Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

20.

Byla hodina Obrany proti černé magii. Nemohl odtrhnout zrak od Scorpiusových zad. Merline, vypadal tak dobře.

Nevěděl, jaké bylo téma dnešní hodiny. Nevěděl vůbec nic. Věděl jen, jak lahodně vypadal Scorpiusův bledý krk.

Povzdechl si a odvrátil od něho pohled. Téměř spolu nemluvili, panovalo mezi nimi zvláštní napětí.

Pohled mu padl na obálku, kterou měla Emily vedle učebnice. Poznal bratrovo písmo.

Pousmál se nad tím, že to jeho bratr nejspíš konečně s někým myslel vážně. Přeci jen se tohle starému Jamesovi nepodobalo.

„Tak co?" zašeptal směrem k Emily. „Jak se ti daří balit mého bráchu."

Emily se šťastně usmála a stydlivě sklopila zrak. „Jsem šťastná, Albusi," přiznala. „Cítím z jeho strany, že mě má taky rád, víš?"

„Mám z tebe radost, Emily," řekl upřímně. „Jsem rád, že jsi z mého bráchy udělala menšího kokota."

Emily se usmála. „A co ty s Claire? Viděla jsem vás na tý oslavě zmizet, ale nejspíš jsem šla spát, než jste skončili."

Albus jí věnoval otrávený pohled a zamračil se nad jejími slovy. „Nespali jsme spolu," vysvětlil.

„Jste si tam šli zahrát šachy?" uchechtla se Emily. „Notak Albusi! Povídej! Prosím, prosím!"

„Doopravdy jsme spolu nespali," řekl Albus. „Já jsem teda jako chtěl, ale.. No, prostě se to nepovedlo."

Úsměv na její tváři se zvětšil. „Co jsi provedl?" zeptala se pobaveně. „O MŮJ MERLINE! On ti nestál, že?"

„EMILY!" napomenul ji až se po nich pár lidí kolem podívalo, Scorpius také.

„Stál!" řekl na svou obranu, zrudl, jak se náhle zastyděl. „A hodně!"

Emily se mu tiše chechtala. „Tak co se tedy stalo?" snažila se z něho stále dostat. „Řekni mi to, prosím!"

Albus si povzdechl a pohledem si od ní vyžádal slib, že to nikomu neřekne. „Řekl jsem jí jménem někoho jiného."

Emily se zarazila. Koutky rtů jí vystřelily nebezpečně vysoko. „Začni od začátku."

Protočil očima. „Nebudu ti říkat detaily," odsekl. „Prostě to bylo intimní, už nechybělo moc.. No.. K.. Ty víš.. A já.. No prostě jsem byl opilý."

Snažil se ignorovat zvědavé pohledy, které na sebe lákal smích jeho kamarádky.

„To je úžasný," řekla. „Merline, ty jsi pako, Albusi." Nevěřícně nad ním vrtěla hlavou.

Měla pravdu. Bylo to praštěný. Měl v ten okamžik myslet jen na Claire. Na to, jak krásně vypadala. On ale myslel na něho.

Schoval si tvář do dlaní. Vždyť se mu přeci líbilo, co mu Claire dělala, ne? Tak proč myslel na něho?

Proč ho pak líbal? Znovu si povzdechl, tentokrát frustrovaně, když si uvědomil, že by dal cokoliv za to opět cítit jeho teplé rty na svých.

Jeho mysl s tou představou bojovala. Vždyť to byl přeci jeho nejlepší přítel!

Nevěděl, co by měl dělat. Jak jen tohle celé vyřešit? Co když se kvůli tomu jejich přátelství už nikdy nevrátí tam, kde bylo?

Pohlédl na svůj prsten s hadem a pousmál se nad tím, jak moc pro něho znamenal. Z myšlenek ho přerušil konec hodiny.

Rozloučil se s Emily. Sebral veškerou odvahu, kterou se mu podařilo najít a šel za ním.