál jsem se, jak bys mohl reagovat," přiznal. „Když jsem tě ale viděl s Claire, tak už jsem to nevydržel."

Albus se usmál. „Já zase šíleně žárlil, když jsi chodil s Rose," přiznal. „Vyloženě mě to sralo."

„Omlouvám se," zašeptal Scorpius a pohladil ho po paži. „Nechtěl jsem ti ublížit, netušil jsem, že bys na tom mohl být stejně jako já. S Rose ti to ale vše brzy vysvětlíme, slibuju."

Albus přikývl a pohlédl na jejich stále spojené ruce. „Asi už chápu, proč jsi mi dal ten prsten," zamumlal náhle s úsměvem.

„To jsem upřímně rád," přiznal Scorpius. „Moc pro mě totiž znamenáš."

Nastalo mezi nimi ticho. Scorpius se zvedl a přešel k okraji, aby mohl pohlédnout na hvězdnou oblohu.

Usmál se nad jednou konkrétní vzpomínkou ze svého dětství.

„Čemu se tak směješ?" zeptal se ho Albus, oči mu zněžněly, když se k němu otočil vysmátý Scorpius, a on tak mohl znovu vidět jeho nádhernou tvář.

„Říkal jsem ti někdy o tanci hvězdiček?" zeptal se potutelně a došel k němu, aby ho mohl vytáhnout na nohy. „Pojď! Naučím tě to!"

Albus se smál při pohledu na uvolněného, šíleně tancujícího Scorpiuse.

„A pak zároveň vykopneš pravou nohou a levou rukou naznačíš půlkruh, asi nějak takhle, chápeš?" vysvětloval mu zrovna, když se ale zarazil. „Proč na mě tak koukáš?"

„Protože jsi absolutně k sežrání," přiznal Albus a přešel k němu, aby ho mohl konečně políbit.

----
Pardon za případné chyby, opravdu už se mi to po sobě nechce číst 😂😭