Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

35.

Harry stál za dveřmi pokoje svého mladšího syna a přemýšlel, zda má zaklepat a vejít dovnitř. Nebyl si jistý, co se děje a jestli může synovi pomoci. Nevěděl, jestli s ním o tom bude Albus vůbec mluvit. Nakonec si povzdechl, zaklepal a opatrně vešel dovnitř.

„Ahoj, tati," řekl Albus, který si zrovna vybaloval své věci. „Pojď dál." Harry se posadil na jeho postel a chvíli jej pozoroval. „Máš spoustu nových svetrů."

Albus se zarazil v pohybu, čehož si Harry samozřejmě všiml a proto se zamračil. „Zapomněl jsem je vrátit," řekl Albus tiše. „Nejsou moje."

„Stalo se něco?" zeptal se Harry opatrně. „Mezi tebou a Scorpiusem?" Albus si povzdechl a pohlédl na svého otce. Mlčel.
„Víš, že se mnou můžeš mluvit o všem, Albusi."

„Je špatné být jiný, tati?" zeptal se jej tiše. „Vím, že jsem byl jiný celý svůj život, ale teď jsem jiný jiným způsobem. Dává to smysl?"

Harry se smutně pousmál nad zamyšleným pohledem svého syna.
„Není nic špatného na tom, být jiný, Albusi. Je správné vybočit z řady."

„Stalo se ti někdy, že jsi myslel, že někoho znáš, ale neznal jsi?" zeptal se a posadil se vedle něho na svou postel. „Spletl jsi se někdy v někom?"

Harry si povzdechl a položil synovi ruku kolem ramen. „V Dracovi například," řekl. „Dlouhá léta jsem mu nemohl přijít na jméno a teď? Vím, že je to čestný a hodný člověk. Spletl jsem se ve spoustě lidech, je to lidské."

Albus na malý moment sklopil zrak.
„Tati, trápím se," přiznal. „Zamiloval jsem se, jenže... Všechno je to jiné, než jsem si to představoval, víš?"

„Povíš mi o tom víc?" zeptal se Harry s upřímným zájmem. Albus mu pohlédl do očí. Přes všechny ty krize, které jejich vztah musel podstoupit, se nakonec rozhodl, že mu odpoví naprosto pravdivě. Bez přikrášlování. I kdyby to znamenalo, že se jejich vztah zase zhorší.

„On je jiný člověk, než jsem myslel."

Harry se pousmál, pochopil. Přitáhl si svého syna na hruď a políbil ho do černých vlasů. „Všechno se vyřeší, slibuju. A pokud ne, tak si pamatuj, že žádný člověk ti nestojí za bolavé srdce, ano?"

Albus se usmál otci do ramene. Byl rád, že se Harry nevyjádřil k jeho užití mužského rodu. Zahřálo ho u srdce, že se mu dostalo pochopení a podpory z otcovi strany.
„Mám tě rád," řekl zcela upřímně.

Harry se usmíval, moc si vážil toho, že mu Albus řekl, jak se věci skutečně mají. Nic to neměnilo na tom, že svého syna miloval celým svým srdcem.

Ještě chvíli tam spolu v tichosti seděli, dokud je Ginny nezavolala, že je čas, aby se přemístili do Doupěte. Sešli spolu schody a Albus se usmál na Emily, která stála vedle jeho bratra a držela jej za ruku.

„Dlouho jsme se neviděli," řekla, koutky úst jí cukaly nahoru.
„Ty dvě hodiny beze mě musely být jako celá věčnost," prohlásil Albus a rychle, přátelsky ji objal.

V Doupěti vládl chaos, ostatně jako vždy, když se sešla celá rodina. Babička Molly pobíhala sem a tam ve snaze mít vše naprosto perfektní, aby si i nadále udržela roli perfektní hostitelky. Od nikoho si nenechala pomoci a všechny vyháněla z kuchyně pryč.

Albus se usmál na Rose, která k němu přes místnost mířila.
„Ahoj," řekl. „Josh tu není?"
„Ne," zamumlala. „Chodíme spolu krátce, nechtěla jsem ho brát mezi rodinu. Na to je času dost."
„Chápu," řekl Albus. „Bála ses, že ho babička vyděsí? Že se zalekne všeho toho jídla, které by mu nandala?"

Rose se zasmála a přikývla, její úsměv ale ihned zase zmizel.
„Jak se vlastně máš?" zeptala se tiše. „Scorpius - všechno mi řekl."
Albus sklopil zrak na své boty a rozhlédl se po obývacím pokoji plném jeho příbuzných. „Nechci o tom mluvit, Rose, promiň."

Rose se chápavě usmála a odešla pozdravit ostatní členy rodiny. Albus se znovu rozhlédl po všech strýcích, tetách, bratrancích a sestřenicích. Usmíval se, protože mu náhle došlo, že má milující rodinu, což rozhodně nemůže říct každý.

Na malý moment si vzpomněl na Scorpiuse. Scorpius měl milující rodinu, jenže jejich rodina nebyla jako ta jeho. Jeho rodina k sobě byla vždy upřímná. Na první místo se vždycky řadilo štěstí a láska a vše ostatní bylo až daleko za tím.

Vlastně Scorpiuse svým způsobem litoval, protože musel před vlastní rodinou hrát, že je někým jiným, než ve skutečnosti byl. Muselo to být únavné. Albus byl vděčný za svou rodinu.

Pohlédl na Harryho, který se na něho usmál, usmál se zpět. Náhle jako kdyby Albus pochopil, že jeho rodina je plná milujících, chápavých lidí. Byl rozhodnutý se jim přiznat a musel to udělat hned, než ho opustí veškerá odvaha.

Vtrhl do kuchyně a i přes rozčilování babičky Molly ji za ruku dotáhl do obýváku k ostatním a usadil ji do křesla. Postavil se do čela místnosti a upoutal na sebe pozornost celé rodiny.

„Můžu?" řekl, všichni se na něho podívali a přešli blíže. „Rád bych vám všem něco řekl."
Harry se na něho povzbudivě usmál, jako kdyby věděl, co se jeho syn chystá udělat. Albus se zhluboka nadechl, než však stačil začít mluvit, Lily se zvedla z pohovky a postavila se vedle něho.

Chytila jej za ruku a stiskla ji na znamení, že je tam s ním. Že je tam pro něho. Lily byla nejlepší mladší sestra, jakou si Albus mohl kdy přát. Věnoval jí vděčný, upřímný úsměv a znovu pohlédl na svou velkou rodinu.

„Jsem bisexuál," řekl, hlas se mu lehce třásl. „Mám rád chlapce i dívky a... A chci, abyste to věděli."
Emily se na něho pyšně usmála, jako kdyby byl její vlastní dítě, a stiskla ruku šokovanému Jamesovi.
„Jsem to pořád já," řekl a nervózně rozhodil rukama. „Jsem pořád ten stejný Albus, jen... Jen už znáte pravdu."

Očima přelétl po členech své rodiny a když se mu nedostalo žádné odpovědi, pokračoval: „Jamesi, prosím, neříkej, že jsi to říkal, protože já teď opravdu nemám náladu, abys do mě rýpal."

„Jsem pyšný na to, kým jsem," prohlásil. „Mám vás všechny strašně moc rád a doufám, že vy mě stále taky."
Jako první zareagovala Ginny, která se k němu vydala a okamžitě jej vtáhla do objetí, hned za ní Harry.

„Jsem na tebe tak pyšná," šeptala mu Ginny do ucha. „Děkujeme, že jsi nám to řekl, Albusi. Milujeme tě."
Postupně se k jejich objetí přidal i celý zbytek rodiny. A uprostřed toho velikého rodinného objetí stál Albus se slzami v očích a s šťastným úsměvem na tváři.

Rose byla za Albuse upřímně ráda. Neopustila ji ale myšlenka na Scorpiuse. Vzdálila se od ostatních a napsala mu krátký dopis, ve kterém mu řekla, co Albus dnešního večera udělal. Doufala, že jej to možná trochu popíchne a on se rozhodne jednat. Nemohla to nechat být tak, jak to bylo.

---
Blížíme se ke konci 🥹