Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

19.

Slunce dávno zapadlo a Draco stále seděl ve své pracovně nad účetnictvím.

Povzdechl si a protáhl si bolavá záda. Pohled mu padl na fotografii Scorpiuse, kterou měl na stole.
Povzdechl si a usmál se na syna.

Přemýšlel nad tím, co asi Scorpius zrovna dělal. Spal už? Četl si? Bavil se s přáteli? Vzpomněl si na něho vůbec někdy?

Bylo to už pár dní, co mu syn neodpověděl na dopis. Možná měl jen moc učení, uklidňoval Draco sám sebe.

Co když mu ale psát nechtěl? Co když už byl starý na to, aby si psal se svým otcem, jako malý kluk?

Co když se jeho jediný, milovaný syn stále trápil pro tu zrzavou holku?

Vstal, oblékl si kabát a vyšel ven do zahrad. Zastavil se až úplně vzadu na konci pozemku u růží, které byly očarované tak, aby nikdy neuvadly.

Nelítostný vítr ho šlehal do tváře a snažil se jej odradit, jako kdyby zde nebyl vítaný.

Zapálil si cigaretu a v klidu ji kouřil. Pravá ruka se mu mírně třásla.

Klekl si na studenou zem a pohladil trávu, jako kdyby to byla její hebká pleť. „Ahoj, miláčku," zašeptal.

„Dneska mrzne, viď?" prohodil. „Byl jsem dneska v bance vyřizovat nějaké záležitosti a paní za přepážkou mi řekla, abych pozdravoval svoji ženu."

Ticho, které po jeho slovech následovalo, mu trhalo duši.
„Moc se mi po tobě stýská, Astorie," zašeptal. „Kéž bys tu se mnou mohla být. Cítím se příšerně sám."

„Ano, mám Scorpiuse," odpověděl sám sobě. „Jenže cítím, jak mi pomalu proklouzá mezi prsty, chápeš?"

„Byl jen náš, pak nastoupil do Bradavic a teď ho skoro celý rok nevidím!" stěžoval si. „Dospívá a já tam pro něho nejsem! Prošvihl jsem strašně moc věcí v jeho životě, které už si nikdy ani jeden z nás nevynahradí. Někdy trochu závidím Pansy, že se Anna narodila bez magie a žije s nimi normální život."

„Jsem tu sám, zavřený s matkou, je to moje prokletí, Astorie," dodal po chvíli. „Bojím se, že se Scorpius za rok odstěhuje a já ho uvidím ještě míň. Nepřežil bych to."

Vítr ho přinutil přikrčit se do kabátu. „Ano, je to důležité pro jeho dospívání. Ale až ten den přijde, bude to nejhorší den mého života."

„On je všechno, co mám. Je to můj nejlepší přítel, ničí mě ten pocit, že se mi vzdaluje, že ho pomalu přestávám znát. Nevím, co mám dělat."

Odhodil nedopalek od cigarety a znovu pohladil trávu pod sebou.
„Albus mi řekl, abych se Scorpiusem více komunikoval a já se snažil, opravdu ano! Jenže po tom, co jsem byl s Theem, Pansy a Blaise venku, jsem si uvědomil, že to bylo asi k ničemu. Theo mluvil tak podivně, jako kdyby mého vlastního syna znal víc než já sám."

Mlčel, hleděl na náhrobek své ženy, na její stříbrem psané jméno. Mávnutím hůlky vykouzlil obrovský věnec a položil ho k hrobu. „Doufám, že tu máš alespoň trochu klidu, lásko."

Lehl si na záda vedle ní a natáhl ruku, jako kdyby tam měl nahmatat tu její. Hleděl na hvězdy a usmíval se.

„Vzpomínáš, jak jsme spolu sledovali hvězdy?" zašeptal zasněně. „Jen ty, já a malý Scorpius. Byl k sežrání. Vymyslel si tehdy taneček, aby pro něho na oplátku hvězdy svítily více. Jak tomu jen tehdy říkal? Tanec hvězdiček?"

Jeho vlastní tichý smích naplnil ticho noci. „Bylo to tak krásné, když jsme byli rodina."

Pohlédl vedle sebe, zarazil se, jako kdyby si až v tu chvíli uvědomil, že tam opravdu leží sám. „Dal bych cokoliv za to, mít zase rodinu."

„Chtěl bych se vracet domů za někým, koho miluju. Za někým, na koho jsem se těšil a kdo se těšil na mě," povzdechl si, první slzy si našly cestu po jeho tvářích. „Chtěl bych znovu zažít ten pocit být milován a milovat."

„Zůstalo tady po tobě prázdno, které už nikdy nikdo nezaplní," zašeptal. „Nesnáším svět, ve kterém žiju. Svět, který mi tě dal a pak si tě vzal zpět."

Plakal, ani útěcha krásných hvězd nad ním mu nemohla pomoci. „Bojím se každého osamělého dne, který mě čeká."

„Mám chuť se opít," prohlásil. „Občas s tím pocitem opravdu bojuju. Chci, abys věděla, že se snažím, lásko, plním vše, co jsem ti kdy slíbil, abys na mě mohla být pyšná."

„Ale pořád se mi nedaří plnit poslední slib, který jsem ti dal na smrtelné posteli," odmlčel se. „Nejsem šťastný, snažím se, ale je to bez tebe tak těžké.. Téměř nemožné."

„Omlouvám se," zašeptal po chvíli. „Tenhle slib ti asi nikdy nesplním."
Na nebi spadla hvězda a Draco se pousmál, neb to bral jako znamení od Astorie, že je vše v pořádku.