Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

11.

„Jedu s vámi!" hulákal James, když sbíhal schody dolů do chodby. „Jedu taky!"
Albus se zamračil a opřel se o svůj kufr. „Neměl jsi být v práci?"
„Měl," přikývl ihned a začal se obouvat. Harry se zasmál.
„Takhle nadšeného jsem tě neviděl ani když jsi jel do Bradavic ty sám," řekl a upravil si brýle.
„Muži," povzdechla si Lily a protočila očima. „Cožpak není jasný, že s námi chce jet jenom kvůli tomu, aby viděl Emily?"
James se nervózně zasmál.
„To je hloupost!" prohlásil. „Jen vám chci zamávat! Jako správný starší bratr!"

„Ty jedeš s námi?" zeptala se překvapeně Ginny, která se vracela do obývacího pokoje pro svou kabelku. „Neměl jsi být v práci?"
„Měl," odpověděla za něho Lily. „Jenomže to by nemohl balit Albusovu kamarádku."
„Měla bys přestat číst ty svoje kraviny, Lily," vmetl jí James do tváře. „Zabíjí ti to mozkové buňky!"
Lily pohoršeně zalapala po dechu.
Albus se nenápadně zasmál.
Ach ano, Lily a její závislost. Ráda četla klasické klišé příběhy o lásce, kterými se mudlovská knihkupectví hemžila. Na školní rok si vždy několik takových příběhů nakoupila s sebou, aby měla co číst.
Vlastně neměla jediný zájem učit se všechna ta kouzla a lektvary, nezajímalo jí to. Místo toho, aby se učila, četla o tom, jak se lidé zamilovávají.

Přitiskla si knihu, kterou pravděpodobně teď četla, na svou hruď a vzdorovitě zvedla hlavu.
„Abys věděl, tak já poznám, když je někdo do někoho zamilovaný," trvala si na svém.
„Nepovídej," utahoval si z ní. „Co ty o tom víš? Ani ještě nevíš, co to láska je."
„Třeba Scorpius a Rose," řekla. „To je pravá láska."
„No," zamumlal Albus, snad poprvé ve svém životě se chystal zastat se svého bratra. „Oni se rozešli."
Lily otevřela ústa dokořán.
„Merline," zamumlala Ginny. „Na tom večírku to nevypadalo, že by se měli rozejít."
„Mami, ty se usmíváš?" zeptal se James zmateně, když si zapl svou zimní bundu.
„Neusmívám!"
„Miláčku, usmíváš se."

„Doopravdy máš radost z toho, že se rozešli?" ujišťoval se Albus. „To není hezký." Ironie, že to říkal zrovna on.
Nastoupili do auta, Albus opět seděl uprostřed. Povzdechl si. Jak on tohle nenáviděl. Být prostřední dítě stálo opravdu za nic.
James se roztahoval a Lily sebou neustále házela, jak se hihňala nad těmi kravinami, které četla.
„Hlavně to nikomu neříkejte," požádal je. „Slíbil jsem Scorpovi, že to nikomu neřeknu. S Rose to asi ještě neřekli rodičům."
James se jim ztratil ihned, co prošli na nástupiště 9 a 3/4, Albus ho viděl, jak se rozběhl směrem, kde stála Emily se svou matkou. Pousmál se nad tím. Jeho úsměv se zvětšil do maximální velikosti, když spatřil svého nejlepšího přítele.
Scorpius v dálce zvedl ruku a zamával mu, Albus mu jako ve snách zamával zpět.

„Půjdeme za nimi?" navrhl Harry.
„Pojďme," zavelela Ginny, a objala svého manžela v pase.
Scorpius Albuse ihned objal, za což si Albus zasloužil jeden pátravý pohled od Draca.
„Jak se máš?" zeptala se Ginny.
„Dobře," řekl Draco a pousmál se. „Zvažuju rozšířit svůj podnik dál."
„Opravdu?" zajímal se Harry. „Co máš v plánu?"
„Uvidíte," odpověděl. „Nebudu vyzrazovat své obchodní tajemství."
„Ahoj," zamumlala Hermiona, která zrovna přišla, Ron za ní, Rose vedle něho.
Nastalo mezi nimi ticho, které přerušila až Hermiona. „Ty se nepůjdeš se Scorpiusem přivítat?" zeptala se své dcery tiše, přesto ji každý z nich slyšel.
„Vlastně jsme se rozešli," řekla Rose mimoděk a na Scorpiuse se usmála.
„Merline, Rose!" zašeptala Hermiona své dceři. „Jsi v pořádku?"

Rose přikývla. „To já se rozešla s ním." Dracův pohled ztvrdl. Chytil svého jediného syna za rameno a pohledem se jej zeptal, jestli je vše v pořádku.
Nenávistný pohled, který následně Draco věnoval Hermioně a ona jemu, Albusovi nahnal husí kůži.
Tohle nebylo správné.
„Rose, pojď," zamumlala Ron a chytil svou dceru za ruku. „Půjdu ti pomoct odvést tvůj kufr."
Sotva odešli, Draco se zhluboka nadechl.
„Promluvme si," sykl směrem k Hermioně. „Jen my dva."
„O čem?" odsekla. „Řekni to před ostatními."
Draco zaváhal, ale neustoupil.
„Řekla jsi jí, ať se rozejde s mým synem?"
Hermiona šokovaně vydechla.
Albus by přísahal, že si Lily celou tuhle scénu užívala, neb konečně žila její vysněné drama.

„Tohle si o mně myslíš?" zeptala se Hermiona. „Myslíš, že za to můžu já?"
„Tati, takhle to nebylo," snažil se ho Scorpius uklidnit. Chytil ho za paži a jemně škubl, aby na sebe upoutal jeho pozornost. Nepomohlo to.
„Přesně to si myslím," pokračoval Draco dál. „Takovouhle ubohost jsem od tebe doopravdy nečekal!"
„To snad není nutný," zamumlal Harry a vešel mezi ně. „Oba se uklidněte."
„Jsem naprosto klidná," řekla Hermiona hrdě.
„Jo, protože nemáš svědomí," odsekl Draco a objal svého syna kolem ramen. „Víš ty co? Vaše smůla. Tvoje dcera už si nikdy nikoho tak dobrého nenajde! Můj syn má na lepší!"
„Tati," okřikl ho Scorpius a vymanil se z jeho sevření. „Co to říkáš!?"

Draco jako kdyby si až v tu chvíli uvědomil, že dělá scénu před lidmi, si upravil svůj drahý oblek.
„Ginny, Harry," oslovil je. „Rád jsem vás viděl, doufám, že se brzy zastavíte na kávu, teď mě omluvte, raději půjdu."
Albus ho sledoval odcházet, svého syna táhl s sebou. Jeho podvědomí na něho křičelo, že tohle celého bylo naprosto špatně.
Rozloučil se s rodiči a šel za Scorpiusem a jeho otcem.
„Opravdu," říkal zrovna Scorpius. „Nemusíš se bát. Jsem v pořádku."
„Nevím, co si o sobě ta holka myslí," prohlásil Draco. „Kdo si myslí, že je?"
„Tati, nech toho," požádal ho Scorpius. „S Rose jsme přátelé."
Draco se ironicky zasmál.
Vlak zapískal a Scorp svého otce objal. „Děkuju, že máš starost."
Draco si ho přitáhl blíž.
Políbil svého syna do vlasů, připomněl mu, aby mu nezapomněl psát pravidelně dopisy, a povzdechl si, když se jeho syn otočil a odešel.

„Páni," zamumlal Scorpius, když si sedli k Rose do kupé.
„Naši vypadali, že se sežerou," zasmála se Rose.
Albusovi to vtipné nepřišlo. Možná, kdyby ti dva věděli, co věděl on, sami by na celou tu situaci pohlíželi zcela jinak.
Ta otravná myšlenka, že se ti dva mají rádi, se mu neustále vtírala do mysli. Jejich vlastní děti je štvaly proti sobě a ani o tom nevěděly.
„To není vtipné," řekl vyčítavě.
„Neřekla jsem, že je to vtipné."
„Smála jsi se," odsekl Albus.
„O co ti jde?" zeptala se ho Rose zmateně. „Přišlo mi směšné, že se naši rodiče hádají, protože jsme se rozešli."
A v tu chvíli jí měl chuť všechno říct, jenomže nemohl. Neměl na to právo. A tak raději mlčel a celou cestu naslouchal Scorpiusovi, který mu něco vyprávěl.

Rose se odešla převléct do hábitu, Scorpius s Albusem osaměli.
Albus nenáviděl tyhle slavnostní večeře na začátek nového školního a kalendářního roku, kdy musel jíst ve své školní uniformě.
„Taky mi to nepřišlo vtipné," zamumlal Scorpius náhle. „Nechci, aby se táta s někým kvůli mně hádal."
Albus neodpověděl. Stáhl si své tričko a začal si oblékat svou košili.
Podíval se na Scorpiuse, který jej pozoroval. Uhl pohledem a Albus se nad tím pozastavil. Sám se musel opravdu hodně snažit, aby se na Scorpiuse ani jednou nepodíval. Když už měl zapnuté všechny knoflíčky, Scorp k němu natáhl ruku se svetrem.

Albus zmateně nadzvedl obočí. „Mám i vlastní svetry, víš?"
„Já vím," přikývl Scorpius a rukou mu pokynul, ať si ten svetr vezme.
Albus si ho s protočením očí oblékl.
„Stejně na tobě vypadá líp," řekl Scorpius.
Albus se uchechtl. Usmíval se. Cítil, jak mu rudnou tváře. Bylo tohle normální? Hlavou se mu točilo milión věcí a to ještě ani nevěděl, co si pro něho Scorpius přichystal dál.